Dnes už tu ale mnoho památek na dlouhou těžební éru nezůstává. Jednou z nich je rozpadající se administrativní budova po Dolu Heřmanice, kde se pracovalo do roku 1993. A další třeba emblém zdejší unikátní kozlíkové těžní věže. Ta šla k zemi sice už v říjnu 1998, ale její podobu drží Heřmanický pivovar. Když v září roku 2016 otevřel, dal si věž do loga.
„Tehdy mě v práci chtěli vyhodit, tak jsem si v Brně udělal kurz na sládka,“ říká s úsměvem Martin Tanistra, který v Heřmanicích vaří. „Hospoda tu byla dlouho, ale upadala. Tak ji převzal kamarád, ale čepoval tu Ostravar, který nám moc nechutná,“ vysvětluje Tanistra, jak se nápad zrodil. Mimochodem ze zaměstnání jej tehdy nepropustili, takže kromě starosti o pivovar se i dál věnuje své původní profesi. „Sanitace je to nejdůležitější, furt se něco myje,“ popisuje práci sládka, která je pro něj pořád hlavně koníčkem. A tak to prý mají i ostatní jeho kamarádi, kteří za značkou Heřmanický pivovar stojí.
Nerezová varna o objemu 250 litrů i zbytek technologie v podzemí restaurace Beseda původně sloužil na Hukvaldech, kde Tanistra sbíral zkušenosti na začátku své „vařičské“ kariéry.
Dlouhý výčep restaurace Beseda – má osm kohoutů – bere pivo z ležáckých tanků. Přímo u zdroje tak mohou hosté ochutnat místní jedenáctku, dvanáctku, polotmavou třináctku a speciály.
Během prohlídky podzemních prostor Besedy, kde se nachází varna, spilka s otevřenými káděmi i sklep, načepoval Martin Tanistra z jednoho tanku tmavý vánoční speciál Flekovská 13°. Už podle názvu je zřejmé, kde sládek hledal inspiraci. Pivo je silné, nepůsobí ale těžce, dýchá z něj svěžest a mírná hořkost, jež zvyšuje pitelnost.
Ochutnal jsem i zdejší tahák Dvanáctku. Světlý ležák s pěti procenty alkoholu voní sladem, jeho hořkost se rozbaluje až druhým a třetím lokem a díky jeho plnosti jde téměř o sváteční pivo.
Heřmanický pivovar Vrbická 614/131, Slezská Ostrava-Heřmanice Sládek: Martin Tanistra
