Maďarsko má za sebou parlamentní volby, jednoznačným vítězem je dosavadní vládní strana Fidesz. Ta jasně vítězila i v průzkumech veřejného mínění, takže žádné překvapení. Nabízí se ovšem otázka: Proč je vláda a premiér Viktor Orbán osobně po čtyřech letech vlády v takovýchto výšinách popularity, když celým světem nemilosrdně zmítala krize?
Od nezdaněného pálení domácí kořalky a mediálního zákona přes totální změnu ústavy a spory s Evropskou unií a přes získání půlmilionu nových občanů díky dvojímu občanství až po soustavné snižování režijních nákladů pro domácnosti… To je velmi zhuštěný přehled čtyřletého působení Orbánovy vlády, která měla v parlamentu dvoutřetinovou, tedy ústavní většinu. Přitom ve volbách před čtyřmi lety získala jen něco přes 50 procent hlasů, ale to už je důsledek maďarského volebního systému.
Tento systém se pokřivil ještě více po totální rekonstrukci, která se ovšem svým autorům velmi bohatě vyplatila: na dvě třetiny poslaneckých mandátů se tentokrát podařilo dosáhnout už s pouhými 44,5 procenta hlasů. I když to ještě přece jenom visí na vlásku; právě kritický 133. mandát v novém 199členném parlamentu je zatím nejasný, protože se sčítají hlasy ze zahraničí.
Dvě třetiny za 44 procent
Mantra musí znít
Je však třeba uznat, že Viktor Orbán byl po celou dobu vlády ve svém živlu. V roce 2010 jej vynesla na vrchol, jak on sám řekl, revoluce ve volebních místnostech. A tuto revoluční náladu chvíli nato odskákaly banky, nadnárodní společnosti, bojovalo se i proti Evropské unii a dalším „kolonizačním” institucím – to je hantýrka Fideszu. Doma padly revoluci za oběť například soukromé penzijní fondy a v nich dohromady nějakých deset miliard eur. Neortodoxní hospodářská politika nakonec přinesla i příslib růstu. Vrcholem je však snižování režijních nákladů domácností, tedy cen plynu, elektřiny, tepla a podobně – dohromady o čtvrtinu za necelý rok a půl.
To všechno se podařilo – a ještě mnohem víc včetně rozbití levicové a liberální opozice – díky dvoutřetinové většině: rychle, bez překážek, bez zábran. Pro legitimizaci celé této politiky se nyní výtečně hodí (hodila by se) opětovná dvoutřetinová většina. Na jejím základě by bylo možné světu s klidem ukázat i zdvižený prostředník. Nejaktuálnější jsou momentálně úvahy o tom, zda se bude udržovat tato revoluční nálada a atmosféra, anebo zda Maďarsko vpluje do klidnějších vod a nastane období konsolidace moci a tiššího politikaření. Viktor Orbán už to naznačil, když například o bankovní dani mluvil jako o opatření hodném pokračování. Nakupovat (zestátňovat) by měl rovněž dál, především energetické firmy, aby hlavní mantru předvolební kampaně „Rezsicsökkentés“, tedy snižování cen energií pro domácnosti, bylo možné opakovat stále dál dokola.
Hungarikum
Klidnější období nevěstí ani Orbánova zdánlivě smířlivá prohlášení: „Maďaři řekli ne vystoupení z Evropské unie, potvrdili, že místo Maďarska je v Evropské unii. Ale jen tehdy, jestliže má země silnou národní vládu.“
Ono se už brzy ukáže, protože Maďarsko čekají například evropské soudní verdikty ve věci výroby pálenky pro domácnosti bez daně, očekává se i žaloba ve věci zákona o půdě a podobně. Těžko si představit, že by vítěz voleb znovu netáhl do boje. Za ochranu maďarských zájmů.
Ano, Maďaři cítí nesmírnou afinitu ke všemu, co patří jim, co pochází od nich, co je čistočistě maďarské, co je tedy hungarikum. Ať je to pálenka, půda nebo Fidesz v čele s Viktorem.
Autor je spolupracovníkem redakce
Čtěte také:
„Orbánomika“ změní banky a zemědělství
Maďarské volby vyhrál Fidesz. Zřejmě udrží i ústavní většinu
