Hubnout ano, ale bez bažantů
Snažím se zmapovat nejnovější trendy v oblasti hubnutí a ocitám se mimo jiné na bootcampu. „To dáš“, pokřikují na mě ostatní. „To“ má být „běh pozadu po mokré trávě“ a „dáš“ nejspíš znamená „nezemřeš“. Na bootcampu je toho potřeba „dát“ poměrně hodně. Pořád se běhá a posiluje. A platí! Měsíční program stojí kolem 3000 korun. Největší výzvou je ale brzké vstávání, které je s touto aktivitou úzce spojeno. Následné cvičení není ničím objevným, připomíná spíše náročnější hodinu tělocviku ve škole. Přesto se stává hitem. Lidé totiž už nechtějí trávit první hodiny cvičení kolizemi s ostatními z důvodu neznalosti speciálních (například aerobikových) kroků. Chtějí se zlepšovat hned a bez trapasů. Klidně si připlatí, přivstanou a ve výsledku téměř vypustí duši při dvacáté páté sklapovačce, jen když nebudou za bažanty.
Kdo skončí v pekle?
To, že právníci přijdou do pekla, je známá věc. Toto pravidlo ale bude mít patrně několik výjimek. Milada Horáková, kupříkladu, už své peklo zvládla na zemi. Dagmar Burešovou zase chápou jako morální vzor snad i školou povinné děti. Určité (mizivé) procento právníků se tedy pravděpodobně před peklem zachrání. Bankéři ale mají na rozdíl od právníků smůlu. Ve volném čase se mohou věnovat páchání všech sedmi smrtelných hříchů, jelikož oni mají své peklo jisté. Protože půjčovat peníze a chtít za to úrok je, alespoň podle názoru středověké katolické církve, hříšné. Jakékoliv, tedy i minimální úroky, byly ve středověku považovány za lichvu. A lichva je těžký hřích. Ten, kdo ji provozuje, získává peníze, aniž by pracoval. Bankéři ale mohou doufat, že se církev spletla, anebo, že Bůh od té doby změnil názor. Naděje je stále živá. Časy se mění, a to, co je považováno za hříšné, s nimi.
