Černínský palác ukončil s Hradem a ministerstvem průmyslu spor o diplomaty. Koho vyšle na klíčové posty, zatím neví
Půl roku žili v nejistotě kvůli sporům někdejšího ministra zahraničí Karla Schwarzenberga s prezidentem Milošem Zemanem. Netrvalo však ani měsíc, co do úřadu šéfa resortu nastoupil Jan Kohout, a ledy se hnuly. V závěru minulého týdne se na Hradě doladil seznam velvyslanců, s nimiž Zeman nemá problém, takže si patnáct diplomatů může pomalu balit kufry.
„Jde o mediálně nezajímavá jména kariérních diplomatů v mediálně nezajímavých lokalitách,“ komentoval jmenování pro týdeníku Euro Hynek Kmoníček, ředitel zahraničního odboru prezidentské kanceláře, který s Kohoutem seznam projednával. Původně Kohout ani Kmoníček jména nových ambasadorů na veřejnost pustit nechtěli.
Nakonec se ale v pátek na webu Hradu v rozporu s protokolem objevila všechna podepsaná jména. Mezi schválenými lokalitami jsou například Portugalsko, Polsko, Brazílie a Dánsko. Nikoli Moskva a Bratislava. Kandidaturu Vladimíra Remka a Livie Klausové, o níž panuje na ose Zeman–Rusnok–Kohout shoda, musí nejprve formálně schválit vláda. Stát by se tak mělo ještě do konce léta.
Odškrtávání první várky špičkových zástupců naší země v zahraničí šlo rychle. Zemanův expert na cizinu a staronový šéfdiplomat k sobě mají mnohem blíž, než je vzdálenost mezi Černínským palácem a Pražským hradem. V roce 2005 Kohout nabídl Kmoníčkovi post ministra zahraničí. Jenomže než si Kmoníček stačil v New Yorku sbalit kufry, Kohout ze seznamu možných nástupců Stanislava Grosse vypadl.
Stále v nemilosti Stejně rychle, jako se Kohout s Kmoníčkem shodli na listině vrcholných diplomatických postů pro nepříliš lukrativní úřady, se jim tenčí seznam kandidátů pro druhou várku. Ta by měla čítat další desítku jmen a obsahovat kariérně zajímavější ambasády. Vláda sice v únoru schválila širší seznam adeptů, avšak mnoho jmen z něj vypadlo. Třeba někdejší šéf Unie svobody (US) Petr Mareš měl zamířit do Kanady. Ležel ale v žaludku jak Václavu Klausovi, tak Miloši Zemanovi, který v roce 1998 označil nově vznikající US za „odpadkový koš české politiky“.
Zeman také údajně blokuje výjezd někdejšího dlouholetého ambasadora ve Francii a „havlisty“ Pavla Fischera do Vídně.
V kuriózní situaci se ocitl Jaromír Plíšek, který byl jen krok od vydání souhlasu Slovenska coby hostitelské země, takzvaného agrément. To je považováno za definitivní stvrzení výjezdu. Na vedlejší kolej ho odsunula Livia Klausová. Mimochodem – další z Klausových věrných Jiří Brodský, který pracoval na Hradě jako zástupce vedoucího zahraničního odboru, míří v Zemanem posvěcené skupině do Kodaně.
Zájem o některé destinace je pochopitelně velký. Obsadit je třeba klíčové posty, jako je zmiňovaná Vídeň, Dublin, Ottawa nebo třeba Berlín, kde již sedmým rokem působí Rudolf Jindrák. Stejně jako on požádal o stažení do ústředí jeho kolega z jedné členské země EU, který „přesluhuje“ druhým rokem. „Do dvou týdnů by se mělo rozhodnout o mém nástupci. Definitivně ale návrat potvrzený nemám,“ svěřil se dotyčný ambasador.
Úřad plný zmocněnců Některé politicky průchodné kandidáty si Kohout vytáhl k sobě do úřadu. Z Jekatěrinburgu se na post náměstka pro právní a konzulární záležitosti posouvá kariérní diplomat a dosavadní ruský generální konzul Karel Borůvka. Jde o muže blízkého ČSSD, o němž se uvažovalo jako o Jindrákově nástupci.
Mimochodem Borůvkova předchůdkyně Veronika Kuchyňová Šmigolová strávila na náměstkovské židli necelé tři týdny. Její odchod Kohout uhladil tím, že z diplomatky udělal zvláštní zmocněnkyni pro vyjednávání dohody o volném obchodu mezi EU a USA.
Z „odložených“ diplomatů, pro něž se nenašel žádný post, může sestavit Černínský palác celý tým – titul zvláštních zmocněnců má na MZV pět lidí. Kromě zmíněné dohody s USA mají formálně na starost krajany, Afghánistán a Pákistán, energetickou bezpečnost a východní partnerství.
Problém s umístěnkami komplikuje ještě jeden fakt. K tradičním ambasádám brzy přibudou nové, respektive staronové. Otevírat by se měla Kolumbie, kde byl zastupitelský úřad zlikvidován v době Kohoutova ministrování v roce 2009. Restartu se dočkají ambasády v Keni a Jemenu, odkud diplomaty stáhl Karel Schwarzenberg. Ve hře jsou ještě další úřady: uvažuje se o Kataru, Šrí Lance a možná i některých zemích subsaharské Afriky. Vše bude záviset na penězích. A to za situace, kdy čeká rozpočet na provoz zastupitelských úřadů pořádný zásek – chystá se novostavba ambasády ve Washingtonu za půl miliardy korun.
Vyslanci z MPO Personální rošády u velvyslanců nejsou jedinou záležitostí, kterou musí ministerstvo zahraničí urychleně vyřešit. Velmi podobné tahanice probíhají v oblasti ekonomické diplomacie, kam se tlačí lidé z ministerstva průmyslu (MPO) a pod jeho hlavičkou také kandidáti nominovaní Hospodářskou komorou a Svazem průmyslu a dopravy. Resort průmyslu se neúspěšně snaží otevřít vlastní zahraniční ekonomické zastoupení od roku 2011, souhlas Černínského paláce se mu nikdy nepodařilo získat. Odchodem Martina Kuby z postu ministra průmyslu a Karla Schwarzenberga coby šéfdiplomata vleklá pře končí. Kubův a Schwarzenbergův nástupce potvrdili, že se chtějí na spolupráci dohodnout, a minulý týden podepsali toto ujednání o zásadách spolupráce při budování, provozování a řízení sítě zahraničních zastoupení. „S ministerstvem průmyslu a obchodu otevíráme novou kapitolu,“ prohlásil ministr zahraničí Jan Kohout. Jde přitom o úplně novou variantu dohody. Schwarzenberg s Kubou si jednotlivé verze dohody přehazovali několik měsíců a MZV odmítalo Kubovy návrhy podepsat. Nakonec se dohoda zasekla na názvu, neboť MZV trvalo na tom, že půjde o vyslance agenturní sítě. Slovo agentura Kuba odmítal. Zřejmě proto, že jednu agenturu, CzechTrade, nedávno z úsporných důvodů zrušil, a pokud by krátce nato zřizoval novou, čelil by nejspíš kritice. Jde přitom o formální věc, obě ministerstva už souhlasila, že musí jít o agenturu. Na názvu nové agentruy se přitom nedohodl ani Cienciala s Kohoutem s tím, že jméno bude ještě předmětem diskuse. Materiál, který oba noví šéfové resortů minulý čtvrtek podepsali, je přitom velmi obecný.
Utajovaná akce Vysílání zástupců na nová zahraniční zastoupení do sítě ministerstva průmyslu připomínalo až dosud podivně utajovanou akci. Kuba na vyslání svých lidí do zahraničí hodně tlačil. Jejich jména vybral na konci loňského roku, jenže odmítal je zveřejnit, dokud nezíská souhlas Černínského paláce.
Po ministerstvu zahraničí chtěl exministr a v současné době úřadující předseda ODS Martin Kuba pro své lidi diplomatické pasy, MZV bylo proti.
Schwarzenberg měl logický argument – lidi obdařené diplomatickými výsadami by si musel vybírat jeho resort nebo by se museli účastnit standardního výběrového řízení.
To Kuba nechtěl. Dle kompetenčního zákona zastupuje Českou republiku v cizině výhradně ministerstvo zahraničí, bez diplomatických pasů toho ekonomičtí emisaři příliš nedohodnou. Zejména v asijských zemích, které dají na přísnou etiketu a formality. Vyslanci nakonec dle zmiňovaného ujednání dostanou služební pasy.
Další a v podstatě jedinou variantou bylo vyslat pracovníky akreditované jako zaměstnance státní agentury. A to bylo nakonec řešení, na které oba resorty vsadily. l
Z odložených diplomatů by Černínský palác mohl sestavit celý tým. Titul zvláštních zmocněnců má na MZV už pět lidí.
O autorovi| Blahoslav Hruška • hruskab@mf.cz Petra Pelantová • pelantova@mf.cz
