Fotbal podle Petra Bušta
Natáhl si nohy a zapálil si. „Jen deset denně,“ poznamenal. „Když člověk kouří míň, líp to pak chutná.“
Jmenoval se Ježek, dřív býval trenérem mistrů Evropy a zrovna jsme klábosili v jeho kanclu, v jednom pražském klubu, který v té době ještě používal zařízení zvané vlastní stadion.
„Ono to bude s fotbalem podobně jako s cigaretami,“ řekl. „Nestačím si to všechno už ani vychutnávat.“ Jeden z prvních, kdo zaznamenal tu relativitu.
Takže, je to úspěch, probojovat se na mistrovství Evropy? Ale jistě. Z padesáti přihlášených zemí se tam dostalo jen šestnáct. No jo, ale zase z vyspělé Evropy chybí jen Irsko, Norsko s Finskem, Belgie, Lucembursko a Rakousko. Všichni ostatní tam - jako obvykle - zastoupeni jsou.
Anebo jinak? Z Evropy řekněme „méně vyspělé“ - kdepak jsou Poláci, Maďaři, Rumuni i s Mutuem, Ukrajina i se Ševčenkem, Slovinsko, Jugoslávie a Turci? Anebo zase jinak? Z patnácti postupujících jich třetina přijede ze zemí bývalého východního bloku. Takže úspěch? Strašně relativní.
A fotbalu dál přibývá. Ve starém Poháru mistrů evropských zemí se odehrálo 61 zápasů. Dnes v Lize mistrů 96 utkání jen v základních skupinách. Doma je to sakumprásk totéž. Díky píli médií už nestačí sledovat jen krajinu mezi Odrou a Ohří, ale přinejmenším také krajinu mezi Odrou a Rýnem, dále ligu italskou, nizozemskou, anglickou a francouzskou. To jsou pak k vidění neuvěřitelné věci.
Inter Milán ostudně nakoupí pět gólů od Arsenalu a třese se o postup; a o čtyři dny později skolí 3:1 Juventus, který je počítán k favoritům Ligy mistrů a postup má dávno v kapse. Sparta se odplazí s hanbou z Jablonce a hned přiveze senzační bod z Londýna. Chelsea předtím prohraje doma s Besiktasem a vzápětí vyřídí Lazio v Římě. Totéž Lazio hned nadělí výprask Perugii, postupujícímu účastníkovi poháru UEFA, a Juventusu.
Nizozemce ve skupině na ME nevítáme, jenže Teplice svižně vyřadí jejich vítěze poháru UEFA. Tytéž Teplice pak prohrají se Spartou, zatímco Jablonec pukne doma s Příbramí, asi aby se kruh uzavřel.
Úžasný guláš evropské kopané. Představme si, že v rozhodujícím zápase naší skupiny na ME se Nedvěd nebo kdokoli jiný opře do míče deset metrů před vápnem a ono to tam spadne. Postoupíme. Ale když zazvoní břevno… Jaké bude hodnocení naší účasti, respektive proč bude takové?
Václav Ježek tehdy o mistrovství světa 1990 podotkl, že kdyby se povedla v xté nebo ypsilonté minutě čtvrtfinále hlavička Skuhravému, Němci vůbec nemuseli být šampióny.
Rok 2003 byl pro český fotbal úspěšný, ale ne pro výhry a postupy, při vší úctě epizodní. Nýbrž proto, že jsme si mohli uvědomit, že jsme samozřejmou součástí velké evropské kopané. To se pozná i podle toho, že naši skupinu na ME považují za krajně nepříjemnou Nizozemci i Němci. Nepostoupí ten, kdo si nedá pozor na Lotyše. Ale hned potom začne další kvalifikace, další poháry a přestupy, fotbal v tempu sto zajímavých zápasů za týden, a jednou za deset, dvacet let budeme úspěšní. Tak je to v Evropě normální.
Mimochodem: na ME 1976 v Jugoslávii hrály jen čtyři týmy, každý dva zápasy. V semifinále jsme vyřadili Nizozemsko a penalty se kopaly proti Německu. Jestlipak už nám to oplatili?
