Mariánské Lázně vede mladý pirát a architekt Vojtěch Franta. Chce oživit mrtvé město
Mít plán. Tak popisuje svůj plán pro Mariánské Lázně jejich nový starosta, devětadvacetiletý architekt Vojtěch Franta. V loňských místních volbách kandidoval za Piráty, kteří tradičnímu lázeňskému městu, kde policie nedávno zatkla bývalého místostarostu, dopřáli šok: s více než 20 procenty jasně vyhráli volby, zatímco ODS s ČSSD, jež městu vládly přes dvacet let, se stěží dostaly do zastupitelstva. „Dvacet let město nemělo plán rozvoje. Za čtyři roky chceme připravit aspoň ten,“ říká Franta, zatímco spolu sedíme v místní vyhlášené restauraci Medité, kam mladý architekt chodí na španělské tapas a víno.
Nejen v současné antipolitické době rychle pochopíte jeho přitažlivost pro voliče: Franta vypadá, mluví a obléká se úplně jinak než většina politiků. A taky se jinak chová. Starostovské funkce se ujal novoroční koulovačkou na kolonádě, již odnesly tamní veřejné hodiny. Na naši domluvenou schůzku přišel ze zasedání městské rady o hodinu později s tím, že ještě pořád nemá čas, nechtěl se ale podruhé omlouvat telefonicky. Nakonec si později udělal času víc než dost a znovu se omluvil tím, že v restauraci objednal tapas. Naše město nevzkvétá „Nemám ženu a dítě,“ usměje se první pirátský starosta v zemi při odpovědi na otázku, jak se stalo, že právě on usedl do nejvyšší městské funkce. Volebním lídrem zdejších Pirátů byl totiž méně tradičně bývalý policista, ten však z osobních důvodů přenechal funkci Frantovi, angažovanému předsedovi místního sdružení Švihák, které se snaží oživit skomírající město. Mariánské Lázně totiž připomínají Potěmkinovu vesnici: v nablýskaných secesních kulisách se šourají buď staří Němci, kteří si zde koupili ozdravný pobyt a mimo hotel neutratí ani korunu, anebo Rusové, kteří sice bývají mladší, s penězi ale nakládají podobně.
„Město kdysi pulzovalo, chodníky přeplněné lidmi, večírky, tančírny, luxusní butiky a restaurace. Dnešní situace není zdravá, mladí kvalifikovaní lidé město opouštějí,“ řekl Franta před volbami. Z Mariánských Lázní, kam se vrátil po studiích v zahraničí, chce udělat moderní západoevropské lázeňské město. Jenže jak? Nový starosta začal jednáním s českým vedením dvou zahraničních firem vlastnících většinu městských lázeňských hotelů. „Doufám, že budou mít snahu situaci změnit, město se pořád nemůže soustředit jen na tuhle klientelu.
Taky se dost potýkáme s jeho novým vizuálním konceptem, všude tady křičí azbuka. A musíme změnit i marketing a pomoct by nám mohl i zápis do UNESCO,“ vyjmenovává Franta.
Příklady možné nápravy hledá v historii města i zahraničí. „Začátkem devadesátých let přijeli do Mariánských Lázní experti z Anglie, kteří městu vypracovali strategický plán. Velké zahraniční společnosti tu chtěly investovat dost peněz. Jenže pak město strčilo koncepci do šuplíku a rozhodlo se udělat to po svém. Dvacet let nemá směr a výsledek vidíme všude okolo,“ stěžuje si starosta. Vzor vidí i v partnerském městě Mariánských Lázní, v německém Bad Homburgu; i to před třiceti lety vznešeně upadalo podobně jako Mariánské Lázně, systematickým přístupem však trend zvrátilo. Mnohem lépe se umí prodávat i Český Krumlov.
Naše cesta Ekonomický efekt dvacetileté sázky na diskontní klientelu v Mariánských Lázních ilustruje právě Medité. Podle jejího majitele Davida Böhma do podniku vloni nepřišel téměř jediný lázeňský host, protože ti večeří v půl šesté a za jídlo platí hotelovými stravenkami. „Naše situace je taková, že mám restauraci ve městě, kde je večer šest tisíc hotelových hostů, my z nich ale nevidíme ani korunu. Mariánské Lázně fungovaly dvacet let tak, že odmítaly rady lidí podnikajících ve službách,“ vysvětluje restauratér. Po letech se nyní vrátil do městské lázeňské komise, prý pouze kvůli Frantovi.
Stejný efekt uvidíte i na Hlavní třídě, nejen podle názvu hlavní tepně lázeňské části města: tu většinou ovládly vietnamské obchody s bizarním zbožím, teď v zimě si v nich například můžete koupit čepici, jež vás esteticky přenese na východ Ukrajiny. V těchto kulisách příznačně sídlí i městské informační centrum. Ironická ovšem umí být i reklama na lázeňské atrakce: město je plné poutačů na Římské lázně v pětihvězdičkovém hotelu Nové lázně, přestože je hotel uzavřel už před časem veřejnosti, údajně na přání Rusů; nechtěli být rušení v sauně a páře.
Je tu však ještě jeden paradox: i když město působí relativně luxusně, nesou s sebou diskontně prodávané pobytové balíčky pro místní vesměs bídné platy, takže z města mizejí hlavně mladí lidé. Podnikatelé, snažící se o cokoli lepšího, tak mají problém sehnat kvalifikované lidi, i když je chtějí zaplatit. Třeba Böhm nezaměstnává lidi načerno, jak bývá zvykem, a šéfkuchaři platí až 40 tisíc měsíčně, přesto se ale dlouhodobě potýká s vysokou fluktuací; zaměstnanci buď najednou nepřijdou do práce, nebo začnou brát drogy – případně obojí.
„Je to katastrofa. Kdo by chtěl pořád obsluhovat takovou klientelu za třináct nebo patnáct tisíc korun měsíčně? Lidé proto radši odejdou do Prahy nebo do zahraničí,“ říká restauratér. Nejen on dokonce uvažoval, že by restauraci zavřel a vrátil se do západní Evropy, kde se gastronomicky vyučil. „My potřebujeme lidi, kteří sem přijedou z Amsterdamu nebo Mnichova a utratí ve městě peníze,“ dodává. Vlastním marketingem si je i sežene, jenže ne dost.
Navíc stále bojuje s reputací města, kam jezdí diskontní klientela a kde se i známá Zpívající fontána zasekla v éře Vangelise. A které se také s gustem prodává na slevomatech, takže nikdo soudný nechce platit plnou cenu. Podle Böhma se slevové turistiky zatím neúčastní jen několik hotelů, byť jejich počet roste. „Kdybych tušil, že to ve městě funguje takhle, nikdy bych tady restauraci neotevřel. Až cestovky jednou objeví nějaké Mariánky v Bulharsku, převezou celou tuhle klientelu tam a tady to skončí,“ říká.
Plán je „Mně volby udělaly velkou radost, od města toho ale moc nečekám. Všechno si dělám sám,“ popisuje svůj modus operandi David Veselý, majitel další zdejší vyhlášené restaurace Doma sídlící v hotelu Villa Regent. I on se vyhýbá diskontní klientele a nejen kvůli obchodu. „Vzal jsem to jednoduše: nemám Rusy rád a mí hosté také ne, takže se na ně nesoustředím,“ vysvětluje ve své restauraci. V té zrovna obědvá několik Němců ubytovaných v hotelu. Během pár let Veselý dokázal převrátit poměr balíčkové a individuální klientely: ta původně tvořila deset procent, zatímco nyní 90 procent.
I on si musí vše dělat sám – navzdory městu. Právě do německé cestovky před časem vyrazil, aby je přesvědčil, že ve své restauraci rozlévá za stejnou cenu lepší víno než ve velkých hotelech, takže proč by individuální klienti neměli jezdit právě k němu? „Spíš než město můžou za zdejší špatné služby ředitelé velkých hotelů. Ti se o nic lepšího nesnaží.
Jediné, čím umějí reagovat na úbytek hostů, je ještě nižší cena,“ říká. Ke službám i gastronomii podle něj i luxusnější hotely přistupují stylem „hlavně aby nám tu hosté neumřeli“.
Ostatně i sám Veselý se zabýval umíráním: konkrétně jak neumřít ekonomicky. Jeho hotel fungoval dobře do roku 2009, do evropské finanční krize a hospodářské recese. Pak hosté začali ubývat. „Krize nás paradoxně zachránila. Právě tehdy nás to přinutilo přemýšlet, co změnit a jak fungovat v budoucnu,“ vzpomíná. Stejně jako Böhm bojuje i on s nedostatkem kvalifikovaného personálu a stejně jako Böhm nabízel i on své zkušenosti hoteliéra a restauratéra zdejší škole. Ani o jednoho z nich neměli zájem.
Produktem místního gastronomického a hotelového školství jsou tak profesionálové s perfektními dovednostmi a návyky do 70. let, kdy si nejen v Mariánských Lázních užívali horníci. Přesto Veselý, Böhm i Franta věří v budoucnost lázeňského města, jen jinak. Zlatá éra císařů dávno skončila, protože žádní císaři už nejsou. Stejně tak skončila i éra horníků, protože už není ROH. „Ani do lázní se nemůžou všichni jezdit léčit. Město jako Mariánské Lázně se musí soustředit i na moderní kulturu a kongresovou turistiku. A samozřejmě taky na československou klientelu, která sem dřív jezdila,“ plánuje starosta. Plán tedy má. l
Spíš než město mohou za zdejší špatné služby ředitelé velkých hotelů. Ti se o nic lepšího nesnaží. Jediné, čím umějí reagovat na úbytek hostů, je ještě nižší cena.
O autorovi| Petr Holec • holecp@mf.cz
