Jak toho tuzemské univerzity mohou využít? Nad tím se ve svém komentáři pro Euro.cz zamýšlí pracovník Fakulty podnikohospodářské při VŠE Ladislav Tyll, který byl v minulosti zvolen do čela jejího prestižního programu Mezinárodní management CEMS.
Lidí je dlouhodobě málo – firmy si zvykly být při hledání nových pracovníků kreativní a na nábor vynakládat nemalé peníze. A to nejen na ,harpunování‘ mezi konkurenčními firmami, ale také mezi vysokoškoláky. Každý týden mi přijde nejméně jedna prosba o sdílení pracovní nabídky mezi naše studenty. A firmy za rozeslání nabídek fakultě nabízejí štědrou odměnu.
Je to obrat o 180 stupňů. Ještě nedávno vysokoškoláky trápilo, že jim diplom automaticky nepřináší výhodu na trhu práce. Dnes je situace taková, že si můžou podmínky diktovat i bez diplomu.
A to představuje pro univerzity velkou výzvu. O to víc, když dnes firmy školám nabízejí právě nemalé peníze za to, aby mezi jejich studenty mohly lovit nové zaměstnance. Na jednu stranu se totiž školám další finance velmi hodí a hlad po studentech berou jako úspěch. Na tu druhou si samy můžou podkopávat nohy, pokud by jejich nejtalentovanější studenti předčasně zanechávali studia a odcházeli rovnou pracovat.
Na oboru Mezinárodní management, který vedu už sedmým rokem, není tento paradox novinkou. Naopak. Byli jsme možná jedni z prvních v republice, kteří na problém museli najít řešení. Ideálně takové, z něhož bude těžit jak škola, tak i studenti a firmy, které mezi nimi chtějí nabírat nováčky. Důkazem, že se nám to povedlo, je 14. příčka v prestižním celosvětovém žebříčku nejlepších byznysových programů od Financial Times. Naši absolventi v prvním roce od dokončení studia vydělávají v průměru 60 tisíc měsíčně, přesto jen minimum jich studium nedokončí kvůli práci.
Recept na úspěch? Úzká a systematická spolupráce mezi zaměstnavateli a vysokoškolskými programy. Univerzity by se o to měly snažit zejména proto, že dnes jsou zaměstnavatelé více než kdy jindy ochotní do formování potenciálních zaměstnanců investovat.
Univerzity dnes mají příležitost pro své studenty domluvit například placené praktické stáže, aby neodcházeli pracovat, ale vydělávali si při studiu. Školy by se taky neměly bát nechat soukromý sektor mluvit do náplně a struktury programu – čím více se totiž budou zaměstnavatelé moci spolehnout na vysokou školu, že studentům propůjčí potřebné znalosti a dovednosti, tím spíše budou dbát na to, aby studenti úspěšně dostudovali. Ze strany univerzity je pak zásadní, aby peníze, které dnes firmy za partnerství se školami nabízejí, investovaly třeba do zahraničních studijních pobytů včetně stipendií a aby měl osobní a studijní rozvoj přednost před pracovními nabídkami.
V neposlední řadě by se pak univerzity měly zasadit o to, aby své studenty vybavily i onou nadstavbou v podobě kritického myšlení, všeobecného přehledu a dalších měkkých dovedností, které by jinde nenačerpali. Zaměstnavatelům je potřeba dokázat, že půjdou jen proti sobě, pokud budou studenty od vysokoškolského studia odrazovat.
Myslím, že kvůli nouzi o kvalifikované lidi máme jedinečnou příležitost soukromému sektoru dokázat, že se investice do vysokých škol skutečně vyplatí.
