Německé firmy vyjde výroba v USA o třetinu levněji než v mateřské zemi
Které země jsou atraktivní tím, že tam jsou nízké výrobní náklady? Čína a Indie samozřejmě a rovněž i Brazílie, Mexiko či Bulharsko. V posledních měsících jim konkuruje stát, u něhož bychom to asi nečekali – Spojené státy americké. Ty se kvůli vývoji kurzu dolaru vůči euru stávají pro firmy z některých evropských zemí levnější výrobní alternativou. Zejména německé podniky projevují o přesun produkce na druhou stranu Atlantiku nebývalý zájem. A nelze se divit: během uplynulého roku ztratil dolar kolem 20 procent své hodnoty a zejména od počátku listopadu se jeho kurz vůči jednotné evropské měně stále více blíží historickým minimům z loňského jara a léta. V důsledku toho jsou průměrné hodinové pracovní náklady v USA aktuálně o třetinu nižší než v Německu.
Stříbrná hvězda a bavoráci v čele
Tento trend potvrdila nedávná zpráva koncernu Daimler, že pětinu výroby modelu Mercedes třídy C umístí od roku 2014 do města Tuscaloosa v Alabamě. Zvrátit překvapivé rozhodnutí nedokázaly ani demonstrace tisícovek zaměstnanců. Ti proti přesunu produkce nejprodávanějšího automobilu značky celý předminulý týden protestovali před branami největšího výrobního závodu firmy v jihoněmeckém Sindelfingenu. „Měnový kurs je naprosto jasně významným zatížením pro náš hospodářský výsledek,“ potvrdil deníku Financial Times Deutschland (FTD) šéf Daimleru Dieter Zetsche s tím, že nakonec se v USA může vyrábět ještě více nových vozů třídy C než uvedených dvacet procent.
Že velký přesun produkce do USA oznámil právě výrobce vozů se značkou ve tvaru stříbrné hvězdy, není ale až tak velkým překvapením. Právě automobilky a jejich dodavatelé totiž patřili k prvním německým společnostem, jež se zřizováním vlastních továren v USA začaly již v devadesátých letech. Kromě Daimleru zde tak má své závody i společnost BMW, která už loni ohlásila, že hodlá zvýšit výrobu v USA do roku 2012 o polovinu na 240 tisíc vozů. K tomuto stavu výrazně přispěje fakt, že v závodě firmy ve Spartanburgu v Jižní Karolíně se od příštího roku bude kromě terénních vozů X5 a X6 vyrábět i nová generace BMW řady X3.
Kromě úspor nákladů sleduje přemístění výroby přes Atlantik i další cíle. „To, že vyrábíme některé modely v USA, nám pomáhá se zlepšováním image u zákazníků, protože Američané jsou patrioti,“ vysvětlil šéf americké divize BMW Jim O’Donnell. Vyšší aktivitě německých automobilek v USA nahrávají i problémy amerických rivalů, tedy Fordu, General Motors a Chrysleru.
Zaslíbený jih
Logické je i umístění výrobních závodů německých automobilek na jihu USA. Tady totiž na rozdíl od průmyslově vyspělejšího severu země v podstatě neexistují odbory a navíc jsou – díky oslabenému dolaru – místní náklady na pracovní sílu výrazně nižší než v Německu. Průměrný roční výdělek se na jihu USA pohybuje kolem 40 tisíc dolarů. A přestože si u BMW a Daimleru mnozí pracovníci přijdou i na dvojnásobek, vyrábět auta v Jižní Karolíně či Alabamě se těmto firmám vyplácí.
Například Daimler za jednu hodinu práce amerického zaměstnance zaplatí kolem 45 dolarů, což je při aktuálním kurzu asi 30 eur, v Německu ale musí počítat až s 50 eury. Firma si tak spočítala, že na výrobě jednoho vozu v USA dokáže ušetřit přinejmenším dva tisíce eur. To znamená, že na přesunu části výroby do USA Daimler od roku 2014 každoročně vydělá stovky milionů eur. Další úspory koncern získá díky zaměstnání menšího množství pracovníků. Jestliže v německém Sindelfingenu by o zaměstnání měly přijít asi tří tisíce lidí, tak v Alabamě vznikne pouze 1200 pracovních míst.
Aktivní střed
Přemisťování výroby na půdu USA rozhodně není jen záležitostí největších německých koncernů. Mimořádně aktivní jsou i středně velké podniky. „Je to fenomén, zájem těchto firem o investice v USA v posledních měsících skokově narostl. Především poptávají poradenství v oblasti akvizic a také možnosti získání vhodných pozemků pro výstavbu nových kapacit,“ potvrdil listu FTD Kristian Wolf, šéf Německo-americké hospodářské komory pro jih USA se sídlem v Atlantě.
Hvězdným místem pro německé společnosti se nyní stalo Tennessee, kde buduje svou novou továrnu nejen Volkswagen, ale i řada dalších firem. K nim patří výrobce silikonů, tmelů a křemíkových destiček Wacker Chemie, jenž má již nyní v USA sedm závodů a v únoru oznámil investici do výstavby nové továrny za miliardu dolarů v tennessijském Clevelandu, kde bude firma od roku 2013 produkovat polysilicium používané při výrobě solárních panelů. Důvody pro takový krok jsou poměrně zřejmé – zdražení eura vůči dolaru o pouhé procento totiž odečte německé společnosti rovných pět milionů eur z ročního hospodářského výsledku.
Wacker Chemie přitom rozhodně nezůstane jedinou německou firmou v oblasti. Jen několik kilometrů východně od Clevelandu v srpnu zakoupila společnost Schaaf Industrie (s ročními tržbami kolem 170 milionů eur) továrnu, kde bude vyrábět ocelové věže pro větrné elektrárny. „Při současném kurzu není možné při vývozu jednoduchých produktů z Evropské unie do USA vydělávat. Jen u technologicky náročných výrobků je možné žádat vyšší ceny,“ vysvětlil důvody přesunu šéf Schaaf Industrie Bernd Becker.
Kritický kurz
Zbývá zodpovědět otázku, jak dlouho zájem německých výrobců o investice v USA vydrží. Směnný poměr mezi eurem a dolarem totiž zásadně ovlivňuje konkurenceschopnost exportérů z největší evropské ekonomiky v USA a v dalších zemích, jejichž měny jsou zavěšeny na americký dolar. „Kurz 1,55 dolaru za euro představuje kritickou hodnotu, při níž se vývoz do dolarové oblasti přestává pro mnoho firem vyplácet,“ tvrdí měnový expert z univerzity Duisburg-Essen Ansgar Belke. A jelikož se současná hladina kurzu této výši blíží, tak se možnost získání vlastního výrobního zázemí na druhé straně Atlantiku pro mnohé německé exportéry stává nutností.
Přitom se zřejmě není třeba obávat, že by dolar začal dramaticky zpevňovat. Například z průzkumu uskutečněného agenturou Bloomberg na konci listopadu mezi významnými měnovými analytiky naopak vyplývá, že americká měna by měla v příštím roce oslabit vůči euru o dalších sedm procent. „Nějaký čas potrvá, než se odčerpá masivní přebytek dolarů na devizových trzích,“ domnívá se vedoucí oddělení měnových strategií banky Standard Chartered Callum Henderson.
Kromě problémů s konkurenceschopností je navíc pro evropské výrobce dobrým motivem k akvizicím v USA také nízká cena firem i pozemků. Ty jednak v důsledku krize zlevnily v absolutním vyjádření a tento efekt oslabení americké měny ještě podporuje. Evropským společnostem se tak nabízí historicky nejvýhodnější příležitost ke vstupu na trh USA. A firmy, jež se usadí v zámoří, se jen tak nestáhnou. „Kdo jednou vybuduje výrobu v zahraničí, vrací se do domácí země jen výjimečně,“ uzavřel pro list Handelsblatt hlavní ekonom Německé průmyslové a obchodní komory Volker Treier.
