Minulý týden to na české politické scéně kromě obvyklých hádek v jednu chvíli vypadalo, že se schyluje k zázraku. Špičky vládní trojky a sociální demokracie totiž veřejně přislíbily, že přepustí trochu moci občanům a konečně zavedou přímou volbu prezidenta.
Foto: Jan Zátorský / MFDnes / Profimedia
Lidí, kteří by rádi o hlavě státu rozhodovali sami, je podle průzkumů valná většina. Třebaže politické špičky nyní o možnosti zavedení přímé volby vážně uvažují, neměli by se zatím radovat. Stále totiž zbývají některé otazníky, které by příslušné změně ústavy mohly stát v cestě, respektive by mohlo jít o vhodnou záminkou k nedohodě. Možnost pořádně si politicky „zakšeftovat“ s osobou nástupce Václava Klause je totiž pro politiky pořád více než lákavá.
Jak se volí prezident v současnosti
• Kandidáta je oprávněno navrhnout nejméně 10 poslanců nebo 10 senátorů.
• Prezidenta volí Poslanecká sněmovna a Senát na společné schůzi.
• V prvním kole je zvolen kandidát, který získá nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i všech senátorů.
• V druhém kole se stává hlavou státu ten, kdo dosáhne většiny hlasů přítomných zákonodárců v obou komorách.
• V případném třetím kole se hlasy přítomných zákonodárců ze Sněmovny a Senátu sčítají.
• Jestliže ani v takovém případě nikdo nezíská potřebný počet hlasů, celý proces se opakuje tak, jako tomu bylo v roce 2003, kdy byl zvolen Václav Klaus nástupcem Václava Havla až ve druhé volbě.
Dilema sociální demokracie
Největší dilema musí řešit sociální demokracie. Přímou volbu na Hrad má dlouhodobě v programu. Jenže od loňského října, kdy triumfovala v senátních volbách, se jí nabízí nebývalá příležitost pro případ, že by v roce 2013 přeci jen znovu rozhodoval parlament. ČSSD loni poprvé v historii horní parlamentní komoru ovládla. Do konce Klausova mandátu proběhnou ještě jedny volby do třetiny Senátu, a to v roce 2012. Pokud v nich sociální demokraté opět uspějí, měli by nejlepší vyjednávací pozici.
Sociálním demokratům tak vzniká jednak šance prosadit levicového kandidáta na Hrad za pomoci komunistů. Zatím se však žádné jméno vhodné pro podobnou dohodu neobjevilo. Pravděpodobnější by byl politický obchod například s Věcmi veřejnými a částí senátorů menších stran. Jako společný kandidát se nabízí ekonom Jan Švejnar, kterého ČSSD neúspěšně prosazovala už v minulé prezidentské volbě.
Vedlejším – ale důležitým – efektem případné smlouvy s véčky by pro sociální demokraty bylo otevření dveří pro budoucí koaliční spolupráci. Navíc by šlo o políček vládní spolupráci. Do prezidentské koalice ČSSD může vtáhnout i lidovce. Ti mají stále poměrně silné zastoupení v horní komoře (šest senátorů), a například podle posledních průzkumů Factum Invenio by s osmi procenty bez problémů prošli do Sněmovny – tedy opět možný budoucí koaliční partner sociální demokracie.
O čem se bude ještě diskutovat
• Čas mezi prvním a druhým kolem by byl buď týden, jako je tomu u senátních voleb, nebo by se prodloužil na 14 dní.
• Sociální demokraté chtějí, aby prezident napříště potřeboval spolupodpis premiéra či některého člena vlády při udělování milostí v průběhu trestního řízení.
• Ve hře je i možné zavedení spolurozhodování vlády nebo Senátu při jmenování bankovní rady České národní banky.
• Kromě velezrady by mohla být hlava stíhána i za „hrubé porušení ústavy“.
• ČSSD prosazuje možnost odvolatelnosti nejvyššího ústavního činitele.
• Ve hře je i zrušení doživotní imunity prezidenta.
ODS se drží zpátky
Motivaci pro zachování nepřímé volby prezidenta mají i občanští demokraté. Ti se navíc, stejně jako Václav Klaus, většinou netají rezervovaným přístupem k prezidentskému plebiscitu.
Jde zde však i o praktický důvod. V ODS se mluví o třech jménech: o místopředsedovi Senátu Přemyslu Sobotkovi, předsedkyni Poslanecké sněmovny Miroslavě Němcové a o bývalém moravskoslezském hejtmanovi a nyní europoslanci Evženu Tošenovském. Ani jeden z těchto kandidátů by v přímé volbě neměl mnoho šancí už proto, že se jedná o čistě stranické politiky. ODS má možnost prosadit na Hrad svého člověka jedině za předpokladu kuloární dohody v parlamentu – a to buď se svými současnými koaličními partnery a částí senátorů, nebo s ČSSD.
Přímá volba by naopak vyhovovala menším stranám. TOP 09 má v rukávu dvě jména – svého předsedu Karla Schwarzenberga a bývalého guvernéra centrální banky Zdeňka Tůmu, který na podzim vyhrál volby v Praze, ale kvůli koalici ODS a ČSSD se nestal primátorem. Otázkou je, zda mají v rukávu připravené nějaké eso Věci veřejné.
Hrozí politikům štika v rybníce?
Na čem by dohoda o přímé volbě mohla ztroskotat? Sociální demokraté chtějí omezit prezidentské pravomoci. Jak víme z minulosti, pokud se politici rozhodnou sáhnout do ústavy, bude to (neplodná) debata na mnoho let. ODS přitom žádné zásahy do nejvyšší právní normy nepřipouští, takže dohoda na jednoduché změně se čekat nedá.
Co nyní navrhují politici
• Kandidáta bude moci navrhnout kterýkoli občan, pokud získá petici s nejméně 50 tisíci podpisy. Toto právo má mít i skupina nejméně 20 poslanců nebo 10 senátorů.
• V prvním kole by byl ve všelidovém hlasování zvolen ten kandidát, který by získal nadpoloviční většinu hlasů.
• Stejně jako při hlasování o složení Senátu by se případně konalo druhé kolo, do něhož by postoupili dva nejúspěšnější uchazeči o prezidentský post z kola prvního.
Pro zachování volby parlamentem přitom mluví ještě jedna věc, která straší politiky skoro všech stran. Lidé by totiž na Hrad mohli posadit takzvanou neřízenou střelu, která by narušovala současný systém politických her a třeba začala otevřeně mluvit o systémové korupci.
Politici, kterým poněkud zapáchající rybník české reality vyhovuje, mají v jedné věci štěstí. Výrazná osobnost stvořená pro přímou volbu se zatím neobjevila, nepočítáme-li expremiéry Jana Fischera či notorického uchazeče o prezidentský post Miloše Zemana. Zbývají však ještě skoro dva roky.
