Pro Helenu Dařbujánovou je štěstí stav, když nemá důvod přemýšlet, jestli je šťastná. Fakt, že může dělat, co ji baví, a říkat, co si opravdu myslí. Žít ve zdraví, cestovat, dojímat se krásou přírody. Mít vítr ve vlasech. Ale jejím největším štestím je její rodina. Její děti. V rámci letošního Designbloku představila gauč s příběhem Golden Kids, inspirovaný právě jimi. A jak sama říká: „Celé je to tak trochu o matkách a dětech… Příběh o tom, jak je důležité vracet se domů. Do krajiny našeho dětství. Do krajiny našich rodičů, prarodičů. Vracet se do vzpomínek prázdninového času. Na louku, mezi stoleté duby. Mezi jejich kořeny, k našim kořenům. Říkala jsem si, která žena by nechtěla mít doma gauč se svými dětmi. Já tedy ano. A tak jsem udělala veselý, barevný gaučík, s polštáři, na kterých jsou vyšité moje zlaté děti. Lada Brůnová, co Utekla z komiksu, připravila podle vybraných fotek ilustrace. Studio Zašívárna mě nadchlo svými výšivkami, ale hlavně spoluprací s vyšívacími babičkami z celé republiky. Babičky prostřednictvím zakázek získávají nejen možnost přivýdělku, ale i prostor pro seberealizaci, pocit radosti, užitečnosti a víry ve vlastní schopnosti. Jedna z babiček, Marie Šmerdová z Hlučína u Opavy, zhotovila podle Ladiných ilustrací překrásné ruční výšivky, černé se zlatými detaily. Atak vznikl gauč GOLDEN KIDS. Celé to nafotit a zaznamenat do krajiny mého dětství Sadské jsme se rozhodli po domluvě s Karin Zadrick. Tam jsem vyrostla, mám tam své kořeny, vyrostli tu mí prarodiče, rodiče, já tu lítala po louce, děti sem jezdily na prázdniny. a najednou jsme po tolika letech na té louce opět trávili celý den spolu, celá naše rodina, všechny tři děti, a s námi gaučík Golden Kids. Tady jsem si uvědomila, jak je důležité ty své kořeny přijmout. silný pocit, nečekaný. jak se jeden hravý projekt stal vážným a důležitým. Kdo by to čekal? Bylo to tak silné, dojímavé. Pro mě i pro moje děti. A tak jsem vděčná, že tenhle projekt mohl vzniknout. Projekt o dětech, dětech zlatých nebo „zlatých“, vždycky ale zlatých. Všechny děti by měly někdy slyšet, že jsou zlaté. Každá matka by měla říct svým dětem: Jste zlatý! I kdyby měla dodat: Vy pacholci.
Ono totiž i když mít a vychovávat děti je ten nejtěžší životní úkol a zodpovědnost, je to také to nejkrásnější, čím nás život mohl obdarovat. Novým životem. • „Štěstí je, když vás poleje příjemné horko a do hlavy vám stoupne takový tlak, že vám vtlačí slzy do očí - to je pro mě pocit absolutního štěstí. Některým z nás k němu stačí málo a někteří si dost možná už ani neuvědomují, že ho mají. Já osobně jsem z těchto momentů živa, a tak se snažím dělat maximum pro to, aby se mi co nejčastěji vracely. Jeden z mých nejzásadnějších jsem sdílela s dalšími 170 000 lidmi uprostřed louky festivalu Glastonbury, když zapadalo slunce a Foals zrovna hráli moji oblíbenou písničku What Went Down. Věřím, že nejsem jediná, na koho má hudba takové účinky, a tak ze srdce doufám a přeju si, aby i ta naše zpříjemňovala lidem životy.“ Zofie Dařbujánová
SOFFA MÝCH GOLDEN KIDS
Pro architektku a designérku Helenu Dařbujánovou jsou největším štěstím její děti. V rámci letošního Designbloku představila unikátní soffa Golden Kids, inspirovanou právě jimi. Zaznamenat tento příběh se rozhodla v krajině jejich dětství, kde se všichni společně setkali. A jak její Golden Kids vnímají štěstí?
„Mami, štěstí pro mě je, že můžu dělat to, co mě baví, a vyjadřovat tím, kdo jsem. Momentálně mým štěstím je i to, že s přítelkyní čekáme miminko.“ Matyáš Chochola
„Štěstí pro mě znamená moci svobodně přemýšlet a svobodně jednat. Znamená to pro mě moci se živit tím, co je pro mě životním posláním a co mě obrovsky baví. Štěstí je pro mě cítit se být součástí přírody. A štěstí největší pro mě je to, že podle těchto ideálů už dnes mohu žít, že jsem si to zvládla vydobýt a udržet. “ Julia Chochola