Glosy

Odříkaného největší krajíc

Je to každý rok jako přes kopírák. Kdekdo během adventu hořekuje nad úpadkem Vánoc. Nad jejich komercializací. Nad tím, že jsme vyměnili biblické poselství lásky a ladovskou poetiku za zběsilou nákupní horečku. A kdekdo říká, že se tentokrát už té umělohmotné hry na Vánoce účastnit nebude. Že místo nevkusných čínských hraček nadělí dětem dřevěného Ježíška, kterého sám vydlabe z čerstvého smrkového dřeva. Že místo cédéčka s popovými hity budou znít domácností koledy, které si rodina sama zazpívá. Jistě, pryč s konzumem. Vždyť je stejně drahota a peníze na nákupy nemáme. Tak kdekdo před Vánocemi horlí. Vždycky ale nakonec padne nový rekord v množství utracených peněz za dárky. Vždycky si lidé nakonec vezmou větší půjčky než před rokem. Čistě z obchodního pohledu budiž spotřebitelovo pokrytectví požehnáno.

Předběžná opatrnost

Debata o (ne)škodlivosti elektrosmogu v lecčems připomíná diskuze o globálním oteplování. I zde jsou odborníci rozděleni na nesmiřitelné tábory „uctívačů“ a „popíračů“, aniž by kdo z nich měl jasné důkazy. Uctívači vyzývají k předběžné opatrnosti. Dosud sice nikdo neprokázal, že civilizační choroby způsobuje elektrosmog, a ne třeba pesticidy nebo zplodiny, pro jistotu ale máme spát daleko od televize a mobil držet při volání dál od hlavy. Popírači tvrdí, že nás elektrosmog obklopuje už desítky let, různá záření se příliš neliší a na rizika by se dávno muselo přijít. Patřím spíš mezi skeptiky a princip předběžné opatrnosti je mi cizí; kalhoty stahuju zásadně až u brodu. Pokud však mají varovné hlasy přece jen pravdu, za pár let budu neplodný, prolezlý nádory a za souseda budu mít Holanďana, kterému stoupající oceán zatopil domov.