Grossing, Urbaning, Palasing…

Nové cesty k prosazení soukromých zájmů vedou přes resortní ministry

Kolem každého ministra je tak dva až pět „prodavačů a listonošů“. Je prý třeba vědět, kdo co umí, kde pomáhá, kde naopak působí kontraproduktivně. Pokud tací na ministerstvu nejsou, je třeba je vytvořit. Tak vysvětluje nejmenovaný český lobbista, jakou cestou prosazuje své zájmy v exekutivě. Za příklad označuje podnikatele Vojtěcha Slówika, šedou eminenci ministerstva zemědělství řízeného Jaroslavem Palasem. Dostat se k Slówikovi ale není oficiální cestou dost dobře možné, jelikož - jak uvádí mluvčí ministerstva Martin Severa - v žádném (oficiálním) vztahu k úřadu není, a on sám prý na něj telefon nezná. Přesto všichni vědí, že slovo Slówika má v resortu váhu. „S ministrem se vůbec nemusíte znát. Tato práce nespočívá v leštění klik a v dávání na odiv svých kontaktů,“ dodává lobbista.

Fanatický milovník informací.

Premiér Vladimír Špidla má daleko ke svému předchůdci Miloši Zemanovi, který dle pamětníků každého, kdo po něm něco chtěl, posílal rovnou za „Mirkem“ (myšleno za Miroslavem Šloufem, šéfem sboru jeho poradců), ať se s ním nějak dohodne. Za Zemana také začal fungovat alibistický systém, kdy vláda hlasuje úplně o všem, snad aby se některá rozhodnutí ukryla za kolektivní nezodpovědnost. Špidlův tým až na výjimky (ekonom Jaroslav Ungerman) se jeví jako čistě servisní a premiérův velmi chladný vztah ke všemu, co by zavánělo ovlivňováním, je všeobecně znám. Panuje dokonce názor, že Špidla je nelobbovatelný a má panickou obavu z navázání vztahu. Jedna historka: Když prý někdejší generální ředitel televize Nova Vladimír Železný projevil před časem zájem o schůzku se Špidlou, premiér jej podle nejmenovaného zdroje přijal, potom tři čtvrtě hodiny v tichosti poslouchal a následně pouze pravil: Čas naší schůzky vypršel… Železný měl poté o Špidlovi prohlásit, že je autista, s nímž není možné normálně jednat.
Je skutečně nynější koaliční vláda tak neprůstřelná? Zdaleka ne. Jenom se vše děje trochu jinak. „Špidla je fanatický milovník informací, o lidech a jejich vztazích. Potom samozřejmě záleží na tom, kdo mu je předává, v jaké formě, které mu poskytuje a které nikoliv. I on je bezpochyby ovlivnitelný. Mám jednoho známého, který to s ním válí docela zajímavým způsobem, takovým velmi agresivním a neurvalým. Řekne mu například něco v tom smyslu, že je pitomec, protože tohle udělal tak a ne tak, nebo si sám určí jediný možný termín schůzky. Kupodivu to na Špidlu zabírá,“ tvrdí jeden z předních „ovlivňovačů“, který v těchto choulostivých záležitostech nechce být jmenován.

V zájmu státu.

Jestli někdo z lobbistů Vladimíra Špidlu ale dobře osobně zná, pak je to Andrej Surňak. Jeho agentura Crane Consulting poskytovala loni „globální“ služby ČSSD během vítězné volební kampaně. Vztah, který se tehdy vytvořil, přetrvává dodnes. „Pro současného premiéra je bezpochyby jedním z rozhodujících kritérií poctivost. Vím o případech, kdy jednání s některými kontroverzními lidmi odmítl, přičemž to vůbec nemělo nic společného s rozdílnou politickou orientací,“ říká Surňak. „On slyší na jediný argument: Že je ta věc v zájmu země. Potom je schopen argumentaci přijmout a na základě toho jednat. Když ale přijdete s něčím jiným, tak narazíte. Ačkoliv mu to většinou trvá dlouho – ostatně od žádného introverta nelze čekat rychlou reakci - svůj názor schopen změnit bezesporu je,“ sděluje Surňak o své postřehy.

Politické esemesky.

Pohled na Špidlu opírá, jak říká, o „hodiny a hodiny“ společné komunikace. K operativní komunikaci nejen se Špidlou, ale i třeba šéfem sněmovny Zaorálkem slouží Surňakovi mobilní telefon, především diskrétní SMS zprávy. Teprve když „hoří“ se prý začíná do telefonu mluvit a určuje se termín operativní schůzky.
„Esemesky se skvěle osvědčily v době voleb. Vytvořili jsme vlastní interaktivní systém pro krizovou komunikaci, který umožnil sdílení informací s desítkami lidí. Dnes to využíváme pro komunikaci se členy kabinetu,“ doplňuje Surňak.

Privatizace na vnitru.

Chladný vztah Špidly k lobbistům vedl k tomu, že si lidé, kteří se snaží prosadit v politice své zájmy a zájmy svých klientů, našli náhradní trasy, jak cíle dosáhnout. Tím, kdo je hojně vyhledáván, je nepochybně místopředseda ČSSD a ministr vnitra Stanislav Gross. Na tom se shoduje většina české lobbistické elity. „Gross je dnes určitě klíčovým kádrovákem ve státě. Rozhoduje nejen o obsazení funkcí v poslaneckém klubu ČSSD, ale i na ministerstvu průmyslu, v Telecomu, Čepru, v ČEZ, Škodě Praha… Špidla tohle vůbec neřeší, to jde úplně mimo něj,“ říká jeden z oslovených. Gross drží palec i nad privatizací a byznysmeni považují za naprosto nezbytné vyjednávat právě s ním.
I ministr vnitra má však kolem sebe lidi, kterým naslouchá. Patří k nim nymburský právník Miroslav Jansta, zbrojař z Omnipolu Pavel Musela, bývalý náměstek z ministerstva průmyslu a obchodu Robert Sýkora a nepochybně i Miroslav Forman, který na ministerstvu působí jako poradce na částečný úvazek přes informační technologie (mimo jiné také zastupuje vnitro v meziresortní pracovní skupině pro Telecom, které šéfuje Vladimír Mlynář).

Talent od pánaboha.

Forman, někdejší majitel reklamní a public relations agentury Elisa, dnes už „pouhý“ zaměstnanec v transformované firmě Elisa EMC Group, se s Grossem - jak sám říká - seznámil po volbách v roce 1998. Tehdy byl funkcionářem Asociace public relations agentur (APRA). „Připravili jsme nějakou analýzu a žádali jsme sněmovnu o komentář. Tehdy se ozval Gross, že ho ta problematika zajímá,“ popisuje seznámení. Následně se stal Grossovým poradcem. „Připouštím, že mám na něj nějaký vliv, ale to je přece normální. Nikdy jsem ho k ničemu nepřemlouval. Ani schůzky mu nedomlouvám, ty případy, kdy jsem ji domluvil by se daly spočítat na prstech jedné ruky. To je také strop, který jsme si s Grossem vzájemně dali, když po mně někdo něco chce,“ říká o spolupráci s ministrem Forman, přičemž prý stranické či rodinné záležitosti spolu zásadně neřeší. Gross jej ale respektuje v oblasti informačních a komunikačních technologií, také v mediální sféře. „Nikdy jsem mu však neříkal, jak má v televizi vystupovat, co má říkat. Má pro tyto věci přirozený talent, kterého bych já nikdy nedosáhl. Má i talent od pánaboha v navazování kontaktů.“ Z českých lobbistů vyzdvihuje Forman Andreje Surňaka, Jana Dobrovského a Vladimíra Johanese. „Kdykoliv s něčím tito tři přišli, tak to nikdy nebyla forma nátlaku. Bylo to pouze téma a byli ochotni o tom jednat, diskutovat. Nikdy jsem neviděl negativní reakci, když to nikam nevedlo,“ uvádí Forman.

Lobbista ve státních službách.

Zmiňovaný Vladimír Johanes je dnes v podobném postavení jako Forman. Muž známý jako dlouholetý jednatel americké skupiny Grey v České republice, zabývající se reklamou a celou oblastí komunikačních služeb, postupně opustil všechny výkonné funkce a nechal se „naverbovat“ do státních služeb. Od dubna působí jako externí poradce ministra průmyslu Milana Urbana. „Po určité době je třeba udělat v kariéře změnu. Buď jdete dále nahoru, nebo se snažíte postavit na vlastní nohy. Zvolil jsem to druhé,“ říká Johanes. Ministerstvo, v němž má na starosti celou mediální oblast, problematiku Moravskoslezského kraje a zahraniční aktivity (nyní hlavně ve vztahu k Iráku), ale není hlavním zdrojem jeho obživy. Sám říká, že za práci pro Urbana bere deset tisíc hrubého měsíčně. Druhou nohou, z níž čerpá příjmy, jsou aktivity v Rusku. Už od loňského roku pomáhá shánět zakázky pro některé české podniky. Konkrétně například pro plzeňskou Škodu či Chiranu. „Létám do Moskvy tak jednou za tři týdny a má práce spočívá v identifikaci zakázek a pomoci s financováním,“ uvádí. Do budoucna - až skončí na ministerstvu - má ještě v úmyslu zapojit se manažersky do některých revitalizačních a „venture“ kapitálových projektů.

Neuškodí mi to.

Johanes byl od svého vstupu na ministerstvo spojován i s žádostí Třineckých železáren o státní pomoc ve výši dvou miliard korun (v této záležitosti minulý týden jednal ministr Urban v Bruselu – viz str. 28). Spojitost s jeho osobou se přímo nabízí: nadále je veden v dozorčí radě společnosti Moravia Steel, majoritního akcionáře železáren, a také jako předseda představenstva společnosti AB Barrandov, která do třineckého impéria taktéž patří. „Z obou funkcí jsem po dohodě s ministrem už odešel. Materiál o pomoci Třinci byl připraven ještě v době, kdy jsem tam já ani Urban nebyli. Osobně si ale myslím, že Třinci ty peníze patří, když je dostaly ostatní severomoravské hutní podniky,“ poznamenává ve státních službách působící lobbista Johanes. Přestože řada lidí považuje Johanesův nástup do úřadu za chybný a neuvážený krok, on sám se nebojí, že by mu angažmá v aparátu sociálnědemokratického ministra mohlo profesně ublížit. „Svou budoucnost stejně nevidím v lobbingu. Zajímá mě Moskva a venture kapitálové projekty. Myslím si, že u lidí, kteří mě dobře znají, kredit neztratím.“

Kuzmiak velvyslancem v Manile?

Ve státních službách by se mohl ocitnout i další přední český lobbista – Michal Kuzmiak. Týdeník EURO má ze dvou zdrojů informace o tom, že jej v minulých týdnech nominoval na post velvyslance ve filipínské Manile ministr zahraničí Cyril Svoboda. Prezident Václav Klaus se v první reakci údajně vyjádřil proti, ale jmenování je prý nadále ve hře. „Nic o tom nevím,“ reagoval Michal Kuzmiak velmi stroze na přímý dotaz. „Platí obecné pravidlo, že k těmto věcem se nevyjadřujeme, dokud není velvyslanec oficiálně jmenován,“ prohlašuje prezidentův mluvčí Tomáš Klvaňa. Kuzmiak má z pohledu Klause jeden velký škraloup, jehož přehlédnutí by pro prezidenta znamenalo velké sebezapření. Kdysi totiž zmiňovaný lobbista pracoval pro ODS, ovšem na konci roku 1997, v historickém okamžiku „sarajevského atentátu“, se přiklonil k protiklausovskému křídlu. Prohlásil, že vedení ODS již od roku 1996 vědělo o tom, že straničtí sponzoři Bács a Sinha jsou falešní a skutečným dárcem peněz je podnikatel Milan Šrejber. Dva následující roky se z přímého kontaktu se světem politiky vzpamatovával a dnes - pokud veřejně vystupuje - si dává velký pozor na ústa. Kuzmiakův odchod z byznysu do diplomatických služeb by pro mnohé byl obrovským překvapením. V loňském a předloňském roce se podílel na největších obchodních transakcích. Pracoval například pro Deutsche Bank při prodeji Českých radiokomunikací a následně pro stejného klienta při nepovedené doprivatizaci Českého Telecomu. Dle dostupných informací v obou případech úzce spolupracoval s finančníkem Zdeňkem Bakalou, někdejším šéfem a spolumajitelem Patria Finance (taktéž svým způsobem lobbistou).

Moravská ocel pro britské křižníky.

Dalším obrovským (a neuskutečněným) projektem, na němž Kuzmiak participoval, byl nákup stíhaček Gripen od britsko-švédského konsorcia BEA Systems pro českou armádu. Byl ale pouze součástí širší lobbistické aliance, která se pro podporu nákupu utvořila. Dostupné informace říkají, že v jejím čele stál zbrojař z Omnipolu Richard Háva, jinak také přítel vlivného místopředsedy lidovců Miroslava Kalouska. Jiní ale tvrdí, že Hávův vztah ke BEA Systems byl čistě obchodní a žádný lobbistický kontrakt podepsán neměl. Do obřího leteckého obchodu se však zapojili téměř všichni, kdo umějí tahat za nitky českého hospodářství. Někteří ho podporovali, jiní byli proti. Angažoval se i podnikatel a lobbista „na volné noze“ Martin Ulčák, spojovaný především s činností makléřské společnosti Atlanta Safe. „Je pravda, že jsme se o gripeny zajímali, ale hlavně kvůli offsetovým programům s dovozem stíhaček spojených. V jejich rámci by totiž bylo možné vyvážet severomoravskou ocel a využít ji k výrobě britských křižníků,“ říká Ulčák, který nikdy nepopíral svůj zájem o české hutě, doly a energetiku.
Do debat o gripenech se zapojil i Milan Velek, někdejší manažer z Centrotexu a jeden z vlivných „byznysových“ přátel Václava Klause. „Nějaké negociace proběhly, ale můj názor na stíhačky byl totožný s postojem ODS: Gripeny nekupovat, pokud nějaké stíhačky, tak spíše americké. Gripeny tlačili lidé kolem ČSSD a lidovců,“ poznamenává Velek. Dodává, že do žádných svazků z nynější vládou se nepouští. „Jsem šťastný, že Klaus je prezidentem a ODS má tak velké preference. Vlastně nikoho ze současné vlády ani neznám a nevzpomínám si, že bych si s někým z ministrů potřásl někde rukou,“ hovoří Velek o své nynější lobbistické nečinnosti. „Jsem ale spokojený, mám své dlouhodobé obchodní partnery,“ nezapomene poznamenat.

Podpora reformy.

Současná česká politika jako by prostor pro velký lobbing zcela postrádala. Privatizace ustrnula, velké státní zakázky (nákup stíhaček či výstavba ostravské dálnice D47) také. Zbývají pouze méně finančně atraktivní práce, například v oblasti zákonodárství. Kupodivu však lobbing může fungovat i v oblastech, kde by to běžný občan nečekal, reformu veřejných financí nevyjímaje. „Některé silné ekonomické skupiny nyní podporují snahy o razantní reformu a vytvářejí atmosféru, že je to dobrá věc. Dělají to zcela pragmaticky - na podporu prostoru, kde svou ekonomickou sílu získaly a kde chtějí dále působit,“ dokládá Michal Kuzmiak své tvrzení, že pořád je co lobbovat.

Nastupuje uhlí a petrochemie.

Přestože na poli privatizace panuje spíše rozmarné léto spojené s nicneděláním, jsou dvě akce na obzoru: Opětovný prodej Unipetrolu a chystaný prodej podílů státu v Severočeských dolech Chomutov a v Sokolovské uhelné. O Unipetrol se znovu chce ucházet Agrofert podnikatele Andreje Babiše, který loni z už schváleného prodeje vycouval. Babiš je jedním z podnikatelů, kteří mají dostatečnou sílu na to, aby za své zájmy lobbovali sami bez cizí pomoci. Ke svým cílům využívá nadstandardních kontaktů na ministra vnitra Grosse, o jehož významu již byla řeč.
V případě hnědouhelných dolů panuje mezi byznysmeny přesvědčení, že pravidla připravovaného tendru jsou ušita přesně na míru Appian Group Antonína Koláčka, která už ovládá Mosteckou uhelnou a nyní chce Severočeské doly. Pro Koláčka pracuje známý lobbista Jan Dobrovský z pražské kanceláře Becker & Poliakoff a také vlivná právní kancelář Pokorný, Wagner & spol (viz box o advokátovi Pokorném). O doly se ovšem zajímali další, například Martin Ulčák. „Byl jsem pro manažerskou privatizaci dolů,“ připouští. V případě Sokolovské uhelné se manažerská privatizace rýsuje, tudíž i Ulčák by mohl být spokojen.

Srdeční záležitost.

Pro Jana Dobrovského ale není Koláček a jeho Appian jediným klientem, ačkoliv sám o tomto projektu hovoří jako o své „srdeční záležitosti“, kde finanční odměnu nebere jako to nejdůležitější. Je znám svou dlouhodobou prací pro vedení ČSOB, s jehož požehnáním se loni pustil do vyjednávání s „nezbedným“ klientem banky, ústeckou Setuzou. O určité spjatosti s lidmi z okolí Setuzy může svědčit i informace z dobře informovaných zdrojů, že se Dobrovský zapojil do diskusí ohledně záchrany ostravské Union banky. Tyto zdroje uvádějí, že několik hodin předtím, než podnikatelé blízcí Setuze na konci letošního února vyšli na veřejnost se svým „záchranným“ plánem, se Dobrovský zúčastnil schůzky, na níž byli Ital Paolo Catalfamo ze společnosti Invesmart a Tomáš Pitr s Františkem Mrázkem - dva bossové společenství firem kolem Setuzy. „O tom, co se děje v Union bance, jsem sice měl nějaké informace, ale zcela určitě jsem se v tom nijak osobně neangažoval,“ prohlašuje lobbista. Jan Dobrovský patří k těm, kteří mají hodně blízko k resortním ministrům. V jeho případě jde o Vladimíra Mlynáře. Na ministerstvu informatiky dokonce pracuje na postu náměstka jeho manželka Dana Bérová. „Nebojím se říct, že jedu na dovolenou s Vláďou Mlynářem, protože s ním jezdím na dovolenou dvacet let. Je to můj nejlepší přítel a nebudu to tajit proto, že je zrovna poslancem, a jezdit s ním na zapřenou, abychom se scházeli někde na letišti v Paříži a potom spolu letěli dál,“ řekl týdeníku EURO loni 11. března. Tehdy byl ještě Mlynář řadovým členem sněmovny. Jak ale dnes Dobrovský prohlašuje, svého důvěrného kontaktu na člena vlády nijak nevyužívá. „Do ministerstva informatiky se vůbec nepletu a plést nebudu, i kdyby mě o to Vláďa žádal. Sám sobě jsem si to zakázal. Co se týče mé ženy, byl jsem proti tomu, aby tam šla, ale je nezávislá, samostatná, finančně soběstačná… Nemohu jí přece bránit,“ dodává.

Herci a kulisy.

Jeden z českých lobbistů o metodách své práce říká: „Když to máte vymyšlené, nalinkované, tak se potom píše scénář. Kreslí se vývojové diagramy, vybírají se herci a kulisy. Nejhezčí je, když víte, že patnáct kilometrů od vás někdo něco dělá a vůbec netuší, proč to dělá a čemu to má sloužit,“ směje se.

Popisky:
1) Martin Ulčák z května 2002. Zřejmě jediné novodobé veřejně dostupné foto někdejšího předsedy ÚV SSM, pořízené při křtu knihy Josefa Petrů „Miroslav Šlouf, démon je“. 2) „Nestojím o nějakou popularitu a někdy bych nejraději utekl někam do lesa,“ zdráhá se vystupovat na veřejnosti Jan Dobrovský (na snímku se svými psy Erikem a Nielsem)
3) Radek Pokorný
4) Milan Velek
5) Peter Kovarčík odmítá, že by měl po rozvázání přátelství s Václavem Klausem ekonomické problémy a chlubí se dobrými kontakty na celou současnou vládu včetně premiéra Špidly. „Myslím si, že Vladimír Špidla je přístupný racionálnímu zdůvodnění, které ode mne – absolventa zahraničního obchodu na samé jedničky, který umí šest jazyků a všude na světě je doma – musí vzít. Nevidím důvod, proč by mě neměl poslouchat,“ uvedl doslova. 6) Starý přítel Václav Klaus
7) Nový přítel Pavel Rychetský
8) „Už čtvrt roku jsem na sobě neměl sako,“ říká Michal Kuzmiak. Potrpí si na uvolněný styl v oblékání. Pokud by se ale stal velvyslancem na Filipínách, asi by si na kravatu musel zvyknout
9) Vladimír Johanes na vypůjčené hondě. „Měl jsem v devadesátých letech svoji motorku a pět let jsem na ní jezdil. Potom jsem ji prodal, ale láska k těmto strojům nezmizela,“ prohlašuje Johanes
10) „Miluji umění,“ říká Jana Marcová. Své kontakty ve světě politiky a byznysu zúročuje i jako předsedkyně správní rady Nadace Národní galerie, která z finačních darů nakupuje do sbírek umělecká díla, na něž by galerie jinak neměla peníze.
Praporky:
1) Chtěl byste posnídat s papežem? Přes italské křesťanské demokraty bych to uměl zařídit. Schůzka s Gorbačovem nebo s Chirakem by také neměla být problém. (český lobbista)
2) Na každý větší projekt vytváříme alianci. Obvykle se uzavírá pouze podáním ruky. Nositelem mandátu, který má podepsánu smlouvu s klientem - ta bývá až stostránková - je ale pouze jeden z nás. (český lobbista)
3) S politiky mám dobré vztahy. Klaus mi bere mobil rychleji než Standa Gross. (český lobbista)
4) Tak mu odstřelili Zeleného… A on měl do něj tolik nainvestováno… (český lobbista na začátku března letošního roku lítostivě o kolegovi Vladimíru Johanesovi, když byl odvolán generální ředitel Českých drah Dalibor Zelený, pro něhož Johanes pracoval) 5)Radek Pokorný je Sobotkův server, poslanec Jan Mládek představuje software. (český lobbista o poměrech na ministerstvu financí)
6) Tonda Koláček to buduje jako archu Noemovu – od každého zvířete jeden kus (český lobbista o tom, jak šéf Appian Group najímá lobbisty)