Historie disentu

Postkeynesiánská ekonomika od roku 1936 do konce 20. století

John Maynard Keynes nebyl nijak zvlášť skromný člověk, a pokud šlo o jeho ústřední dílo Obecná teorie zaměstnanosti, úroku a peněz (The General Theory of Employment, Interest and Money), byl vyloženě neskromný. V lednu roku 1935, rok před publikováním knihy, napsal v dopise Georgi Bernardu Shawovi, že jeho nová kniha „…rozpoutá rozsáhlou revoluci – nepředpokládám, že hned, ale v průběhu příštích deseti let – ve způsobu, jakým svět pohlíží na ekonomické problémy“. Měl pravdu.
Publikace Johna Edwarda Kinga, profesora ekonomie na australské La Trobe University, pojednává o tom, jak se některé Keynesovy myšlenky uchytily a rozvíjely během minulého století v jednom z proudů, který jím byl ovlivněn – v postkeynesianismu. Autor tento směr vymezuje jako disent ekonomických teorií proti mainstreamovému proudu západoevropských ekonomik. Slovo postkeynesiánský přitom vešlo do obecného užívání až v sedmdesátých letech minulého století. King však podotýká, že „důležité prvky tohoto myšlení se objevily v pracích Michala Kaleckého a Joan Robinsonové ještě před publikováním Obecné teorie“ (str. 240).
Dílo je rozděleno do dvanácti vyvážených kapitol, jež se snaží popsat a objasnit podstatu postkeynesiánského pohledu na ekonomiku. Zpočátku předkládá množství otázek, které se týkají podstaty makroekonomického myšlení a myšlení vůbec. Jedním z nejdůležitějších otazníků patrně je, zda je postkeynesiánství vymezeno pozitivně a představuje alternativu k ekonomickému mainstreamu, nebo se vyčleňuje pouze na základě negace a kritiky.
King chronologicky popisuje vývoj postkeynesiánství ve Velké Británii a posléze ve Spojených státech. Začíná u vydání Keynesova opusu magnum, popisuje první reakce na dílo, a jak k nim následně přistupoval Keynes. Ve druhé kapitole se například zabývá tím, jak Keynesovy teorie přijal a modifikoval Michal Kalecki. Postupně se King dostává do Cambridge 50. let, v níž se formovaly počátky útoku na neoklasickou ekonomii, když Richard Kahn, Nicholas Kaldor a Joan Robinsonová reagovali na Harrodův model ekonomického růstu.
V páté kapitole se autor přesouvá do Spojených států, zkoumá myšlenky Sidneyho Weintrauba a Hymana Minskyho, prvních postkeynesiánů v Severní Americe. Následuje rozbor situace během let sedmdesátých, jejichž počátky vnímali postkeynesiáni jako svou příležitost vystoupit výrazně proti mainstreamu. Hlavní roli v tomto boji hrála Joan Robinsonová, která jako mnozí další doufala, že se ve Spojených státech podaří postkeynesiánské myšlenky prosadit. „Jak Robinsonová napsala v Úvodu do moderní ekonomie v roce 1973: 'Hlavním cílem knihy je… aby se dostala do rukou americkým studentům. Mezi americkými profesory ekonomie panuje mnoho předsudků vůči našemu myšlení, ale jakmile se studenti o publikaci dozvědí, budou po univerzitách vyžadovat, aby ji při studiu mohli používat,'“ zprostředkovává King optimismus postkeynesiánů počátku sedmdesátých let a stroze dodává (str. 123), „jen kdyby to bylo tak snadné.“
V této fázi autor chronologický sled narušuje a věnuje se rozvoji myšlenek postkeynesianismu mimo území Británie a Spojených států, například v Rakousku, Itálii, Francii či Austrálii s přihlédnutím k jejich specifikům. Tím bylo například výjimečné postavení Piera Sraffy v Itálii: „…Sraffa se stal ikonou radikální levice. Militantní odboráři se hlásili ke sloganu, který se dá zhruba přeložit: Sraffovu knihu do každé automobilky.“ (str. 156) Kingova práce pokračuje dvěma kapitolami z teorie: jedna je zasvěcena monetární teorii postkeynesiánů, druhá se zaměřuje na propojení ekonomie s filozofií.
Poslední tři části publikace se zamýšlejí nad tím, jak můžeme postkeynesiánskou školu charakterizovat a jak se definuje sama vnitřně. King se zamýšlí nad rozdíly mezi jejími třemi proudy - fundamentalistickými keynesiány, kaleckiány a sraffiány, přibližuje vztahy s ostatními směry, jako jsou marxisté či novokeynesiáni. V závěru se potom vrací kruhem na začátek, aby zodpověděl předložené otázky a pokusil se charakterizovat, jak se postkeynesiánství od roku 1936 proměnilo.
Kniha Johna Edwarda Kinga vyžaduje soustředěné čtení a zájem o makroekonomické teorie. Struktura textu je však přehledná a orientace v něm není obtížná, autorovy myšlenky se díky jeho jazykové vytříbenosti snadno sledují. King přitom zprostředkovává velmi zajímavou část ekonomického myšlení a podává o ní komplexní obraz.

King, John Edward: A history of post keynesian economics since 1936. Cheltenham (UK) a Northampton (USA), Edward Elgar Publishing 2002. 316 stran, doporučená cena 65 liber.