Ostrůvkem pohody a klidu v jinak uspěchané středoamerické Guatemale je malé městečko Lívingston — místo uprostřed divočiny v ústí řeky Río Dulce na východním pobřeží. Osada vás asi neupoutá karibskými plážemi známými ze stránek katalogů cestovních kanceláří.
Foto: Tomáš Hájek
Nabízí však něco jiného – pohodu, dobrou hudbu v baru na pobřeží i přátelské obyvatele – příslušníky afro-karibského etnika Garífunů. Dny si tam můžete zpestřit výtečným ovocným šejkem nebo studeným mojitem, ke kterému vám v rasta baru bude hrát reggae. Do Lívingstonu se dostanete pouze lodí, a to třeba z nechutného přístavu Puerto Barrios, který je směsicí špinavých hospod, barů, nevěstinců a levných hotelů. Další cesty sem vedou z Belize, z Hondurasu a nebo po řece Río Dulce z vnitrozemní osady stejného jména.
Městečko je spíše oddychovým bodem na cestě odkudkoliv kamkoliv, a tak doporučuji oddat se poznávání místní kultury. Neochutnat cokoliv ze zdejších specialit by byl hřích, byť se převážně jedná o skvělou úpravu mořských ryb a plodů. Ty jsou vždy zaručeně čerstvé a mnohdy putují na talíř přímo z moře před vašima očima. Ostatně, až si městečko za hodinu či dvě důkladně prohlédnete, zjistíte, že jídlo a pití je příjemnou alternativou nicnedělání. Není ale problém si s některou z místních agentur zajet poležet na parádní Playa Blanca. Případně se pěšky můžete vydat k vodopádům Las Sietes Altares, něco přes hodinu cesty severozápadně od města.
Guatemala |
Stát ve Střední Americe, který hraničí s Mexikem, Belize, Hondurasem a Salvadorem, k zemi patří 400 kilometrů pobřeží. Guatemala se může pochlubit bohatou historií, a to hlavně díky Mayům. Hlavní město se nazývá Ciudad de Guatemala, žije zde více než dva miliony lidí. Před cestou do této země se doporučuje nechat se očkovat proti žloutence typu A a B. Víza nejsou nutná, stačí platný cestovní pas. Ročně Guatemalu navštíví až 800 tisíc turistů, vidět rozhodně musíte ruiny v Copanu. Jak se tam dostanete Většina leteckých společností, které míří do této destinace, vás sem dopraví minimálně se dvěma přestupy, a to ve Frankfurtu a v Miami. Zpáteční letenka vyjde v průměru na necelých 30 tisíc korun. Kde se ubytovat Guatemala patří mezi nejlevnější země ve Střední Americe. V hostelech se tudíž ubytujete i pod šest dolarů, v některých zařízeních vyjde jedna noc i na pouhých 133 korun. V lepších hotelech se pak jedno přenocování pohybuje kolem 1 200 korun. Více najdete třeba na Tixik.com. |
Povodí Río Dulce Rozhodl jsem se prohlédnout si trochu povodí Río Dulce, pronajal jsem si tedy motorový člun a vydal se proti proudu. Už první úsek za městem přecpaný hejny pelikánů, terejů, racků a volavek byl úchvatný. Chvilku jsem si připadal jako v pravěku, když se proti slunci nad lodí snášelo několik siluet pelikánů připomínajících pterodaktyly. Okolní skaliska porostlá pralesem se tyčila do výšky až sta metrů. Na jezeře ještě stále můžete vidět místní obyvatele, žijící převážně v chatrčích na břehu, jak vhazují do vod jezera Golfete, v které se Río Dulce po čase promění, rybářské sítě.
Prales na březích jezera je dosud jeden z nejzachovalejších v Guatemale, je chráněn a vede jím několik naučných stezek. Při troše štěstí tu spatříte nějakého hada, papouška či zcela jistě nejrůznější vodní ptáky. V této oblasti žijí rovněž jaguáři a tapíři. Severní strana jezera El Golfete je navíc obklopena bažinatou nížinou Biotopo de Chocón Machacas, kde žijí takzvané mořské krávy neboli kapustňáci. Spatřit je při výletě na člunu je však pro jejich plachost téměř nemožné.
Křižovatka na pobřeží
Kapitána své lodi jsem přinutil zastavit i ve městě Río Dulce. Záhy jsem pochopil, proč se na mě díval tak divně. Špinavá díra je především obří dopravní křižovatkou. Uvidíte zde jen pár zaplivaných jídelen, levných guesthousů a mraky cestujících, kteří zde přesedají z autobusů do lodí a opačně. Spěšně jsem zase skočil do lodi a s důvěrou ve svého průvodce se nechal odvézt asi o kilometr dále ke staré španělské pevnosti. Ta měla města na jezeře Izabal dále proti proudu Río Dulce bránit proti nájezdům zejména britských pirátských lodí. Lupiči napadali kromě měst také obchodníky se zbožím a potravinami.
Cesta zpět do Lívingstonu mi přinesla ještě jeden poznatek. Ne všichni Guatemalci jsou bez prostředků, na hranici bídy. Zatímco ranní cesta lodí mi do objektivu přihrála zejména kanoe vytesané z jednoho kusu dřeva, v nichž se plavili umounění rybáři, po poledni se na blankytnou hladinu jezera Golfete vydaly honosné plachetnice a katamarány, kde se skleničkou v ruce polehávaly krásné dívky a v ostrých slunečních paprscích se opalovaly.
Dokonalý výlet po řece se všemi krásnými zážitky mě po návratu do Lívingstonu přesvěčil, že je čas zaplatit v mém hotelu California a vydat se dál na cestu. Ještě mě čekalo celé Belize!