Justiční mafie potvrdila svou existenci
Vrchní soud v Praze vrátil krajskému soudu případ, kdy se sedm žalobců z řad současných či bývalých justičních špiček domáhalo omluvy po bývalé nejvyšší státní zástupkyni Marii Benešové, která je nazvala „justiční mafií“. Současně věc ale hned odejmul soudci Vojtěchu Ceplovi ml., který vynesl první rozsudek.
Byť jde o občanskoprávní spor, rozhoduje se v něm do jisté míry i o budoucnosti justice, zda se bude vyvíjet ponachýleně, nebo zda nabere dech a vzpřímí se. Zda se vrátí slovům jejich význam a zda se budou věci nazývat pravými jmény. Soudce Cepl to zkusil a jal se šetřit, jestli žalobci skutečně jednali ctnostně a zasluhují omluvu, nebo jestli se chovali jako mafiáni. Jinak by ani nemohl rozhodnout, zda-li se má žalovaná omluvit. A pak rozhodl, nikoli jednostranně, že šesti žalobcům se žalovaná omlouvat nemusí, sedmému pak ano.
Přesto se soudce Cepl se zlou na vrchním soudě potázal. Že má předsedkyně senátu vrchního soudu Naděžda Žáková k jeho rozsudku výhrady, to je holt život. Experti se shodují, že je běžné v takovém případě věc vrátit původnímu soudci, aby vytčené nedostatky napravil a rozhodl znovu. Soudkyně Žáková rozsáhle ocitovala ve svém rozsudku argumenty žaloby, aby zdůvodnila vrácení věci zpět krajskému soudu. Nic moc, ale budiž. Vrchní soud však věc nevrátil původnímu soudci, aniž by se se zdůvodněním takto neobvyklého kroku soudkyně Žáková přesvědčivě vypořádala!
Nyní těžko někdo veřejnosti vymluví, že justiční mafie tímto krokem potvrdila svou existenci. Soudce Cepl nemá její důvěru, když zcela zřetelně neosvědčil pochopení pro jejich pojetí „spravedlnosti“. A nelze vyloučit, že soudní část justiční mafie teď hledá místo soudce Cepla někoho jiného, salichovštějšího, jenž by měl více pochopení pro staré způsoby a stabilitu vlády.
Ne elegance, ale arogance
Současnou situací v justici jsou možná zklamáni i ti pesimisté, kteří tvrdili, že mezi minulým a tímto režimem nebude zase až takový rozdíl, a že se všechny ty nechutnosti budou pouze odehrávat elegantněji. Chyba! Podle Petra Uhla, odsouzeného v procesu s Výborem na obranu nespravedlivě stíhaných v roce 1979 k pěti letům vězení, se tehdejší justice dokonce snažila dodržovat procesní postupy. Současná justiční mafie snad nemá ani tu trochu fištrónu, co ta předlistopadová. Elegance nikoliv, ale arogance má na rozdávání!
Co bude dál? Najde-li se nějaký „soudce Salichov“, nařídí Marii Benešové, aby se omluvila. Těžko však vyvrátí důkazy, že někteří ze sedmi žalobníčků vyvíjeli aktivity, k nimž neměli žádné „instanční ani procesní důvody“, a že to byly činnosti koordinované, skrývané a za účelem získání jistého prospěchu. To jsou však referenční znaky organizovaného zločinu! Proto se Marie Benešová může jednou větou omluvit „justiční mafii“, a hned ji nazvat „justiční cosa nostrou“. Té se přinejhorším v dalším kole zase omluví a nahradí to „justiční camorrou“. A potom třeba „n’dranghettou“, „triádou“, „jakuzou“ – a skončí, jak jinak, u „vorů v zákoně“. A bude se znovu a opakovaně veřejně prát špinavé prádlo, až to třeba „Esmeraldu a spol.“, jak se lidově říká spolku uražených justičních mafiánů, přestane bavit.
Škoda, že po Marii Benešové není žádána ústní omluva. To by pak šlo i takto: Jednou byl prý Kohn žalován pro nactiutrhání, že označil Bluma za mafiána. Buď se omluví, nebo zaplatí 50 korun pokuty. Kohn se zlobil: „Omluvit se Blumovi, tomu mafiánovi?“ Soudce na to, že takhle by to bylo už za 100 korun. To se už Kohn zarazil: „A jakými že slovy bych se měl omluvit?“ Soudce na to, že by musel říci: „Blum je čestný člověk.“ Kohn chvíli váhal, ale pak řekl, ovšemže s příslušným nápěvem: „Blum je – čestný člověk?“ Soudce protestoval: „Tak takhle by to nešlo!“ Ale Kohn trumfoval: „Byla řeč o slovech, ne o melodii!“
