Grégr o nové variantě restrukturalizace v Bruselu nemluvil
Bušení hlavou do zdi připomíná záznam z jednání o restrukturalizaci hutnictví v Bruselu. Z dokumentu, který má týdeník EURO k dispozici, vyplývá, že místopředseda vlády a ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr si během jednání vysloužil i poměrně ostré okřiknutí od komisaře pro hospodářskou soutěž Maria Montiho.
„Cílem jednání je, aby se řešily nastolené otázky. M. Monti má však z poslední části jednání dojem, že česká strana chce Evrospké komisi „sdělit pravdu“, to jest vypočítává výhody vládního restrukturalizačního plánu a nevýhody návrhu EuroStrategy. Uvedl, že při pokračování tohoto přístupu české strany by jednání mohla ihned skončit,“ zaznamenal dokument. Vzniklý konflikt nakonec řešil smířlivým postojem přítomný ministr financí Jiří Rusnok.
Nebylo o čem jednat.
Miroslav Grégr zcela zjevně přijel do Bruselu s neústupným požadavkem, aby Evropská komise (EK) doporučila prodloužení výjimky pro poskytování státní pomoci v ocelářství na základě Bruselem odmítané koncepce. Většina jednání - jak vyznívá ze zápisu - probíhala tak, že český ministr se s nevelkým úspěchem pokoušel školit bruselské úředníky. Ti se opakovaně pozastavovali nad tím, že při jednání mají vycházet z údajů, které právě dostali a nemohli je prostudovat. Ministerstvo průmyslu a obchodu dodalo odpovědi na výhrady Evropské komise teprve 27. listopadu a jednání na úrovni ministrů a komisařů EK se konalo jen několik hodin poté, co je odpovědní úředníci dostali na stůl.
Zkritizovaná EuroStrategy.
Nejprve se Grégr s Rusnokem setkali s komisařem Erkki Liikanenem, odpovědným za podnikatelskou agendu. Tam Grégr napadl studii zpracovanou firmou EuroStrategy za peníze Evropské unie. V českém záznamu se uvádí, že Grégr komisaři sdělil, že „česká strana předpokládá provedení restrukturalizace tržním způsobem, ne jak předpokládá studie EuroStrategy, tedy prodejem Českého ocelářského podniku (COP) za l Kč jiné ocelářské společnosti, která není na tuto transakci dobře kapitálově vybavena (jde o Třinecké železárny – pozn. red.). Tento přístup česká strana odmítá. Místopředseda vlády M. Grégr zmínil, že české ocelářství bylo již významně redukováno jak z hlediska kapacit (z deseti milionů tun na šest milionů tun), objemu výroby a zaměstnanosti“.
Grégr se také dovolával veřejného mínění v České republice, když Liikanenovi tvrdil, že „…další odkládání bude mít negativní vliv na myšlení občanů a na otázku vstupu ČR do EU. Uvedl, že v poslední době více a více občanům vysvětlujeme, že zpoždění v posouzení restrukturalizačního plánu není taktikou EU cílenou na zničení českého ocelářského průmyslu. Místopředseda vlády M. Grégr doplnil, že vzhledem ke svým dlouholetým zkušenostem z řízení velké společnosti může těžko pochopit, jaké další a další podklady jsou ze strany EK vyžadovány“.
Zároveň se Grégr domáhal stejného zacházení s českou stranou, jaké se dostalo při restrukturalizaci ocelářství členským zemím Evropské unie.
Liikanen jednoznačně prohlásil, že Evropská komise zachází s každou členskou zemí stejně, a to se týká i kandidátských zemí. Zopakoval, že velmi podstatné je, aby restrukturalizační plán byl realistický. Jen potom lze uvažovat o prodloužení výjimky na státní pomoc.
Česká delegace se zjevně chtěla pokusit prolomit toto stanovisko. Argumentovala, že bez vyjasnění otázek státní pomoci nelze jednat s investorem. Hrálo se i na sociální strunu. Ministr Rusnok například řekl, že „v současné době jsme ve fázi dokončování těchto procesů, kdy však podniky potřebují provést finanční restrukturalizaci. Čekáme na souhlas ÚOHS, který však svůj souhlas podmiňuje udělením výjimky ze strany EK. Podotkl, že se nacházíme v začarovaném kruhu, tj. nebude-li na straně EK vůle tento proces ukončit, dojde ke krizovému řešení se sociálními dopady a to v době vstupu ČR do EU. Požádal v této souvislosti o vnímání citlivostí této otázky s naléhavostí, kterou je jí nutné věnovat“.
V reakci komisař Liikanen prohlásil, že nejde o otázku dobré či špatné vůle ze strany Evropské komise. Restrukturalizační plán musí sice komise posoudit, následně se však plán s návrhem, zda prodloužit, či neprodloužit výjimky, předkládá ke schválení členským zemím, před nimiž ho musí Evropská komise obhájit.
Krátký proces.
Jednání s Montim bylo podstatně tvrdší. Razantní komisař pro hospodářskou soutěž celkem nevybíravě Grégrovi sdělil, že kritizovaná studie není plánem Evropské komise, nicméně „studie EuroStrategy z druhé strany představovala jedinou realizovatelnou strategii, která byla EK prezentována“.
Monti uvedl, že není proti restrukturalizaci v režii soukromého investora, ale „…z vlastní zkušenosti EK vyplývá, že je velmi obtížné, aby se investor zavázal k velkým investicím v době, kdy je celé ocelářství pod značným tlakem. EK z tohoto důvodu potřebuje jednoznačný důkaz, že lze reálně předpokládat, že investor vstoupí do ocelářství, poté EK vypracuje návrh k prodloužení výjimky a předá ho ke schválení Radě“ (tj. členským zemím). Kromě toho Monti požadoval, aby
česká strana byla dobře připravena i na variantu, že nebude nalezen strategický partner, a měla by mít v zásobě uskutečnitelný plán bez účasti investora.
Grégr na to opáčil, že o vstup do českého hutnictví projevují za současných podmínek zájem dva investoři a ministerstvo počítá i s variantou restrukturalizace v režii České konsolidační agentury a Fondu národního majetku. To je jediný náznak nové varianty ocelářského projektu z celého záznamu o bruselských jednáních. Informace o státní pomoci v rozsahu osmi miliard korun se tedy objevily až po návratu delegace. A jsou patrně prvním náznakem plnění požadavku Evropské komise předložit variantu pro případ, že nebude strategický investor.
