Prezident Václav Havel jako by na závěr svého působení na Hradě chtěl ukázat, jak byl v posledním období odtržen od české reality, názorů veřejnosti a postojů zvolené politické reprezentace. Muž, o jehož historických přínosech pro tuto zemi není pochyb, udělal za svým působením tečku, která se možná hodí americké propagandě, ale není v souladu s českými zájmy.
Zatímco premiér Vladimír Špidla odmítl podepsat prohlášení osmi evropských státníků na podporu USA a amerického postoje vůči Iráku, Václav Havel učinil pravý opak. Přitom dalšími sedmi signatáři byli výhradně premiéři, a to i v případě Polska, kde prezident hraje podstatně důležitější roli než v Česku. Čí postoj tedy prezident vyjadřoval? Havel neměl otevřený dopis, publikovaný ve světových denících, podepsat „sám za sebe“, protože toto prohlášení bylo evidentním politickým aktem, u něhož se vyžadoval podpis šéfů vlád.
Havlovi spolupracovníci prezidenta hájili tím, že v dopise není nic, co by bylo v rozporu s českou zahraniční politikou nebo stanovisky Evropské unie. Jejich argumentace trochu připomíná výmluvy ve stylu dobrého vojáka Švejka. Proti jednotlivým větám opravdu nelze nic namítat – se Saddámem Husajnem je třeba zatočit a evropsko-americké partnerství je důležité. Celkový text je ovšem z hlediska dosavadní české i evropské zahraniční politiky nevyvážený. Nemluví se v něm o nezbytnosti jasného, nového aktu Rady bezpečnosti při schvalování případného útoku proti Iráku. Ani slovo o tom, že by inspektoři OSN v Iráku měli dostat čas na dokončení své práce.
Nejdůležitější na této politické akci ovšem není text, ale okolnosti jeho vzniku. Pokládal si prezident otázku, proč někdo shání podpisy pod společné prohlášení právě teď? Americký ministr obrany Donald Rumsfeld rozdělil Evropu na „novou“ a „starou“. Jinými slovy na tu, která jde s námi, a na tu, jež stojí opodál, a tedy jde proti nám. Bylo potřeba dokázat, že Amerika má spojence, kteří chápou politiku Bushovy vlády se vším všudy.
Osm evropských státníků sice v prohlášení jednoznačně nepodpořilo útok na Irák bez mandátu Rady bezpečnosti OSN, pokud se však Američané k takovému zásahu odhodlají, budou se znovu odvolávat na vyjádřenou „podporu“ evropských spojenců. Nikdo přitom nebude citovat přesné texty, větu po větě. A americká propaganda se nezabývá ani takovým „detailem“, že Václav Havel už v Česku nemluví za nikoho. Jestliže prezidenta k podpisu vybízel náměstek ministra zahraničí Alexander Vondra, svědčí to pouze o tom, že v Černínském paláci něco nefunguje a že jeho představitelé nemluví jednotným hlasem.
ČLÁNKY DO MAILU