OPRAVY A REKONSTRUKCE STARÝCH LIDOVÝCH CHALUP A HISTORICKÝCH DOMŮ BUDOU V NEJBLIŽŠÍCH LETECH TVOŘIT NEMALÉ ZAKÁZKY PRO MENŠÍ A STŘEDNÍ STAVEBNÍ FIRMY. V souvislosti se vstupem do Evropské unie se zvýší podle odborníků zájem o staré lidové chalupy a historické domy.
Firmy, které zvládají stará řemesla a technologie, se mohou těšit na zajímavé zakázky
OPRAVY A REKONSTRUKCE STARÝCH LIDOVÝCH CHALUP A HISTORICKÝCH DOMŮ BUDOU V NEJBLIŽŠÍCH LETECH TVOŘIT NEMALÉ ZAKÁZKY PRO MENŠÍ A STŘEDNÍ STAVEBNÍ FIRMY.
V souvislosti se vstupem do Evropské unie se zvýší podle odborníků zájem o staré lidové chalupy a historické domy. Již nyní se snaží mnozí podnikatelé tyto budovy opravit a komerčně využívat. Objekty, o kterých si mnozí vlastníci nyní myslí, že jsou jim na obtíž, zvláště když se jedná o památkově chráněné domy, stoupnou na ceně. Stavební firmy, které dokáží tyto objekty opravit, zvládají speciální přístup k těmto objektům, znají stará řemesla a umějí mnohdy zapomenuté technologie, mohou očekávat zajímavé tržby.
NOVÉ FASÁDY NESTAČÍ
„Je to jako s historickými auty. Před dvaceti, třiceti lety byla zastrčená někde ve stodole, nikdo je nechtěl, dala se koupit za několik stovek korun. Dneska má historické auto větší hodnotu než nejmodernější automobil,“ upozorňuje architekt Petr Dostál, který se rekonstrukcemi historických objektů zabývá již mnoho let. Připomíná nedávnou zkušenost, kdy projektoval jednomu podnikateli přesnou kopii historických domů, aby v nich mohl zřídit penzion. Podle něho ale nestačí spoléhat pouze na fasády domů a mít natřený plášť domu. Architekt tvrdí, že komerční hodnotu historických domů bude zvyšovat zachování cenných stavebních prvků, interiérů i drobných detailů. „Stále přetrvává povědomí, že hodnota objektu spočívá pouze v tom, co je na povrchu, ve šlupce. To je omyl,“ říká Dostál. „Přijde doba, kdy se bude hodnotit autenticita jako celku,“ dodává. Připomíná, že již nyní mnozí zahraniční investoři u nás vyhledávají stavebně zajímavé objekty, včetně lidové architektury. Například Nizozemci, kteří kupují domy v Krkonoších. Italské firmy zase vyhledávají historické domy v Praze. Zajímavé venkovské stavby budou vhodné pro agroturistiku. Architekt Dostál připomíná unikátní objekt z Jablonecka: Rozhodla se jej opravit obec, ale patrně přišla pozdě, protože nádherná ukázka dřevěné lidové architektury se asi zachránit nedá. Obec tak ztratí dvakrát: nejen zajímavou památku, za kterou by jezdili turisté, ale také objekt, který by mohl sloužit netradičnímu ubytování a přinášet peníze do obecní pokladny.
MÁLO POVOLANÝCH
„Až mě to překvapuje,“ říká pracovník Národního památkového ústavu pro střední Čechy Pavel Kroupa o vzrůstajícím zájmu obcí i soukromníků konzultovat s odborníky opravu historických objektů. Mnozí majitelé slohově zajímavých domů si začínají uvědomovat, že hodnota domu spočívá právě v jeho historii, a tomu chtějí přizpůsobit opravu a rekonstrukci. Na to mohou sázet stavební firmy, které takové práce zvládají. Kroupa zná hned několik takových. V poslední době se s nimi setkal i při opravě zámku v Brandýse nad Labem. Před rokem 1989 měl Památkový ústav vlastní skupinu zedníků a řemeslníků. To již neplatí a památkáři nyní musejí vybírat z běžných stavebních firem, které práce na cenných objektech zvládají. Výběr častěji provádějí sami investoři, když se jedná o objekt v soukromých rukou. Zájemců o tyto práce bývá hodně, protože státní nebo obecní zakázky firmy lákají. Méně ale bývá těch, co dokáží s řemeslnou dovedností náročné práce zvládnout.
VÁPNO VOZÍ Z RAKOUSKA
„Chce to zkušenost a stále se vzdělávat,“ říká Tomáš Bělohlav, majitel firmy Ranep, která se podílela na opravách zámku v Brandýse nad Labem. „Stále chodím po antikvariátech, sehnaljsem stavební normy z 19. století,“ dodává. V poslední době se mu nelíbí výběrová řízení, kde je vždy na prvním místě cena. Ta přitom podle něho nemůže určovat kvalitu práce. Do těchto zakázek se pak hrnou firmy, které práce nezvládají. „Problémem je materiál, například vápno. Na trhuje pouze vápenný hydrát, po roce 1989 se u nás přestalo prodávat klasické hašené vápno. Do štukových výzdob firma proto vozí kvalitní vápno z rakouských
nebo italských dolomitů. Na omítky nemůže používat štěrkopísek, ale písek, kde zrnka musí mít různou velikost. „Co předkové měli za samozřejmé, k tomu se musíme dopracovat jiným způsobem,“ připomíná Bělohlav s tím, že práce na historických stavbách vyžaduje zkušenost. „Materiál se shání těžko,“ souhlasí Zdeněk Švarc, který stojí v čele Cechu klempířů, pokrývačů a tesařů a jehož firma se také podílela na opravě zámku v Brandýse. Podařilo sejí vrátit krytinu na střechu z doby před rokem 1937, když našli zbytek zazděné tašky. Za pomoci fotografické dokumentace nechali vyrobit u zahraniční firmy tašky pro celou střechu. „Firem moc není, v každém kraji tak dvě až tři,“ říká Švarc k počtu stavebních firem, které zatím zvládají potřebné práce na historických objektech.
