Nejstarší golfový turnaj letos opět přinesl silné okamžiky a dosud nejvyšší finanční odměnu pro vítěze. Golf se zkrátka stále vyplácí.
Předlouhá historie, linksová hřiště a starožitná trofej. Tři hlavní poznávací znaky má slavný golfový turnaj, který v Británii znají pod názvem The Open Championship a jenž se ve zbytku světa nazývá jednoduše British Open. Poslední desítky let se v něm navíc točí ohromné sumy peněz. V resortu Royal St. George’s poblíž jihoanglického Sandwiche se odehrál v polovině července už 140. ročník a před zraky celého světa přinesl do nabité kroniky další významný zápis.
Tiger má naději
Když 17. října 1860 osm golfistů sehrálo první kolo soutěže, nemohli tušit, jak silnou tradici zakládají. Význam a prestiž se ale dostavily nečekaně brzy a tehdejší vítězové jsou obdivováni dodnes. Počínaje prvním vítězem, jímž byl Willie Park senior, až po letošního šampiona Darrena Clarka.
Nejčastějším vítězem byl Angličan Harry Vardon, který dokázal v letech 1896 až 1914 ovládnout šest turnajů. Pětkrát se radovali čtyři golfisté – jako poslední Američan Tom Watson, který triumfoval v letech 1975 až 1983 a před dvěma lety ve svých 59 letech sahal po golfové nesmrtelnosti, než happy end skončil na greenu poslední jamky. Další slavný Američan Tiger Woods se radoval třikrát a měl být přirozeným nástupcem Vardona, ale kdoví, zda bude mít při současných zdravotních problémech ještě reálnou možnost počet výher navýšit.
Jak se vyvíjel golf, měnila se i národnost vítězů. Zpočátku vyhrávali jako na běžícím pásu Skotové, jenže jejich nadvláda dávno vzala zasvé. Z celkových 22 vítězství jich pouze pět oslavovali ve dvacátém století, od roku 1999 na další čekají marně. Žádný anglický hráč nevyhrál dokonce 42 let, a tak historické tabulky ovládají Američané, kteří od roku 1975 odváželi slavnou trofej sedmadvacetkrát. Nejstarším vítězem se stal Skot Tom Morris senior (1867), nejmladším jeho stejnojmenný syn, který vyhrál jako sedmnáctiletý o rok později.
Drahá loterie
Každoročně se hrají čtyři major-turnaje, jejichž šampioni se trvale zapisují do golfových dějin. Jelikož se tři z nich konají v Severní Americe (Masters, US Open a PGA Championship), britský The Open Championship si snadno udržuje punc výjimečnosti. Navíc je nejstarším turnajem vůbec.
Dějiště British Open se každoročně střídají, díky čemuž turnaj v současnosti putuje po devíti resortech. Nejslavnější je skotské St. Andrews, kde se hrál loňský ročník při oslavách 150. výročí založení. Zajímavé je, že tamní slavné hřiště se přidalo poprvé až v roce 1873. Do té doby se totiž hrálo výhradně v Prestwicku. Hostitelem se dodnes stalo čtrnáct hřišť a každé z nich to dokáže náležitě ekonomicky zúročit.
Především pro skvělou propagaci je v tom ohledu nejdále St. Andrews, které je pojímáno jako vstupenka do světa golfového luxusu. Dostat se na slavný Old Course, jedno ze sedmi tamních hřišť, je výhrou v loterii. Buď si zakoupíte hru nejpozději v září předchozího roku, nebo budete věřit, že se na vás usměje štěstí při každodenním losování o několik hracích míst. Za možnost zahrát si v golfové kolébce musíte každopádně pořádně připlatit: jedna hra stojí ve vrcholné sezoně v přepočtu téměř čtyři tisíce korun.
Golfová turistika je nicméně ve Velké Británii na vysoké úrovni a všechny pořadatelské resorty mají oproti svým konkurentům náskok. Kdo z nadšených golfistů by si nechtěl na vlastní kůži zkusit, jak mohl svůj míč ztratit na týčku jedničky Tiger Woods, nebo na dálku ukázat Tomu Watsonovi, že jeho nedlouhý pat se dal tak lehce proměnit? Historické okamžiky přece vyzývají k následování.
Golf je dnes skvěle prosperujícím průmyslem a výdělky profesionálních golfistů rostou bez ohledu na finanční krize, přestože především v USA někteří významní sponzoři golf už nuceně opustili. Čtyři major turnaje si však zachovávají výjimečnost a na British Open se po tříleté stagnaci rozhodli pořadatelé navýšit prize-money pro nejlepší hráče.
Začátkem jednadvacátého století se hrálo o 4,2 milionu liber, loni organizátoři přidali 600 tisíc a letos se dělilo už rovných pět milionů, přičemž vítězný Clarke odvážel šek na neuvěřitelných 900 tisíc liber. Ostatně ani na chvostu výsledkové listiny nevyjdou hráči úplně zkrátka: pokud nešlo o amatéry, kteří nemohou odměnu přijmout, inkasovali něco přes dva tisíce liber.
Prudké loňské navýšení si vynutila slabší libra a také nutnost být výjimečným turnajem ve všech směrech. „Open stojí v první linii světového golfu, je výjimečnou akcí, a dotace proto musejí odpovídat jeho postavení,“ vysvětlil navýšení bonusů Peter Dawson, výkonný ředitel Royal and Ancient Clubu, který je majitelem turnaje. Slovutná organizace, sídlící mimochodem právě v St. Andrews, si to může dovolit. Každoročně stoupá zájem o televizní přenosy a také divácké návštěvy směle konkurují největším sportovním akcím světa.
Pořadatelé evidují počet diváků od roku 1960 a za půl století se jejich počet zněkolikanásobil. Tehdy chodívalo 20 až 40 tisíc nadšenců, v roce 2000 překročil poprvé počet přihlížejících 200 tisíc. Přitom vstupenky nejsou nijak laciné: jednodenní vstup stojí 55 liber, permanentka na celý týden (čtyřkolovému turnaji předchází přístupná tréninková kola) vyjde na 220 liber, jednodenní rodinná vstupenka pak byla letos k mání za 110 liber.
Vedle merchandisingu se velké sumy protočí během turnaje také v občerstvovacích stanech. Zatímco během tenisového Wimbledonu se diváci tradičně těší na jahody se šlehačkou, na golfovém svátku si dopřávají hektolitry piva. Od roku 2009 je výhradním dodavatelem piva Plzeňský Prazdroj, takže alespoň díky zlatavému moku má Česko na turnaji zastoupení, když už není na startovním listě žádný český golfista.
Claret Jug pro Clarka
Před Masters v Augustě se sportovním znalcům vybaví zelené sako, při British Open je obdivován Claret Jug, výjimečný stříbrný džbán na víno. V prvních letech dostávali vítězové The Open vítězný pásek, ale ten po třech výhrách v řadě získal natrvalo mladší z Morrisů, a tak se hledala nová trofej. Volba padla na nevelký džbán, jehož pořizovací cena byla v roce 1873 třicet liber.
Letos zamířil i do České republiky, přičemž jeho příjezd zorganizoval právě tuzemský výrobce piva. Současný originál je předáván od roku 1928, ale vítěz si ho z Británie neodváží. Zůstane v úschově v St. Andrews a do domácí vitríny putují pouze repliky. Další dvě dokonalé kopie cestují po světě a jedna z nich se zastavila v polovině května na osm dnů na hřištích na Karlštejně, v Dýšině a Berouně, kde ji poprvé (a podle všeho i naposledy) zblízka viděli přední čeští profesionálové.
Mnoho ročníků přineslo řadu silných příběhů. Zázračné výhry, senzační porážky na závěrečných jamkách, hráči, kteří nedokázali unést sílu okamžiku. Ten letošní byl také výjimečný – Darren Clark vyhrál svůj první major-turnaj ve 42 letech. Jeho soupeři museli uznat, že na královském hřišti byl korunován v neděli 17. července právem. Oslavné chorály zněly nad pobřežními dunami už několik jamek před koncem a golfový národ má nového hrdinu. A že pochází ze Severního Irska? To je bonus navíc.
