Vliv místních politiků v jejich stranách vzroste
Z odříkaného krajíce největší díl si ukousla Občanská demokratická strana ve volbách do krajských zastupitelstev. Tradiční odpůrci krajské samosprávy z této strany obsadí 185 křesel z celkových 675 a budou mít rozhodující postavení ve většině krajských vlád. Tento výsledek stejně jako úspěch komunistů a čtyřkoalice i debakl sociálních demokratů ovlivnila především volební neúčast. Voličům zatím zjevně není příliš jasné, k čemu jim budou nové kraje dobré kromě toho, že přijdou na dalších pár miliard. Nicméně je skutečností, že v těchto volbách vznikla nová politická struktura, která nepochybně výrazným způsobem ovlivní budoucí vývoj i na pražské politické scéně a zejména vynese nové tváře a s nimi spojené zájmové skupiny na vysokou rozhodovací úroveň v jednotlivých politických stranách. Krajské vlády budou mít své rozpočty a s nimi spojené státní zakázky, budou zásadním způsobem ovlivňovat podmínky k podnikání v regionu. Při tradiční úzké vazbě české politiky na ekonomiku tak vzniká nový a velmi výrazný zdroj možných příjmů pro financování činnosti politických stran. Je tedy nepochybné, že musí vzrůst vliv regionálních politiků v ústředních sekretariátech a poslaneckých klubech. Některé strany tak mohou projít velmi výraznou proměnou, a to nejen personální. Může se to týkat i strany vítězné, tedy ODS. Hejtmanství pro Klause. Občanská demokratická strana získala hlasy především díky své semknutosti kolem osoby předsedy Václava Klause a dlouhodobě budovaným regionálním strukturám. Volby potvrdily, že tato strana má své věrné voličské jádro, které neslábne, ale také nijak výrazně neposiluje. Očekávané obsazení krajských vlád a pozic hejtmanů může vedení strany pomoci upevnit svou pozici poněkud otřesenou po odstřižení straně nakloněných podnikatelů od penězovodů z Investiční a Poštovní banky na počátku letošního léta. Lze nicméně očekávat, že Václav Klaus bude mít ve své straně hodně práce, aby mu venkovští lídři nerostli příliš přes hlavu. Panika a rozklad. Opačné starosti má Klausův smluvně opoziční partner Miloš Zeman. Jeho sociální demokracie bude mít po volebním debaklu pouhých 111 mandátů v krajských zastupitelstvech a do krajských vlád se bude dostávat jen stěží a navíc v roli třetího do počtu. O postech hejtmanů si mohou místní funkcionáři strany nechat jen zdát. Zeman slovně přijal odpovědnost, s křeslem předsedy se však předčasně loučit nechce a premiérský plat hodlá pobírat až do voleb v roce 2002. Budoucnost strany přitom nyní velmi ovlivní rozhodování regionálních funkcionářů o možné spolupráci s komunisty na krajské úrovni. Je přitom zřejmé, že strana dosavadní rétorikou, zejména svého předsedy, přišla o středové voliče a ty vyhraněné levicové rozhodně na úkor KSČM nezískala. Sbližování s komunisty přes krajské vlády je proto patrně pro tuto stranu cestou do pekel. Nicméně zemanovské křídlo potřebuje pro svou politiku také ekonomickou základnu a tu v krajích bez podpory komunistů bude jen těžko hledat. To vyvolává odpor v části strany a Petra Buzková již vyslovila výzvy k okamžitému Zemanovu odchodu. Volby se tak staly dalším silným impulsem v probíhající dezintegraci této levicové strany. Před volbou nového vedení na jarním sjezdu může prohra uškodit především zemanovskému křídlu, které by rádo v čele strany vidělo Vladimíra Špidlu. Objektivně vzato však jeho oficiální konkurent Stanislav Gross asi nebude osobou, která by dokázala sociální demokracii vyvést z hluboké krize. V této souvislosti stojí za povšimnutí, že jako první se po volební prohře vůči Zemanovi ostře vymezil jeho dávný přítel, senátor Richard Falbr, který bezpochyby disponuje tím, co oběma uchazečům o nástupnictví po Zemanovi silně schází, tedy charismatem vůdce. Dávné úvahy o Falbrově návratu do sociální demokracie se tak mohou velmi brzy obnovit. Lidovcům na zádech. Čtyřkoalice se sice spokojeně usmívá, protože vyhrála v pěti krajích, její budoucnost však při pozorném pohledu na výsledky až tak skvěle nevypadá. I když je pravděpodobné, že při vyšší volební účasti, kterou lze v parlamentních volbách nepochybně očekávat, může sbírat hlasy méně vyhraněných voličů, nemělo by projít bez povšimnutí, že v pěti krajích toto uskupení nepřekročilo dvacetiprocentní hranici, kterou nový volební zákon stanoví pro čtyřkoalice. V Ústeckém a Libereckém kraji se volební výsledek pohyboval dokonce pod patnácti procenty. Zjevným faktem je také skutečnost, že čtyřkoalice dosáhla vítězství v religiózních krajích, v nichž mají tradičně silnou pozici lidovci. Zdá se tedy, že zbývající tři strany příliš nepřesvědčily. To může mít rozporný vliv na další vývoj uvnitř uskupení. Je jasné, že lidovci budou chtít, aby volební výsledky měly vliv na pozice jejich lídrů ve vedení celé čtyřkoalice, což půjde sotva pod nos ambiciózním unionistům. Lze očekávat, že boj o lídra pro parlamentní volby bude velmi tvrdý. Na druhou stranu by neměla zaniknout zpráva z minulého týdne, která říká, že se Unie svobody stala přidruženým členem Evropské lidové strany. Jejím rovněž přidruženým členem je také KDU–ČSL. Zdá se tedy, že programové sbližování dvou hlavních složek čtyřkoalice přece jenom pokračuje. Stálý příděl. Komunisté nijak nepřekvapili. Disciplinovaní voliči a bezvýchodnost situace v severozápadních Čechách jim přinesli volební vítězství v Ústeckém kraji. O nějakých vnitřních proměnách nyní nemůže být řeč.
