Zdravotnictví ing.
Dlouho vzývané nadstandardy jsou tady. Ministerstvo zdravotnictví v takzvané technické novele zákona o veřejném zdravotním pojištění otevřelo občanům prostor, aby si mohli zajistit nadstandardní péči. „Zákon řekne, co je nadstandard, za nějž si mohou pacienti připlácet ze svých peněz. Dosud nic takového nebylo legální,“ vysvětluje náměstek ministra zdravotnictví Petr Nosek.
Novela by v ideálním případě měla platit od dubna příštího roku. Vymezení pojmu nadstandard však není nikterak přesné. „Návrh vytváří prostor pro legální spoluúčast pojištěnce, kdy zdravotnické zařízení bude mít možnost nabídnout poskytnutí takové péče, která přesahuje požadavek na účelné vynakládání zdrojů veřejného zdravotního pojištění,“ vysvětluje důvodová zpráva k zákonu, jak si vyložit pojem nadstandard. Víc nic.
Tápající lékaři
„Možnost připlácet si za nadstandard vítáme, ale předpokladem je precizní zákonná definice standardu. Aby i laik věděl, co bude mít plně hrazeno a na co si bude muset připlatit,“ zdůrazňuje předsedkyně Platformy zdravotních pojištěnců Michala Filipová.
Ministr zdravotnictví Leoš Heger ovšem již dříve upozornil, že nemá smysl taxativně a navíc zákonem vymezovat standardní, a tedy hrazené léčebné postupy. „Medicína se hrozně rychle vyvíjí. Co je dnes novinkou, zítra může být běžným postupem,“ uvádí jeho náměstek Nosek. Dodává, že prostor pro nadstandardy vznikne, když zdravotníci nabídnou pacientovi alternativu, která není hrazena pojišťovnou. Lékaři přitom budou mít povinnost pod pohrůžkou milionové pokuty seznámit pacienta s postupem, za nějž neplatí ze své kapsy nic navíc.
Odborníci se domnívají, že nastanou pěkné zmatky. Hranice, kde začíná lepší péče, je totiž jen těžko zřetelná. A jak to zatím vypadá, bude na lékařích, aby ji určili. Ti se v tom přitom budou zřejmě značně potácet. „Co budou hradit pojišťovny a co si budou lidé platit přímo, bude na každém jednotlivém zdravotnickém zařízení. Pokud bude rozhodnutí záviset jen na libovůli lékaře, případně dané nemocnice či polikliniky, bude to špatné,“ míní Filipová.
Vznikají obavy, že by v některých nemocnicích mohli požadovat třeba příplatek za dnes naprosto běžnou laparoskopickou operaci. Nehrazenou variantou by byl klasický řez skalpelem. „To by nemělo nastat. Laparoskopii pojišťovny normálně hradí,“ namítá Vladimír Kothera, ředitel Zdravotní pojišťovny Metal-Aliance.
Podle něj si pacienti budou připlácet například za nové materiály či technologie, které se ještě nedostaly do ceníku zdravotních pojišťoven. „Umím si představit i příplatky například za robotické operace. Zdravotní pojišťovny totiž odmítají, aby se prostřednictvím robotů operovalo kdeco,“ doplňuje Kothera.
Paliativní péče poprvé
V první fázi však i podle Kothery nastane se zaváděním placených služeb či výkonů problém. Některá zdravotnická zařízení se budou chovat spekulativně a budou se snažit vytahat z pacientů peníze do doby, než se ceny na trhu ustálí.
Nosek připomíná, že pacient stále bude mít nárok na péči v kontextu s posledními poznatky vědy, ale zároveň do výše a míry, na kolik má systém veřejného zdravotního pojištění prostředky. Lékaři musí brát v úvahu rovněž účelnost léčby. „Novela teprve vstupuje do vnějšího připomínkového řízení, určitě ještě vyvolá široké diskuse,“ dodává Nosek. Otázkou také je, v jaké podobě projde převážně levicovým senátem, který minimálně legislativní proces zdrží.
Kromě toho novela rozšiřuje pojem rozsahu zdravotní péče o „péči poskytnutou s cílem zmírnit utrpení“. „Jsme velmi rádi, že se paliativní péče konečně dostane do zákona. Spousta lidí stále nechápe, že je to normální odvětví medicíny, jemuž se věnují lékaři, sestry i ošetřovatelky, a začnou nás brát za standardní zdravotnické zařízení,“ zdůrazňuje ředitel pražského hospice Štrasburk Josef Heller. Doufá, že nové ustanovení v zákoně přiměje pojišťovny, aby tento typ péče hradily ve vyšší míře, než je tomu dosud (více viz EURO 42/2010).
