Firmy usilují o další dodávky pro elektrárnu Šen-tchou
Zvyk je železná košile. Tímto heslem se řídili Číňané, když v roce 1999 přijel do nejlidnatější země světa německý premiér Gerhard Schröder. Přišlo jim tehdy totiž neobvyklé, že by se nic během státní návštěvy nepodepisovalo. Proto byl podpisový ceremoniál narychlo zařazen do oficiálního programu. Chemickým koncernům BASF a Bayer spadly do klína kontrakty na sumy v řádech několika miliard marek. Své sousto si urvaly také společnosti Thyssen Krupp, Siemens a DaimlerChrysler. Schröder tímto úspěchem vzal vítr z plachet všem kritikům své cesty do Číny.
Politika a byznys.
Také Václav Klaus s sebou do Číny vzal zástupce českých manažerů. Celkem doprovod čítal na 24 podnikatelů z devatenácti firem, většinou zaměřených na energetické strojírenství. „Čína je teritoriem, kde hraje velkou roli v obchodních vztazích politika, a to v daleko větší míře, než je tomu v Evropské unii nebo ve Spojených státech. Podpora prezidenta českým podnikatelům je proto významná,“ tvrdí Stanislav Kázecký, bývalý prezident Svazu průmyslu a dopravy.
„Myslím, že se pohled na vzájemný obchod mění, a to na obou stranách. V Česku již není po krachu společných podniků, které měla v Číně například Desta, tak idealistický. V Číně se zase postupně dostávají na řídicí pozice lidé, kteří studovali na Západě a vědí, že je nutné dodržovat určitá pravidla,“ domnívá se Kázecký. Dodává, že přesto každý musí být opatrný. Firmy by se prý měly zaměřit na místa, jako je Čcheng-tu a méně známé oblasti, kde konkurence není dosud tak silná.
Většina podnikatelů, kteří již v zemi působí, zažila spoustu kuriózních historek. „Pracovali jsme s Číňany na jednom projektu. Dohodli jsme se, co jaká strana připraví během stanovené doby. Když jsme po půlroce přijeli do Číny, zjistili jsme, že Číňané z dohody nesplnili vůbec nic. Tamní ředitel si stěžoval, že to bylo kvůli silným dešťům. Přitom to bylo v oblasti se stejnými klimatickými podmínkami, jako jsou v České republice,“ popisuje své zkušenosti jeden z nich.
Nejprve uhradit dluhy.
„Když jsem přišel do firmy, stanovili jsme jako podmínku další spolupráce s Číňany vyrovnání všech dluhů z minulosti. Po třech dnech jednání na to přistoupili a zaplatili sedm let staré resty,“ říká Jan Musil, ředitel Škody Energo. „I když je s obchodem s Čínou spojena řada problémů, vnímáme tento trh pozitivně,“ tvrdí Musil. Během podnikatelské mise uzavřela společnost Škoda Energo s polostátní firmou Guangzhou Enterprise pět kontraktů na dodávku energetických bloků. Škoda Energo má dodat pět energetických bloků na spalování biomasy v celkové hodnotě zhruba 120 milionů korun. Turbíny by měly zásobovat elektřinou a teplem město Kanton na jihu Číny a zároveň sloužit ke zpracování odpadů. „Čínská vláda chce letos postavit 144 elektráren o kapacitě 37 gigawattů. Tamní výrobci mají přitom kapacitu pouhých osmnácti gigawattů. Škodě, která s Guangzhou Enterprise založila společný podnik, se tím otevřely značné možnosti,“ domnívá se Musil. Hlavními konkurenty o tučné sousto na čínském trhu pro Škodu Energo budou GE Power System, Mitsubishi, Alstom a Mitsui. Škoda Energo již získala kontrakt na dodávku dvou strojoven pro oblast vnitřního Mongolska a jedná i o dalších kontraktech v hodnotě miliardy korun. Zvláště nadějné je pokračování výstavby elektrárny Šen-tchou, která by se měla rozrůst o další dva bloky.
Repete.
Čínský investor, společnost Datang, má zájem zopakovat dodávku dvou bloků, které by měly být uvedeny do provozu ve druhé polovině roku 2007. Spuštění prvního z již dodaných bloků se plánuje na listopad, druhého na první polovinu příštího roku. Na zakázce, která tvoří značnou část objemu českého exportu do Číny, se podílelo česko-slovenské konsorcium, jehož členy jsou Škodaexport, Škoda Praha, Škoda Energo a SES Tlmače Slovensko.
České a slovenské firmy v sedmdesátých letech do elektrárny Šen-tchou dodaly čtyři bloky po 200 megawattech. Později koncem osmdesátých let přibyly dva 500megawattové a nyní jsou na řadě opět dva o stejném výkonu. Poslední kontrakt měl hodnotu 268,5 milionu dolarů.
Češi mají zájem také o čínský bankovní sektor. Finanční skupina PPF získala svolení regulačního úřadu zahájit jednání s jednou z bank v provincii S'-čchuan o spolupráci v poskytování finančních služeb. „Konkrétně jde o Chengdu City International Bank, jejímž většinovým vlastníkem je město Čcheng-tu,“ říká Ladislav Bartoníček, šéf České pojišťovny. Zatím prý nelze upřesnit, jaké druhy finančních produktů skupina v Číně hodlá nabízet. Bartoníček naznačil, že mají zájem o spotřebitelské úvěry, životní pojištění a retailové bankovnictví.
Štěstí z nebe.
Zástupci PPF tvrdí, že Klausova cesta do Číny pro ně znamenala zásadní průlom v jednání s čínskou stranou. „Bez návštěvy pana prezidenta bychom ten krok neudělali. Otvírá nám dveře,“ tvrdí Milan Maděryč z PPF. Delší dobu již na čínském trhu působí výrobce tiskových ofsetových strojů Adast. Marek Dospiva, jeden ze spolumajitelů matky Adastu, slovenské investiční skupiny Penta, sám před lety vystudoval Pekingskou univerzitu. „V Číně nyní spolupracujeme se dvěma partnery v Šanghaji a Pekingu,“ poznamenává Ladislav Novák, ředitel Adastu. „Číňané po nás požadují, abychom jim zaručili exkluzivitu, dokonce se nás snažili několikrát zastihnout během naší cesty po Číně,“ říká Novák. Do udělení exkluzivity se vedení Adastu zatím příliš nechce. Obchody firmy v Číně se totiž dosud pohybovaly ve stovkách tisíc eur. „Obrat, který dosahujeme v Rusku za jedno čtvrtletí, je srovnatelný s obratem v Číně za celý rok,“ prohlašuje Novák. V letošním roce se prý situace zlepšila. „Za poslední čtvrtletí jsme uzavřeli smlouvy na 80 procent objemu dodávek, který jsme zvládli za celý loňský rok,“ dodává Novák. Za první kvartál utržil Adast v Číně 22 milionů korun, což představuje meziroční nárůst o 150 procent. „V budoucnu bychom mohli na čínském trhu realizovat přes deset procent našeho obratu,“ plánuje šéf Adastu. Čína se zavázala při vstupu do WTO plně liberalizovat tisk knih a časopisů pro zahraniční investory. Lze tedy očekávat, že poptávka po tiskařských strojích se v budoucnu zvýší.
Levnější postele.
Společnost Linet, která patří mezi pět největších světových producentů nemocničních a intenzivních lůžek, se rovněž snaží uchytit na čínském trhu. „Počet starých občanů přibývá. Většina z nich dává přednost domácí péči, která je ovšem nákladná,“ říká Zdeněk Frolík, zakladatel a ředitel firmy Linet. Doplňuje, že ročně je potřeba kolem půl milionu domácích lůžek. „Když vyrábíme ve východní Evropě, s cenou se nikdy nedostaneme pod 500 eur. Pokud budeme vyrábět v Číně, počítáme, že snížíme náklady o deset až patnáct procent,“ říká Frolík. Firma Linet vidí svou budoucnost v Číně ve třech oblastech. „Hledáme distribučního partnera, který by působil hlavně v oblasti intenzivní péče. Dále chceme vybudovat obchodní centrum, kde by byly například komponenty pro naše výrobky. Plánujeme také výrobu lůžek pro domácí péči v Číně,“ uvedl Jan Horák, obchodní ředitel firmy. „O naše výrobky je v Číně velký zájem. Dosud jsme ho spíše tlumili, protože jsme nevěděli, do jaké míry jsou jednání s Číňany upřímná,“ říká Frolík. Potenciální čínští partneři totiž nebyli většinou ochotni o sobě předat žádné informace, ale od Linetu požadovali maximum. „Nyní vybíráme asi ze čtyř firem. Věřím, že do jednoho roku rozjedeme s nějakou čínskou firmou spolupráci,“ plánuje Frolík, který se během pobytu v Pekingu sešel se zástupci ministerstva obrany a zdravotnictví. „Pomohlo nám, že jsme je mohli pozvat na recepci s českým prezidentem,“ tvrdí Frolík.
Škoda Auto Příští rok bez kvót První osobní vozy začala Škoda Auto dovážet do Číny v roce 1992. Do roku 1996, kdy obchod fungoval na principu barteru, prodala mladoboleslavská Škodovka do Číny 20 tisíc automobilů. Od té doby je však jejich dovoz určován kvótami, přidělovanými každý rok. Až do roku 2001 mohla Škoda ročně dovézt maximálně tisíc automobilů. Poté se počet zvýšil o pět set kusů, loni limit zakotvil na 2100 automobilech. „V letošním roce očekáváme kvótu tří tisíc vozidel,“ říká Rudolf Fiala, zástupce Škoda Auto v Číně, a pokračuje, „Dovozní limity jsme vždy vyčerpali.“
EURO: Když jste začal působit v Číně, co vás na této zemi nejvíce překvapilo? FIALA: Nepřekvapilo mě nic, protože jsem měl možnost Čínu před svým působením několikrát navštívit. Měl jsem čas se připravit na to, že člověk musí být trpělivý, ale i na takové věci, že je například slušné podávat vizitky oběma rukama.
EURO: V čem spočívá vaše práce? FIALA: Jsem zde jakýsi styčný důstojník, který řeší problémy. Mojí úlohou je zajistit servis a náhradní díly. Dále pracuji na obchodních vztazích, jako je příprava kontraktů. Auta se do Číny dovážejí za speciálních podmínek. Kvóty nejsou určeny nám, ale čínským subjektům, které je dovážejí. V Číně to jsou podniky zahraničního obchodu, jež však nezajišťují servis. Spolupracujeme se společností Shenzen C&F. Tato firma potom auta prodá do showroomů.
EURO: Čína se při vstupu do WTO zavázala, že bude liberalizovat pro zahraniční subjekty automobilový trh. Sledujete již nějaké změny v tomto ohledu? FIALA: Již došlo k podstatnému uvolnění. Čína podepsala vstupní podmínky, které se týkají odstranění dovozních kvót a licencí. Ty budou zrušeny od 1. ledna příštího roku. Čína se též zavázala, že sníží cla na dovoz aut. Cla každý rok klesají o čtyři až pět procent. V roce 2006 by měla být na úrovni 25 procent.
EURO: To je stále poměrně vysoké zatížení… FIALA: To je sice pravda, ale je nutné připomenout, že dříve dosahovala i 170 procent.
EURO: Kolik zaplatí Číňan za škodovku? FIALA: Dnes je cena škodovek v porovnání s výrobci v Číně přibližně dvojnásobná. Například Volkswagen Passat stojí asi 299 tisíc RMB (čínská měna juan je známa pod jménem Renminbi - RMB - ,1 USD je přibližně 8,2 RMB - pozn. red.), zatímco Škoda Superb přijde na 440 tisíc RMB. Důvodem cenového rozdílu je, že Passat se vyrábí v Číně, zatímco Superb se dováží, a je tak zatížen clem.
EURO: Kdo patří mezi vaše hlavní konkurenty? FIALA: Škodu v Číně kupují bohatí lidé. Patříme tam mezi luxusní značky. Máme sice zakázáno mluvit o naší konkurenci, ale chceme držet krok s Volvem a BMW.
EURO: Čína byla dříve proslulá, že zaváděla různá omezení, kdy a kam mohl majitel se svým autem jet. Platí ještě tyto regulace? FIALA: Ano, stále jsou platné. Například v Šanghaji nesmí do centra auta, která mají motory s obsahem válců do jednoho litru. Má to ale své opodstatnění. Pokud by se toto nařízení zrušilo, lidé by kvůli silnému provozu jen stáli na křižovatce. V Pekingu zase mohou nákladní auta do města jen v noci. Kdo následoval Klause do Číny
- Adast: Ladislav Novák, Tomáš Prošek
- Advokátní kancelář Kříž a Bělina: Jan Kříž
- Cautor Consulting: Michal Hrubý
- Česká exportní banka: Josef Tauber
- Exportní garanční a pojišťovací společnost: Karel Šimsa
- Chemoprojekt: Tomáš Plachý
- KPMG ČR: František Dostálek
- Linet: Zbyněk Frolík, Jan Horák
- Lubenecké továrny, Svaz výrobců a dodavatelů strojírenské techniky: Jiří Svoboda
- PP Agency: Pavla Podskalská
- PPF: Kamil Ziegler
- Prague Business Club: Romana Drobíková
- Škoda Auto: Lubomír Kopecký
- Škoda Energo: Jan Musil, Jiří Šmondrk
- Škoda Praha: Jiří Smola, Vladimír Stratil
- Škodaexport: Jaroslav Hubáček
- Tranza: Zbyněk Šedivý, Alexander Hartl
- ZVVZ a Svaz průmyslu a dopravy: Stanislav Kázecký
- Svaz průmyslu a dopravy: Dagmar Kuchtová
Česko-čínský obchod
Stále nám to nejde
Hlavním problémem česko-čínských hospodářských vztahů je obrovský deficit ve vzájemném obchodě na české straně. Podmínky pro české firmy se však zlepšují, neboť při vstupu do Světové obchodní organizace (WTO) se Čína zavázala, že zruší dovozní kvóty a licence a postupně sníží cla. Před vstupem do WTO musela například zahraniční společnost dovážet zboží do Číny přes čínské firmy s licencí od státu, nebo musela vytvořit s Číňany společný podnik.
I po vstupu do WTO se schodek ve vzájemném obchodě stále prohlubuje. Český export do Číny se loni sice oproti roku 2001 více než zdvojnásobil na 6,832 miliardy korun, ale přesto zatím nedosáhl ani svého vrcholu v roce 1993 (7,4 miliardy).
Naopak Číňané vyvezli loni do Česka zboží za 75,296 miliardy, což znamená oproti roku 1993 devítinásobek. Z Číny do tuzemska putuje převážně spotřební zboží - obuv a oděvy, kancelářské stroje a počítače, telekomunikační a
elektrická zařízení a spotřebiče. Opačným směrem proudí hlavně dopravní prostředky a stroje.
K největším českým obchodním projektům v Číně patří dodávky elektrárenských bloků pro elektrárnu Šen-tchou. Loni v dubnu získal významného obchodního partnera výrobce radiátorů Korado, který by měl do země dodávat ročně zboží za asi 100 milionů korun. O měsíc později se s významnou zakázkou uchytil v zemi Chemoprojekt. V provincii Šan-si zahájí výstavbu nové jednotky na výrobu výchozí suroviny pro směsné plasty. Investice má hodnotu asi 781 milionů korun a měla by být dokončena ještě letos.
Společnost Válcovny plechu Frýdek-Místek obnovila loni po více než deseti letech dodávky plechů. Vítkovice Strojírenství má v Číně od roku 1993 obchodně-technické zastoupení. V roce 1998 tam vznikl společný podnik Lang Fang Pan Wei Environmental Engineering. V rámci tohoto projektu Vítkovice vybudovaly v provincii Che-pej referenční bioplynovou stanici na zpracování kejdy skotu. Loni firma zahájila pro čínského partnera výrobu deseti stojanů válcovací stolice. Kontrakt má hodnotu přes 60 milionů korun.
Největšího rozmachu dosáhl obchod mezi Čínou a Československem v osmdesátých letech. Hlavní podíl na tom měly dodávky investičních celků, zejména prvních elektrárenských bloků pro Šen-tchou. Koncem 80. let zaujímala Čína v československém zahraničním obchodě desáté místo. Přechod z clearingového zúčtování na platby ve volně směnitelné měně spolu s růstem konkurence znamenal pokles českého vývozu, o čemž svědčí obchodní
deficit v letech 1989 a 1990. Poté až do roku 1993 vyzníval vzájemný obchod ve prospěch ČR.
Přestaňte si stěžovat
Dominic Ho, šéf KPMG pro Čínu a Hongkong
EURO: Česká republika má stále deficitní obchod s Čínou. Co nám radíte, aby se schodek snížil?
HO: Musíte poslouchat velmi pozorně a zjistit, co je vaší předností. Otázka zní, jaké zboží můžete dovážet do Číny, abyste schodek snížili. Zjistěte odpověď na to, co od vás Čína chce. Američané, kteří mají také deficit ve vzájemném obchodě, nám říkají: nedovážejte nic k nám. To není správná reakce. Měli byste se naopak snažit, jak zajistit, abyste co nejvíce dováželi do Číny. Jinak se bude váš deficit stále prohlubovat, protože Čína produkuje mnoho zboží, které vy potřebujete. Relativně levného a kvalitního.
EURO: Říkáte, že české firmy mají zvýšit export do Číny. To ale není jednoduché, protože existují různé dovozní bariéry… HO: Myslím, že žádná země by nám neměla zdůrazňovat, jaké bychom měli a neměli mít bariéry. Číňané budou dovážet všechno, co potřebují. Pro tyto produkty nejsou žádná omezení. Jsou omezení na výrobky, které nepotřebujeme. Řekněte mi příklad produktu, u kterého to neplatí.
EURO: Co například automobily? HO: Čína nepotřebuje dovážet další auta. Navíc chce podporovat domácí produkci. To je důvod, proč Čína omezuje import v některých odvětvích. Všechny země to dělají. Vezměte si Japonsko. Je členem WTO již řadu let. Myslíte si, že je jednoduché dovážet do Japonska rýži? Nikoliv, protože jde o zboží, které by mohlo ovlivnit domácí stabilitu. Identifikovat takové produkty je věda. Můžete křičet, můžete kopat, ale nic s tím nenaděláte. Když se Čína začala otevírat světu, produkovala velké množství textilu. Myslíte si, že bylo jednoduché ho vyvážet? Naopak, bylo to velmi těžké. Co jsme udělali? Zlepšili kvalitu, snížili cenu a potom to již bylo jednodušší.
EURO: Když ale porovnáte podmínky dovozu do České republiky a do Číny, je zde stále určitý nepoměr. HO: Uvědomte si, že Čína neobchoduje pouze s Českou republikou, ale se stovkami zemí na celém světě. Pokud by vám udělila nějaké preferenční podmínky, WTO by nás potrestala. Všem svým klientů vždy radím, přestaňte si stěžovat, to není cesta. Dívejte se na to, v čem jste nejlepší. Čína je úspěšná v zahraničním obchodě, ale to ji trvalo dvacet let tvrdé práce. Každý, kdo by šel touto cestou, by za dvacet let mohl okupovat čínský trh. To vám zaručuji.
EURO: Co doporučujete českým firmám, které se chtějí na čínském trhu prosadit? HO: Za prvé zjistěte, co Čína chce a co potřebuje. Chtějí technologie, strojírenské výrobky, vojenské technologie. Pokud to máte, dovážejte. Nezastírám přitom, že je jednodušší o tom mluvit, než potom konat.
