Sociální demokraté na březnovém sjezdu rozhodnou o tom, jestli skoro polovina míst na kandidátkách bude povinně přidělena ženám
Když sociální demokracie naposledy prosazovala atraktivní mladou blondýnku do vedení strany, byla z toho blamáž. V roce 2009 měla podle přání tehdejšího předsedy Jiřího Paroubka získat místopředsednické křeslo do té doby prakticky neznámá šestatřicetiletá analytička z ministerstva zahraničí Alena Borůvková. Vzdělanou, i když ne příliš čitelnou státní úřednici nakonec sociální demokraté sami potopili – ve volbě neprošla.
ČSSD musí podle platných stanov zastupovat ve vedení minimálně jedna žena, ale hledání vhodné kandidátky se už pro několik stranických šéfů stalo nepříjemnou povinností. Čekání na druhou Petru Buzkovou, která jako poslední sociální demokratka dokázala držet krok se svými mužskými kolegy nejen v popularitě, připomíná nekonečný příběh plný omylů.
S těžkým úkolem se rozhodl popasovat i Bohuslav Sobotka. Do vedení navrhl čtyřicetiletou náměstkyni ministra zdravotnictví pro legislativu Lenku Teska Arnoštovou. Dosud takřka neznámou pražskou sociální demokratku už podpořilo v kandidatuře na místopředsedkyni strany 12 ze 14 krajských organizací. Získala dokonce více nominací než mnohem známější ministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová Tominová. Na březnovém sjezdu tak má Arnoštová obrovskou šanci stát se novou tváří modernizované levice, jak o tom sní Sobotka.
Odměna za pomoc při puči
„Už to, že kandiduji, je signál, že se strana chce změnit. Berou mě jako takový svěží vítr,“ říká ambiciózní právnička, která se dlouhé roky na různých postech starala o legislativu na ministerstvu zdravotnictví. Do loňského podzimu působila v pražském zastupitelstvu, za město zasedala mimo jiné v Pražské plynárenské. Podle informací týdeníku Euro patří Arnoštová v pražské sociální demokracii do „hlavního proudu“ po boku politiků jako Miroslav Poche, Petr Hulinský či Lukáš Kaucký. Sobotka všechny tyto lidi odměnil za důležitou podporu po předloňském lánském puči. Pocheho prosadil na volitelné místo do Evropského parlamentu, Hulinský se stal náměstkem pro sport na ministerstvu školství a Kaucký náměstkem ministra zahraničí.
Nyní má silnou pozici pražské buňky potvrdit svým nástupem do vedení strany právě Arnoštová.
Spolu s ní ale přichází další klíčová změna.
Sociální demokraté by na sjezdu měli svou pozitivní diskriminaci žen ještě přiostřit. Na stole je návrh změny stanov, který určí 40procentní kvótu pro zastoupení žen na kandidátkách do sněmovních a krajských voleb. Troufalý nápad loni straníci jen těsnou většinou odsouhlasili ve vnitrostranickém referendu. Nic podobného ještě žádná česká strana nezavedla.
„Vždy říkám: ano, jsem žena, určitě v tom vidím i nějaké výhody. Měla jsem v profesním životě štěstí v tom, že mám podporu doma, u manžela a u rodičů, kteří se mi starají o dítě. Kvóty ale mohou postrčit další ženy do politického života,“ je přesvědčená Arnoštová, která by ráda po svém případném zvolení více otevřela ČSSD nestranickým osobnostem. Plánuje, že na kandidátky přizve levicově naladěné vědce, akademiky, ale třeba i některé celebrity, pokud budou pro stranu přínosné.
Zavedení minimálního limitu pro počet žen na kandidátkách ale některým vlivným sociálním demokratům zásadně vadí. Mají obavy z toho, že se tolik schopných političek v ČSSD nenajde nebo že řada z nich ani nebude chtít do funkcí. Poměrně nesmlouvavě kvóty kritizuje například jihočeský hejtman a jeden z hlavních Sobotkových vnitrostranických oponentů Jiří Zimola. Podle něj se politická kariéra žen nedá popostrčit procenty, jak si myslí Arnoštová.
„Nemám nic proti tomu, aby se osoby opačného pohlaví, chcete-li ženy, v politice více zapojovaly. Ale kvóty mi přijdou jako sociální inženýrství a nedůstojné vůči samotným ženám,“ míní Zimola s tím, že on i mnoho jeho spolustraníků udělá na sjezdu vše pro to, aby změna neprošla. V rozhovoru pro týdeník Euro Zimola tvrdě zaútočil přímo na Sobotkovu vysněnou kandidátku Arnoštovou.
„Aniž bych se chtěl s Lenkou Teska Arnoštovou přít, její pozitivní názor na kvóty napovídá, že si nemusí být až tolik jistá svou nominací na místopředsedkyni z hlediska odborného přínosu. Ale vypadá to, že si je jistá, právě spíše co se týče svého pohlaví,“ tvrdí bez obalu Zimola. Sám se nakonec rozhodl do vedení strany nekandidovat, ačkoli ambice být „něco víc“ než jen šéfem kraje nikdy neskrýval. „Vyslechl jsem jakési volání pana předsedy po jeho vlastním týmu, respektuji to. Jistě má právo říci si o své nejbližší spolupracovníky. Pokud v tom jeho týmu nejsem, tak jsem to tak vyhodnotil a rozhodl se nekandidovat,“ vysvětlil hejtman. Kde vzít 40 procent Jiní regionální politici sociální demokracie neskrývají obavu, že najít vhodnou ženu na kandidátku bude problém. Ženy v organizacích ČSSD nejčastěji tvoří třetinu členů, v některých oblastech ale mnohem méně. Na kandidátkách by se najednou měly objevit téměř na každém druhém místě. O funkce tak nově budou soutěžit političky, které dosud žádné politické ambice neměly.
„Je to unáhlené. Dlouhodobě jsem šéfem sociální demokracie v Děčíně a máme tady 26 procent žen. Ne každá je ochotná kandidovat a ne každá má tu schopnost. Může z toho být docela komplikovaná záležitost,“ varuje severočeský poslanec a jeden z kandidátů na místopředsedu strany Jaroslav Foldyna, který změnu stanov v tomto bodě na sjezdu také nepodpoří.
Podle Sobotky však 40procentní kvóta přehnaná není a strana by s ní neměla mít při sestavování kandidátek vážnější potíže. Silné zastoupení žen v politických funkcích patří k sociální demokracii, kterou premiér prosazuje. „Na změnách stanov budu důsledně trvat a trpělivě pro ně získávám podporu,“ říká Sobotka.
Zajímavé je, že proti kvótám se stavějí zejména kritici současného předsedy. Jihočeská, ústecká spolu s jihomoravskou organizací patří mezi vzpurné kraje, které při nedávných nominacích kandidátů do vedení strany neuposlechly Sobotkovo doporučení. Jihomoravané a Severočeši na prvního místopředsedu strany nominovali místo Sobotkou preferovaného Milana Chovance účastníka lánské schůzky a stranického rebela Jeronýma Tejce. Jihočeši si dokonce jako jediní nevybrali žádného z kandidátů. Ačkoli z obou stran zaznívá, že dělení na sobotkovce a pučisty už je historií, napětí mezi oběma skupinami je stále patrné a s blížícím se sjezdem může ještě gradovat. Nejenže rebelové jdou proti Sobotkově vysněné sestavě místopředsedů, ale s největší pravděpodobností se budou snažit překazit předsedovi i plán na změnu stanov ve prospěch sociálnědemokratických žen.
„Nemyslím si, že když někdo kandiduje v rozporu s vůlí předsedy, je to věc, která by měla rozdělovat sociální demokracii,“ mírní emoce Jeroným Tejc. Zároveň však jízlivě dodává, že není osamoceným lánským pučistou, který se bude na březnovém sjezdu snažit o funkci ve vedení. „Ano, s panem Chovancem jsme jediní dva kandidáti do vedení, kteří tehdy vystoupili proti panu předsedovi,“ připomíná Tejc Chovancovu povolební účast mezi pučisty na osudné schůzce s prezidentem republiky v Lánech. Chovanec následně schůzku médiím prozradil a postavil se za Sobotku. Za svůj obrat byl odměněn tím, že se právě místo Tejce stal ministrem vnitra a teď i hlavním kandidátem na druhého muže strany.
Napětí mezi pučisty a sobotkovci navíc posiluje záhadné mlčení Michala Haška, někdejšího vůdce protisobotkovských rebelů.
Před sjezdem se odmítá veřejně vyjadřovat k tomu, co se ve straně děje. „Sjezdové záležitosti nebudu nijak komentovat. Jsou to vnitřní věci ČSSD a na sjezdu bude jistě pro delegáty prostor diskutovat o stanovách i personáliích,“ vzkázal tajemně jihomoravský hejtman.
Úkol pučistů zní jasně: prosadit Jeronýma Tejce minimálně do funkce řadového místopředsedy a alespoň částečně nabourat Sobotkovi jeho velkolepý plán na změnu stanov, kde se kromě posílení žen na kandidátkách počítá i s přenosem některých pravomocí z krajů na předsednictvo a tím utužením moci centrálního vedení strany.
Nemyslím si, že když někdo kandiduje v rozporu s vůlí předsedy, je to věc, která by měla rozdělovat sociální demokracii.
O autorovi| Jan Novotný • novotnyj@mf.cz
