Hanuš Karlík byl významný český technik a průmyslník v cukrovarnictví. Na přelomu 19. a 20. století vedl cukrovar v Nymburce. Vybudoval z něj moderní podnik, a zkvalitnil i metodu čištění cukru, takzvanou saturaci.
Středočeský Nymburk, založený ve druhé polovině 13. století, patřil ve středověku mezi důležitá královská města. Husitské války se ho téměř nedotkly a jeho rozvoj zastavila až třicetiletá válka v letech 1618 až 1648. Obnova probíhala jen pomalu a situace se začala zlepšovat až s nástupem průmyslové revoluce v 19. století.
Stejně jako v okolním Polabí se i zde dařilo cukrové řepě, roku 1869 proto místní rolníci rozhodli o založení cukrovaru. Stavba proběhla roku 1870 podle projektu pražské firmy Daněk a spol. a první řepná kampaň odstartovala hned vzápětí. Výsledky ale nebyly dobré a podnik se brzy dostal do problémů. Vyvést z nich jej mohl jen zkušený odborník, který by zefektivnil výrobu a přinesl nové nápady. Akcionáři vsadili na Hanuše Karlíka a volba to byla velmi šťastná.
Zachránce přichází
Hanuš Karlík se narodil roku 1850 v Rokycanech v rodině hudebního skladatele Františka Karlíka. Po studiích na nižší reálce v rodišti a vyšší reálce v Plzni nastoupil roku 1866 na pražskou techniku, kde se věnoval technické chemii.
| HANUŠ KARLÍK (1850-1927) |
| Narodil se 23. března 1850 v Rokycanech v rodině hudebního skladatele. Studoval chemii na pražské technice a praxi získal v několika středočeských cukrovarech. Roku 1881 přijal nabídku na vedení cukrovaru v Nymburce, ze kterého do několika let vybudoval jeden z nejmodernějších cukrovarnických závodů v Čechách. Stal se uznávaným odborníkem, byl členem akademie věd, předsedou Národohospodářského ústavu a za zásluhy o rozvoj průmyslu získal roku 1905 rytířský řád císaře Františka Josefa. Zemřel 10. ledna 1927. |
Po absolvování roku 1870 pracoval v cukrovarech ve Velimi, v Dolním Cetně u Mladé Boleslavi a v Mělníku. V pouhých dvaceti čtyřech letech se pak stal ředitelem cukrovaru v Záboří (dnes součást obce Kly na Mělnicku). Úspěšně ho vedl až do roku 1881, kdy byl povolán do Nymburka, aby vyřešil tamní nelehkou situaci.
Ihned po nástupu začal racionalizovat provoz a přistoupil k řadě úsporných opatření. Podle vlastních analýz zaváděl nové metody výroby a od správní rady cukrovaru měl v podstatě volné ruce.
Inovace a rozvoj Roku 1882 instaloval Karlík do podniku elektrické osvětlení a téhož roku pozval do Nymburka i Františka Křižíka, který vybavil provozy obloukovými lampami. Pohon systému přitom zajišťoval parní stroj o výkonu dvou koňských sil dovezený z německého Kielu. V následujícím roce už elektřina osvětlovala všechny prostory cukrovaru a Schuckertův stroj napájel celkem sto žárovek. Dalším Karlíkovým úspěchem bylo zavedení takzvané trojnásobné saturace cukrové šťávy roku 1886. Výsledný produkt byl díky této metodě mnohem kvalitnější a odpadlo i nákladné filtrování spodiem (živočišným uhlím). Ušetřené peníze investoval cukrovar do výstavby okolních silnic, přičemž úzce spolupracoval se starostou okresu Josefem Hamplem. Bohatě přispěl například na vybudování cest z Nymburka do Jíkve, Bobnic či Hořátve a na vlastní náklady realizoval přípojku k nádraží. Žádaný odborník Karlík se stal uznávaným odborníkem a byl zván i na různé konference. Z jeho přenášek dokonce vzniklo dílo nazvané Praktické cukrovarnictví, které sloužilo jako skripta. Práce v cukrovaru ale nebyla jedinou jeho aktivitou. Již roku 1883 zakládal také komanditní společnost Dostál a spol., která zrekonstruovala cukrovar v Poděbradech, byl spoluzakladatelem nymburského pivovaru a později i předsedou správních rad Srbsko-české rafinerie cukru a Bulharsko-české akciové společnosti pro průmysl cukerní. Byl členem České akademie věd a roku 1904 se účastnil založení Technického muzea Království českého. Stal se předsedou Národohospodářského ústavu, zastupoval české zájmy ve Vídni a spolupodílel se i na vybudování Státního výzkumného ústavu cukrovarnického. Za zásluhy o průmyslový rozvoj Čech mu pak byl roku 1905 udělen rytířský řád císaře Františka Josefa. Bourání velikánů
Roku 1909 Karlík vedení nymburského cukrovaru opustil a odstěhoval se do Prahy, kde roku 1927 také zemřel. Podnik se stal majetkem Ústředního spolku československého průmyslu cukrovarnického a koncem dvacátých let proběhla jeho nákladná rekonstrukce. Objem zpracované řepy se zdvojnásobil a závod se stal jedním z nejlépe vybavených cukrovarů v Čechách.
Roku 1945 přišlo znárodnění a za další dva roky vznikl národní podnik Cukrovar v Nymburce. V době největší konjunktury zpracovával až 1250 tun cukrové řepy denně a pracovalo v něm sedmdesát lidí.
Počátkem devadesátých let ale začalo české cukrovarnictví procházet krizí a roku 1997 výroba v nymburském cukrovaru skončila. Prázdný areál následně koupil podnikatel Zdeněk Záboj, který nechal roku 1999 všechny budovy včetně dvou mohutných komínů srovnat se zemí.
Prameny: Historická encyklopedie podnikatelů, Historie a současnost podnikání na Nymbursku
