Strany vydají za eurovolby dohromady jen osmdesát milionů korun, což je méně, než kolik utratila samotná ČSSD na podzim před parlamentními volbami
Za tenhle tweet by reklamní experti předsedu ODS Petra Fialu nepochválili. Přesně ale vystihuje situaci strany před eurovolbami a vlastně se dá dost dobře vztáhnout i na ostatní české partaje: „Měli bychom mít více než jednoho europoslance, alespoň na zaplnění jednoho auta, hned by se ušetřilo…“ Právě začíná nízkorozpočtová kampaň zchudlých stran.
Pro posouzení aktuální finanční kondice českých stran stačí vedle sebe postavit částky, které vydávají na volby do sněmovny, a peníze vyčleněné na volby do Evropského parlamentu. Evropa vesměs nestojí partajím ani za polovinu toho, co jsou ochotny vydat na to, aby se prodraly do českého parlamentu. Důvody jsou tři. Eurovolby obecně netáhnou, chodí k nim méně voličů, naposledy to bylo nějakých 28 procent. Pak je tu faktor vyčerpané pokladny – ODS skončila vloni hospodaření se schodkem 43 milionů, ČSSD měla sice loni zisk, její celkové dluhy ale překračují hranici dvou set milionů korun. A zatřetí za počet europoslanců na rozdíl od krajských zastupitelů či členů parlamentu stát nevyplácí žádný pravidelný příspěvek, který by stranám vylepšil hospodaření. Patří jim jen část úhrady za kampaň a to není mnoho.
Pobesedujte s předsedou Strany proto volí co možná neúspornější formy kampaně. Občanští demokraté objíždějí Česko s peticí proti euru a také se sérií diskusí s předsedou Petrem Fialou, který se snaží veřejnost přesvědčit, že se strana polepšila. TOP 09 má podobný recept, pro letošek se navíc rozhodla neinvestovat žádné peníze do billboardů, snad s výjimkou několika v Praze. „Domníváme se, že to není pro výsledek voleb rozhodující, zvlášť když se můžeme spolehnout na naše podporovatele,“ řekl volební manažer Jaroslav Poláček.
Na vlastní zdroje spoléhá i ČSSD. I když podle přehledu, který sestavil týdeník Euro, utratí za financování své eurokampaně nejvíce, vyškrtla tentokrát z rozpočtu jednu tradiční položku – externí marketingové experty. „V těchto volbách nespolupracujeme s žádnou agenturou,“ řekla mluvčí ČSSD Eva Gregorová.
Docela vtipně to demonstruje třeba postup stranického lídra pro eurovolby Jana Kellera. Ten si na vlastní facebookový profil napsal: Budu volit Jana Kellera a sám hned příspěvku dal palec nahoru. Sociální sítě jsou vůbec vítanou formou levné a cílené kampaně. Dlouhodobě se v tomto segmentu daří TOP 09 a ANO, v eurovolbách na ně budou ale sázet všechny strany.
Jak ukázal po předchozích eurovolbách průzkum společnosti TNS, strany stejně své výdaje na kampaň nevyužívaly příliš efektivně. Pět největších tehdy utratilo za reklamu zhruba 145 milionů, tedy alespoň to uvedly v účetních závěrkách. Když agentura pomocí rešerší spočítala prostor, který strany dostaly, vyšla jí hodnota 216 milionů. Rozdíl je dán tím, že agentura vycházela při výpočtu prostoru z takzvaných tabulkových cen. V reálu politické partaje dostaly reklamu levněji. Vzhledem k tomu, že reálné ceny v roce 2009 padaly na polovinu tabulkových cen, není to pro manažery stran dobrá vizitka, mohli získat více reklamy. Nejhůře podle agentury pracovali v ODS. S výdajem 49 milionů na eurovolby nakoupili reklamu v tabulkových cenách za 53 milionů. Kromě nehospodárnosti se ale nabízí ještě jedno vysvětlení. Strana dala na kampaň reálně více peněz a v účetnictví uvedla záměrně nižší částku.
Partaje si tradičně snaží vylepšit své finance i pomocí příspěvků svých členů. Třeba TOP 09 říká, že nejsou povinné, ale podle postavení na kandidátce pro eurovolby očekává sponzorské dary. Pohybují se až na hranici sta tisíc za čelná místa a dvaceti tisíc za nevolitelné pozice. Různě vysoké členské příspěvky mají pak europoslanci
po zvolení u většiny stran.
Změníme Evropu?
Řada programových bodů, se kterými jdou čeští kandidáti do boje, je shodná nehledě na jejich politickou příslušnost. Snad všichni hlásají, že zabezpečí kvalitu potravin, pomohou Česku s čerpáním eurodotací, podpoří podnikání, vytvoří nová pracovní místa nebo sníží byrokracii…
Co se týče konkrétních cílů, byli tvůrci volebních programů velmi opatrní – lze jich vyčíst jen málo. ČSSD chce zavést třeba jednotné standardy pracovního prostředí v Evropě, přísnější dohled nad bankami, finanční stropy pro bonusy bankéřů nebo bojovat proti daňovým rájům. ČSSD také naznačuje, že by ráda vytvořila společnou evropskou obrannou strukturu.
ANO chce vystupovat proti diskriminaci Čechů v ostatních státech EU, zasadit se o to, aby EU víc investovala do dopravy, nebo posilovat studentské výměny. Stejný cíl má i TOP 09, strana chce také podpořit pracovní
mobilitu mezi jednotlivými státy EU.
TOP 09 také vadí nenárokové dotace pro podniky a podnikatele, které bude chtít v Evropě omezovat, protože podle ní vytvářejí prostor pro korupci a diskriminují neúspěšné žadatele o dotace. I TOP 09 chce bojovat proti daňovým rájům a zasazuje se za společnou evropskou obrannou politiku.
Jedna věc jsou ovšem politické proklamace, druhá ta, co čeští europoslanci v Bruselu reálně dělají. Ač to slyší neradi, mnoho toho ve srovnání s jejich kolegy z ostatních zemí není. Podle analýzy think tanku Evropské hodnoty byla z dvaadvacítky českých zástupců vloni nejaktivnější Zuzana Roithová.
Analýza posuzovala aktivitu tuzemských europoslanců v devíti indikátorech. Patřil mezi ně třeba počet zpráv, které daný poslanec předložil, počet stanovisek k legislativním návrhům, počet pozměňovacích návrhů, otázek podaných Evropské komisi či vlastních vystoupení v plénu. Vedle Zuzany Roithové byl nejaktivnější Oldřich Vlasák z ODS. Na opačném konci tabulky byl Ivo Strejček z ODS a Robert Dušek z ČSSD. Celkově jsou podle srovnání Češi o polovinu méně aktivní než poslanci ze starých zemí EU. Například Richard Falbr z ČSSD vystoupil podle loňské analýzy od začátku svého působení jen dvanáctkrát v plénu. Jeho kolega Libor Rouček měl na kontě 345 výstupů. Samozřejmě mu pomohla pozice místopředsedy europarlamentu. Eurovolby mohou mít ještě jeden výsledek, tedy kromě toho, který rozhodí pozice v Bruselu. Čas od času se v Česku stávají argumentem pro konec předsedů politických stran. Po neúspěšných eurovolbách odešel v roce 2004 šéf US-DEU Petr Mareš, v roce 2009 udělal stejný krok bývalý šéf zelených Martin Bursík. Po debaklu strany v eurovolbách rezignoval v roce 2004 i předseda ČSSD Vladimír Špidla.
A právě na tuto stranu bude po eurovolbách upřena pozornost. Stejně jako tehdy byla důvodem Špidlova odchodu spíše ztráta důvěry uvnitř strany, budou nadcházející volby ostrým testem toho, jak mají straníci rádi vládnutí Bohuslava Sobotky. Jeden pokus o revoluci už ustál po sněmovních volbách, ač je dokázal vyhrát. S raketovým nástupem ANO, který pokračuje i nyní, nemusí být ČSSD vítězem eurovoleb. Bohuslav Sobotka by měl zpozornět. Jeho oponenti se nevytratili, i když se to ještě teď může zdát.
Evropa nestojí partajím ani za polovinu toho, co vydají, aby se prodraly do českého parlamentu. Jak strany šetří na volbách Výdaje politických stran (v mil. Kč)
O autorovi| Petr Weikert • weikert@mf.cz
