Staré členské země Evropské unie ztrácejí pozice
Globalizace je fenomén, který se nedá zastavit ani ignorovat. Chceme-li z něj těžit, musíme být aktivní a připravení. Schovávat hlavu do písku nemá smysl. Zpráva Výboru pro hospodářskou politiku, kterou počátkem prosince schválila Rada ministrů financí Evropské unie, hodnotí dosavadní dopady globalizace, ale také navrhuje možné cesty, jak z ní v budoucnu profitovat. Zatímco pro nepřipravené ekonomiky se strnulými a přeregulovanými trhy je globalizace strašákem, připraveným otevírá nové příležitosti, kterých by se měla chopit hospodářská politika státu.
Aktivita nových zemí.
Světový obchod každoročně roste, ale Evropa v něm od 90. let ztrácí. Přesněji řečeno, ztrácejí staré členské země Evropské unie. Nová Evropa z růstu obchodu naopak těží a podíl nových členských zemí na světovém obchodu neustále roste. Z části jde samozřejmě o přirozený nárůst z nižší základny, ale z velké části rostoucí podíl ukazuje ochotu nových členských zemí reagovat na nové trendy a schopnost vydobýt si dostatečně silnou roli ve světové ekonomice. V roce 2003 dosáhly globální přímé zahraniční investice 22 procent světového hrubého domácího produktu a již tradičně se jejich největší část odehrává v prostoru vyspělých zemí, převážně v rámci Spojených států a Evropské unie. Česká republika je v tomto zářným příkladem. Je však nutné mít na paměti, že třetina zahraničních investic směrovala do takzvaných rozvíjejících se zemí a v budoucnu se dá očekávat další růst jejich podílu. I proto je nesmírně důležité průběžně upravovat systémy investičních pobídek a soustředit se na ty investice, které pomohou českou ekonomiku posilovat a jež těží z kvalit pracovní síly, které chceme rozvíjet.
Stabilizovaná migrace.
Globalizace se ale netýká jen přesouvání proudu zahraničních investic. Zasahuje i do každodenního života, a jak dokumentuje zpráva Výboru pro hospodářskou politiku, migrace v evropské patnáctce se v posledních 40 letech stabilizovala. V důsledku globalizace došlo k výrazné eliminaci bariér pohybu zboží. Razantní snížení cel vedlo k pestřejšímu výběru a nižším cenám, z čehož dnes těží každý z nás. Technologický pokrok snížil dramaticky za posledních dvacet let ceny v komunikačních a dopravních odvětvích. Posunuly se hranice mezi tím, co je a není obchodovatelné. Globalizace nutí firmy inovovat, zlepšovat a zvyšovat produktivitu. Vytváří tím konkurenční prostředí, které vede ke snížení cen a zlepšení kvality výrobků, z čehož opět těží spotřebitel. Zároveň ale podnikům také otevírá nové trhy a tedy i odbytiště. Integrované kapitálové trhy nabízejí lepší investiční příležitosti, efektivnější alokaci kapitálu a tedy i vyšší výnosy.
Off-shoring.
Přesto však globalizace představuje nelehkou výzvu v mnoha dalších oblastech každodenního života, především na poli trhu práce. Všichni dobře známe důsledky relokací a takzvaného off-shoringu – přesunu sídel podniků do daňových rájů a výroben do zemí s nízkými náklady práce. Tento rys globalizace vyvolává obavy a protesty. Ačkoliv dnes z něj částečně profitujeme, i nás se bezprostředně týkají nižší náklady práce v zemích směrem na východ. Většina výzkumů však dokazuje, že vyšší mezinárodní obchod přímo nevede k čistému snížení zaměstnanosti jako takové. Neexistují ani důkazy, že by země s větším stupněm otevřenosti trpěly vyšší nezaměstnaností. Ba naopak, příklad Irska dokládá, že větší otevřenost vedla v této zemi dokonce k poklesu nezaměstnanosti a rychlejšímu růstu. Odhady efektů globalizace hovoří o tom, že v období 2002 až 2005 ztratila Evropská unie v rámci relokací a restrukturalizací pouze šest procent pracovních míst. Globalizace a nový přístup k produkci zboží, kdy dodavatelé mohou být rozeseti takřka po celém světě, vede postupně k větší specializaci jednotlivých zemí. Hlavními determinantami růstu a konkurenceschopnosti je dnes pracovní síla, její kvalifikace a kapitál. Evropská unie se potýká s problémem pomalého zaměstnávání lidí, kteří v důsledku takových změn přijdou o práci. Čím déle jsou nezaměstnaní, tím více se snižuje pravděpodobnost nového zaměstnání se stejnou úrovní výdělku.
Svazující tradice.
Musíme se proto naučit, jak rychleji a levněji přesunout pracovní sílu z jedné oblasti do druhé ve chvíli, kdy dané odvětví či region přestanou být konkurenceschopné. To ve svém důsledku znamená takové reformy trhu práce, které zvýší jeho flexibilitu. Vybaví pracovní sílu takovou univerzální kvalifikací, na základě které se budou moci dlouhodobě vzdělávat a reagovat na měnící se poptávku. I když je to těžké, je potřeba zapomenout na ty tradice, které nás svazují, a soustředit se na budoucnost. Studie dává jasná a srozumitelná doporučení v oblasti trhu práce: podporovat daňové pobídky, které znamenají, že se práce vyplatí, soustředit se na kvalifikace, které umožní specializaci na odvětví s vyšší přidanou hodnotou, a podporovat aktivní politiku zaměstnanosti se zaměřením na odstranění bariér k přístupu k práci, prosadit kvalitní a efektivní pracovní legislativu a podporu regionální a sektorové mobility pracovní síly. Ať se nám to líbí nebo ne, globalizace velmi rychle mění desítky let vytvářené tradice. Hlavním receptem, jak z fenoménu globalizace profitovat, je rychlá schopnost reakce a přizpůsobení se. Jen tak převáží příležitosti plynoucí z globalizace nad výzvami.
