Svaz průmyslu a dopravy má nového prezidenta
Novým šéfem průmyslníků se stal štíhlý skoro šedesátník, který kvůli udržení postavy sice nedrží dietu, ani zvlášť nesportuje, ale váhu si hlídá. Mozkové závity mu brousí studenti elektrotechnické fakulty v Brně, s nimiž se dělí o zkušenosti z dlouhého vládnutí české energetice. „Jsem rád, že moji funkci přebírá právě Petr Karas, neboť je to člověk dobře vnímaný veřejností a jeho velká dávka zkušeností a diplomacie bude pro svaz přínosem, prohlásil jeho předchůdce Štěpán Popovič. Není to jen zdvořilostní fráze, která se při předávání funkcí vyžaduje.
V průmyslových kruzích má Karas pověst fundovaného odborníka a nekompromisního obchodníka. Ekologičtí aktivisté, kteří bojují proti dostavbě Temelína, ho sice dodnes řadí mezi nepřítele občanských aktivit, připouštějí však, že ho považovali za schopného manažera a silnou osobnost. V elektrárenské společnosti ČEZ a jejích předchůdcích pracoval pětatřicet let a dva dny, osm let na nejvyšším místě průmyslového gigantu. Dnes o této kariéře mluví jako o bývalém životě. A s úsměvem vzpomíná, že se jeho syn ptal, jak bude řídit takovou firmu, když nedokáže poručit ani rodině. „Nic mně není vzdálenější než vojenský režim, připouští Karas. Pes není ani na své studenty. Zjišťovat především to, co neumějí, by bylo až příliš jednoduché.
Základní rámec života mu stále ještě dává právě povinnost vůči studentům Vysokého učení technického v Brně, k nim cítí největší závazek. V tomto semestru má úvazek na čtyři hodiny ekonomiky a energetiky jednou za čtrnáct dní. Vše ostatní kolem Petra Karase bude zpočátku poznamenáno jeho rozhodnutím lépe poznat činnost jednotlivých odvětvových svazů, navázat s nimi přímý, nezprostředkovaný kontakt. Jeho cílem je vyvážit vztahy mezi jednotlivými členy, pokusit se ještě přesněji vystihnout jejich potřeby a najít prostor, kde Svaz průmyslu a dopravy může účinně podporovat všechny, anebo alespoň drtivou většinu členů.
„Svaz by měl být perfektní servisní organizací. Znamená to ale rozšíření jeho pracovního záběru, čili není to už činnost několika komisí v oblasti hospodářské, legislativní a pěstování zahraničních vztahů. Mělo by to být rozvíjení analytických a informačních služeb v evropském prostoru. Nabídka cest, které členům umožní pohybovat se s menšími kolizemi v prostoru, jenž má nějakou dimenzi navíc.
Dimenzí navíc myslí Karas vyvázání z české kotliny, z domácích problémů, do kterých jsme nesmírně ponořeni. „Drtivou většinu svých sil ztrácíme v Brownově pohybu, který tady probíhá, říká suše Karas. Případ kolem Búšehru a ZVVZ Milevsko je pro něj nanejvýš výmluvným a varovným znamením, že nejenom svaz průmyslu zaspal, pokud jde o problémy, s nimiž se setkávají nebo mohou setkat úspěšní, kteří se dostávají na světový trh.
„Když chodec vstoupí před auto, i bleskurychlá reakce je většinou k ničemu. Kouzlo je v tom, že řidič padesát metrů dopředu odhadne, že mu tam chodec vstoupí. Tohle kdyby se svazu podařilo, byl by to ohromný nástroj.
Karas je ovšem realista a ví, že k tomu by Svaz průmyslu a dopravy potřeboval úplně jiné zázemí, než má dnes. A nejen je vybudovat, ale hlavně udržet v chodu by nebyla levná záležitost. Vzdát se této vize však v úmyslu nemá, chce o ní přesvědčit i ostatní. I když ví, že to bude běh na delší trať a bezprostředně ho čekají jiná úskalí.
Svaz průmyslu a dopravy je konfederací a hledání vyvážené relace mezi vlivem svazu jakožto konfederace a mezi zájmy jednotlivých svazů není nijak jednoduché. Karas ví, že trhliny na rozhraní zájmových ploch, jak třecí plochy nazval ve svém představovacím slově, nejsou zanedbatelné. „Jedna z nich jde mezi těmi dnes úspěšnými a těmi, kteří jsou méně úspěš–ní, nebo bohužel naprosto neúspěšní. Úspěšný potřebuje, aby mu svaz poskytoval servis na úrovni, která je samozřejmá v zahraničí. Očekává, že spojení jeho jména se jménem svazu je zase chápáno jako určitá synergie. Ti méně úspěšní naopak očekávají podporu v řešení svých problémů, do kterých se dostali třeba proto, že neměli štěstí na vhodného vlastníka, nebo se management nevyrovnal se změnami, do nichž se společnost dostala. Z tohoto polarizování ovšem vzniká jakési vnitřní pnutí. A ve svém důsledku, pokud se toto pnutí nepodaří odstranit, může vyústit v odchod některé z těchto skupin ze svazu. A zase vzato do důsledků, je to jedna z možností, jak může Svaz průmyslu a dopravy zaniknout.
To jsou ovšem jenom úvahy exaktního mozku, zvyklého logicky domýšlet všechny hypotézy. Jinak je nejčastějším slovním výrazem Petra Karase synergie.
Petr Karas je přesvědčen, že každý má takovou váhu a autoritu, jakou si zaslouží. A nelze ji rozhodně dodat nějakým legislativním aktem. Takže úvahu, zda by význam svazu neměl podepřít zákon, nepovažuje za aktuální. Ovlivňování legislativy ovšem považuje za výsostnou parketu svazu. „Úspěšně však může tuto činnost konat jenom tehdy, pokud – když to hodně zjednoduším – zavládne všeobecné přesvědčení, že ta parta má většinou pravdu. Karas je přesvědčen, že v okamžiku, kdy by taková skutečnost nastala a vešla ve všeobecnou známost, komunikační kanály by se začaly otevírat. „Jestli vím o někom, kdo si v této zemi nedělá ambice vládnout, ale má určitý segment života dobře zmapovaný a nabízí doporučení, která by mohla vést ke zlepšení situace nebo k politickému úspěchu, tak proč si s ním nepovídat?
