Šelmy se servírují jen vyvoleným, školáci raději hmyz
Korejská kuchyně je nechvalně známá konzumací psího masa především díky stereotypnímu zájmu médií. Korejci prý vědí, jak z psího masa udělat lahůdku: Podobně jako Japonci v Kóbe své krávy masírují předtím, než je zabijí, Korejci psi před smrtí zmlátí holemi. Výsledek je stejný: naklepané maso. Kdyby se Korejci naučili psy masírovat, možná by psí steak přišel v luxusní restauraci na šest tisíc korun stejně jako značkový Kóbe biftek v Tokiu.
Běžný turista se ale se psím masem v Koreji nesetká. Psí maso je dražší než hovězí a prodává se pouze na určitých trzích. Restaurace nabízející psí maso nesmějí být označeny anglicky, protože korejská vláda se snaží pověstí pojídačů psů před světem nepyšnit. Korejské Timesy zveřejnily hned 3. ledna 2006, který je v Asii rokem psa, výchovný titulní článek, pojednávající o možných pokutách pro ty, kdo se ke svým čtyřnohým přátelům nechovají pěkně.
Přesto je restaurací nabízejících pokrmy ze psího masa v Jižní Koreji údajně na pět tisíc. Nejoblíbenější je psí polévka bosintang, podávaná zejména v létě. Pojídání psího masa má spíše symbolický než praktický význam – Korejci věří, že psí maso pomáhá snášet letní vedra. Také je prohlašováno za afrodisiakum a pokrm vyhrazený mužům – rozhodně by jej neměly jíst těhotné ženy.
Tato tradice vychází z konfucianismu, neboť buddhismus ji přísně zakazuje - mimo jiné proto, že vůně psího masa by mohla ke klášterům ukrytým v horách přilákat tygry. Pro konfucianisty je ale psí maso nenahraditelnou složkou při náboženském obřadu Hyangchonjurye a je vyhrazeno privilegovaným a starším osobám. Údajně totiž obsahuje nejvyšší podíl elementů jang. Mladší Korejci se ale po vzoru globálních celebrit přesouvají ke druhému extrému v chování vůči zvířatům: absolutnímu zbožňování. V Soulu proto spíše narazíme na obchody se psími oblečky, pelíšky, speciální výživou a různými hračkami.
Nalézt trhy, kde se se psy zachází poněkud drsněji, není snadné a snad ani žádoucí. Ostatně Korejci mohou být při jakémkoliv projevu nesouhlasu se svou kulturou velmi nedůtkliví a novinářům, pokoušejícím se vyfotit otřesné podmínky prodeje psů zakazují fotografovat nebo přímo vyhrožují. A podmínky to jsou vskutku šokující: malé klece, ve kterých jsou zvířata nechávána o hladu, bez možnosti pohybu i za teplot klesajících pod nulu, bití a surové zacházení… S rostoucí hrozbou ptačí chřipky ale nakonec ani ten králíček s poněkud delším ocáskem nemusí být jednou v Asii k zahození.
Pokud ovšem chcete zažít přiměřenou dávku exotiky na talíři, ochutnejte jiná zvířátka pro Koreu typická – vařené bource morušové, zvané beondegi. Nejsou už zdaleka tak pěkní jako jejich bílé larvy, ze kterých se odvíjí ta nejjemnější vlákna na světě. Vypadají jako obyčejní hnědí červi a při vaření strašně páchnou. Prodávají se za zhruba padesát korun a stánky, které je nabízejí, najdete skoro u každé školy – děti je milují. Nicméně bourci nejen vypadají, ale i chutnají jako docela obyčejní červi.
Symbolem korejské kuchyně je ve skutečnosti něco jiného - naprosto nezbytná příloha, která se jí absolutně ke všemu. Nakládaná zelenina kimčí. Bývá to čínské zelí či bílá ředkev, naložená v soli, pálivé paprice a dalších přísadách. Konzervuje se v keramických sudech podobně jako naše zelí a v zimním období je také důležitým zdrojem vitaminů. Kimčí existuje mnoho druhů a Korejci jsou na ně pyšní jako na národní poklad. Přidávají je také často přímo do polévky nebo smažené rýže. Přikusujete-li ovšem k již tak dost pálivému korejskému jídlu ještě kimčí, koledujete si, že vás bude pálit dvakrát. Výborně se ale doplňuje s další korejskou klasikou – masem grilovaným přímo na stole. Za večeři pro dva v opravdu lokálním bufetu, kde sedíte u sudů, přetvořených na stolečky, přikryti igelitovým šapitó, ovšem zaplatíte kolem čtyř set. Zato ale zažijete pravou atmosféru místní kultury a majitel vám poradí i s etiketou stolování. A to není nic jednoduchého: nejprve se musíte naučit ovládat nerezové hůlky, neměli byste je pokládat přes misku a už vůbec ne zapichovat do jídla – to je znak obětování jídla bohům či duchům zemřelých předků. Na malém roštu uprostřed stolu grilujete vepřové maso, žampióny, feferonky, a na závěr vám hostitel jako bonus nabídne kus tučné vepřové kůže. Vše vám obratně rozstříhá nůžkami – nože se tu moc nepoužívají. K tomu polévku se sojovými klíčky a samozřejmě – různé druhy kimčí.
