Bruselu se záchranný krok francouzské vlády nelíbí
Pro pýchu francouzského průmyslu nebyl srpen dobrým měsícem. Dluhy strojírenské společnosti Alstom, jejíž nejznámějším výrobkem jsou rychlovlaky TGV, dosáhly pěti miliard eur. Zkázu firmy odvrátil pouze zásah francouzské vlády. Ta slíbila čtyřiceti věřitelským bankám, že za finanční injekci v hodnotě 300 milionů eur a podporu záchranného finančního plánu v hodnotě 3,5 miliardy eur převezme 31,5 procenta akcií Alstomu.
Tento krok se pochopitelně nelíbí v Bruselu. Evropský komisař pro hospodářskou soutěž Mario Monti varoval francouzskou vládu, že státní investice může být prohlášena za nezákonnou, a nakonec zrušena. Paříž ovšem navzdory varováním v záchraně firmy pokračuje. Kromě finanční pomoci pomohla vláda Alstomu i tím, že státní firma Areva, specializující se na jadernou energetiku, odkoupila za jednu miliardu eur jednu z nejztrátovějších divizí Alstomu – energetické systémy. Alstom se tak bude moci soustředit na plán generálního ředitele Patricka Krona, který převzal vedení letos v březnu. „Musíme se vrátit ke svým kořenům,“ řekl tehdy Kron, a to znamená produkovat pouze lodě, vlaky a turbíny na výrobu elektřiny.
Největší železniční trh světa.
Potíže Alstomu, který vznikl jako joint venture společností Alcatel a GEC, nezajímají pochopitelně pouze Francouze. Společnost s ročním obratem přes 20 miliard eur zaměstnává 110 tisíc lidí na celém světě, z toho 75 tisíc v Evropě.
Ve Velké Británii se restrukturalizace Alstomu neobešla bez demonstrací a odborářských protestních zájezdů před pařížské ústředí. Alstom zde zaměstnává více než deset tisíc lidí a do dvou let hodlá tento stav snížit na polovinu. A co víc – Alstom chce v Británii zrušit všechny výrobní provozy a hodlá si ponechat pouze servisní služby. Výsledkem tohoto strategického rozhodnutí je, že tři a půl tisíce lidí vyrábějící elektrické generátory ve Stratfordu, Rugby a Stoke přijdou o práci. O práci přijdou také téměř dva tisíce lidí v Birminghamu. Jakmile birminghamská továrna dokončí v září 2004 celkem 53 vlaků Pendolino pro železniční společnost Virgin, továrna se stane pouhou opravnou. Vítězná zakázka na vagóny Jubilee (v hodnotě sto milionů liber), které jsou určeny pro londýnské metro, zde ani nebude dokončena. Vlaky pro Londýn vyrobí Alstom ve své továrně ve Španělsku.
Představitelé Alstomu, kteří čelí především v Birminghamu silnému nátlaku odborů, nařkli britskou vládu, že spoluzavinila odchod exportní výroby ze země. Vláda totiž odmítla poskytnout Alstomu exportní úvěr ve výši třicet milionů liber na vybudování elektrárny v Malajsii. Tento kontrakt by přinesl firmě v Manchesteru zakázku ve výši sto milionů liber.
Britští odboráři ovšem spatřují kořeny potíží jinde. Domnívají se, že odchod Alstomu je výsledkem minimální ochrany pracovních sil. Tom Keogh, představitel odborového sdružení Amicus, řekl v BBC, že „v kontinentální Evropě, kde dělníci požívají mnohem větší ochrany, by se to pravděpodobně nestalo.“ Jak ale Keogh dodává, není ještě vše ztraceno. „Osmnáct let vlády konzervativců, kteří do železnic takřka neinvestovali, učinil z Británie snad největší železniční trh na světě.“
Jenže – z tohoto trhu začne těžit španělská továrna Alstomu, a o novém vedení firmy se nedá předpokládat žádný sentiment. Natožpak pozitivní odpověď na další z výhrůžek odborářů: „Británie pomohla vybudovat dopravní infrastrukturu celému světu, a my nejsme připraveni obětovat tuto historii bez boje.“
Zlatý padák nechce, státní penze mu postačí.
Co se obchodních neúspěchů týká (jak řečeno, celkové dluhy Alstomu se pohybují kolem pěti miliard eur a loňská roční ztráta dosáhla 1,4 miliardy eur), firmu výrazně poškodil bankrot hlavního odběratele svých lodí, a také dodávka plynových turbín. Dva modely totiž nesplňovaly požadovaný výkon, a náklady na kompenzaci klientům spolu s náklady na změnu výroby přesáhly jednu miliardu eur.
Toto by ovšem podle analytiků nemuselo být důvodem krachu firmy. Odborníci nejsou - navzdory snaze francouzské vlády Alstom zachránit - přesvědčeni o světlých zítřcích společnosti především kvůli zakořeněné firemní kultuře, která je považována za špatnou.
K takovému hodnocení Alstomu přispěly nejvýrazněji dvě události. Zaprvé: letos v červnu se ukázalo, že americká divize Alstomu má nepořádek v účetnictví. Důkazy, které shromáždili američtí kontroloři, byly pádné, a pařížské vedení muselo chyby přiznat: náklady na provedení různých zakázek byly přenášeny v účetních knihách z kontraktu na kontrakt, FBI zahájila (prozatím) neformální vyšetřování.
A výsledek? Šéfa americké pobočky a jeho finančního ředitele stála aféra místo, firma Alstom musela zaplatit 51 milionů eur pokuty a škrtnout ze zisků za finanční rok duben 2002- březen 2003 150 milionů eur, z čehož vyplynul pád dopravní divize ze zisku na hranici černých a červených čísel. Jenže to samozřejmě nebylo všechno: akcie Alstomu se na burze okamžitě propadly o šest procent (což znamená, že cena akcií Alstomu se za poslední dva roky snížila o téměř devadesát procent) a trhy si udělaly definitivní obrázek: analytici nevěří tvrzení Alstomu, že šlo o jednotlivou příhodu. „Řečeno v průzračně čisté angličtině, toto je defraudační účetnictví,“ prohlásil například Ben Uglow z Morgan Stanley. „Vyvolává to další otázky po disciplíně, která asi ve společnosti Alstom vládne.“
Druhou psychologicky významnou událostí byla pro Alstom skutečnost, že se zařadil mezi firmy, o nichž se hovoří v souvislosti s odměňováním nejvyššího managementu. V Británii se generálním ředitelům se „zlatými padáky“ říká „fat cats“, a britská média si nenechala ujít příležitost, aby identifikovala „fat cat“ také mimo londýnskou City: s Pierrem Bilgerem, který odstoupil z funkce generálního ředitele Alstomu letos v březnu, neboť nejenže nebyl schopen vyvést Alstom z krize, ale nebyl schopen ani zabránit zvyšující se ztrátě, se firma rozloučila platem ve výši 4,1 milionu eur. Vylepšit image příliš nepomohlo ani Bilgerovo gesto, které učinil v srpnu, když peníze vrátil s následujícím dopisem: „Rozhodl jsem se tak proto, abych se nestal příčinou skandálu. Stále myslím na zhruba sto tisíc zaměstnanců, které jsem měl tu čest vést.“
Bilger, který přišel do Alstomu v roce 1998, proslul již ve svém nástupním roce neprozíravou koupí švýcarsko-švédské energetické firmy ABB, která stála Alstom pět miliard eur. Dnes třiašedesátiletý nezaměstnaný ředitel v rozhovoru pro deník Independent řekl, že peníze na rozloučenou nepotřebuje, protože od ledna 2004 bude žít ze státní penze. Britská ekonomická periodika ale uvedla, že jeho gesto pravděpodobně vymyslela francouzská vláda spolu s novým šéfem firmy Patrickem Kronem - jako součást strategie vůči Evropské komisi, která zkoumá povahu státní pomoci strojírenskému koncernu.
Čekání na loď.
Jak Evropská komise zareaguje? Francouzský ministr financí argumentuje ve prospěch státní půjčky tím, že Alstom je příliš důležitou firmou nejen z francouzského, ale i z celoevropského hlediska, aby bylo možné nechat ji padnout. Tato slova nepochybně rozesmějí propuštěné v Birminghamu a dalších místech. Příslušný Komisař Mario Monti zatím mlčí. Řekl jen, že Komisi bude zajímat, zda je půjčka vypočítána podle skutečných tržních cen, a že je zaručena její rychlá návratnost. Ostatně – jisté opatrnosti Komise se není co divit. Francie má z poslední doby s podobnými situacemi mnoho zkušeností.
Komise loni vyšetřovala 450ti milionovou půjčku v hotovosti francouzské počítačové společnosti Bull. Rozhodnutí komisařů znělo: peníze musejí být vráceny do poloviny června 2003. Zatím nebyl vrácen ani jeden euro cent, takže se po Bruselu šušká, že Komise zakročí.
Pak přišla půjčka francouzské vlády France Télécom ve výši devíti miliard eur, protože se telekomunikační gigant nemohl dostat z dluhů. V tomto případě francouzská vláda argumentovala, že již spoluvlastníkem France Télécomu je, takže je přirozené, že firměomáhá - je to v zájmu státu jako spoluvlastníka.
Pokud se Alstomu týká, ani jeden z minule využitých argumentů se ovšem nezdá platit. A tak možná ve prospěch Paříže rozhodne – paradoxně - lobbying Britů. Nemohou se totiž dočkat, až v prosinci připluje do Southamptonu Queen Mary 2; největší transatlantická loď na světě, kterou Alstom dokončuje pro Brity ve francouzském přístavu Saint Nazaire.
Český Alstom (nakonec) zakotvil v Brně
Skupina Alstom prošla v Česku bouřlivým vývojem, poslední turbulence mateřské firmy se jí však už příliš nedotkly. Její závod v Brně se zmenšil o divizi turbín, která letos přešla v rámci koncernové dohody do rukou německé firmy Siemens. Brněnská Alstom Power nicméně dál vyrábí v areálu bývalé První brněnské strojírny průmyslové kotle velikosti paneláku a stará se o jejich servis. Prakticky beze změny funguje rovněž druhá česká dcera francouzského koncernu – pražská obchodní firma Alstom Czech, která nabízí hlavně zařízení pro přenos elektrické energie a kolejová vozidla. Mluvčí skupiny Igor Snopek pro týdeník EURO uvedl, že české aktivity jsou ziskové. Brněnský závod, který byl původně budován pro potřeby zákazníků z východního bloku, prošel za posledních deset let řadou změn. Dnes dodává více než devadesát procent produkce na vyspělé trhy, hlavně do západní Evropy a bohatých zemí blízkého a středního Východu. V moravské metropoli zaměstnává na 900 lidí.
Historie brněnské strojírny napovídá, že se Alstom dostal do Brna oklikou, a to teprve před čtyřmi lety. První zahraniční investor nicméně přišel už v roce 1993, tehdy však společný podnik s První brněnskou strojírnou zakládala švédská firma ABB. Alstom se objevil na scéně až v roce 1999, kdy se ABB celosvětově dohodlo s francouzským koncernem a svou energetickou divizi vložilo do společného podniku ABB Alstom Power. Oba giganty v něm měly zpočátku stejný padesátiprocentní podíl, ale už v následujícím roce Alstom odkoupil i zbývající část. Jméno brněnské firmy se tak po privatizaci několikrát změnilo. Z původního ABB-PBS se nejprve v roce 1997 stalo ABB Energetické systémy, o dva roky později ABB Alstom Power Czech. Jméno Alstom Power nese od roku 2000.
