Zelené karty a žlutá zimnice
Levicový populismus na sebe umí vzít velmi nevkusnou a nesmyslnou podobu. Minulý týden se to znovu ukázalo při parlamentní diskuzi o poskytnutí zelených karet pracovníkům z mimoevropských zemí. Sociální demokraté se snažili zahrát na tu nejprimitivnější lidskou paranoiu. Pozor, cizinci zde budou šířit exotické nemoci! Kdyby ale alespoň zůstalo u obehrané písničky o epidemiích žluté zimnice. Levice ale naprosto nelogicky argumentovala proti pracovním povolenkám tím, že tuzemské firmy nahradí české zaměstnance levnější sílou z ciziny. To už je pořádná absurdita. Vždyť co v současnosti trápí české podniky víc, než nedostatek lidí? Těch zbylých zhruba pět procent českých nezaměstnaných jsou samozřejmě notoričtí nemakačenkové, kteří nikdy pracovat nebudou. Ne, cizince jednoznačně potřebujeme a ještě po nich budeme prstíčkem hrabat.
Pět měsíců pro závist
My, běžní čeští smrtelníci, si občas rádi zazávidíme. Je to jednoduché. Závidět můžeme v podstatě cokoliv a komukoliv. Některé profese jsou však pro vzbuzování závisti jako dělané. Třeba herci. Závidět jim můžeme velkolepé večírky, slávu i to, že vlastně nepracují – jen si tak hrají. A od srpna máme k závisti nový důvod. Umělci nemusejí platit důchodové pojištění. Tenhle důvod je přitom obzvlášť povedený. Pokud herec nenahlásí, že si hraním vydělává soustavně, pojistné nemusí platit. Řemeslníka se ale nikdo neptá. Kdyby si instalatér řekl, že pojistné taky platit nebude, dřív nebo později bude mít na krku exekutora. Herce se ale takové problémy netýkají. Ostatní mu tak mohou jeho bezstarostnost závidět. Bohužel jen do konce roku. Od ledna totiž přestane „umělecká výjimka“ platit. Tak si to pojďme užít, dokud je čas!
