Hledání nejlepších mozků

9. 6. 2003

Chtějí-li být USA i nadále v čele světové ekonomiky, musejí reagovat na globální změny

Historici zřejmě budou pohlížet na letošní léto jako na dobu, kdy Spojené státy stály před třetí velkou vlnou nejobtížnějších problémů celosvětového hospodářství od konce druhé světové války. Jistě zaznamenají, že USA se k dnešním problémům blížily v plné zbroji: celosvětově zajišťovaly zhruba 30 procent hrubého domácího produktu, 25 procent obchodu, 40 procent kapitalizace akciového trhu a téměř 50 procent z pěti set největších společností. Nicméně dospějí historici při psaní kapitol o současné éře k závěru, že byla nebývalá ekonomická moc využita moudře?
To bude záležet především na schopnosti Bushovy vlády vypracovat soudržnější strategii, než byla dosud. Například v posledních týdnech šéf americké státní pokladny John Snow svými projevy hodnotu dolaru srážel, zatímco prezident George W. Bush propagoval silnou měnu. Washington sice uskutečnil masivní daňové úlevy, aby stimuloval hospodářství, nicméně se škodami napáchanými dlouhodobými rozpočtovými schodky si zjevně hlavu neláme. Americká vláda hlásá volný obchod, ale současně zvyšuje dovozní cla na ocel. Prosazuje také větší objem zahraniční pomoci, avšak dotováním amerických farmářů zároveň působí obrovské škody v zemích třetího světa.
Dříve si Spojené státy vedly daleko lépe. Nikoli proto, že američtí úředníci byli tehdy chytřejší, měli důvěryhodnější informace nebo lépe chápali svět. Měli však k dění v globální ekonomice osvícený přístup a úzce spolupracovali s kapitány všech odvětví hospodářství.
První velká vlna ekonomických potíží moderní doby vyvstala koncem čtyřicátých let. USA tehdy hrozil propad rozměru ekonomické krize třicátých let a federální úřady musely najít zaměstnání milionům vracejících se válečných veteránů a vybudovat zahraniční trhy pro americké společnosti. Několik strategických studií, na nichž se často podílela vláda i obchodní skupiny, pomohlo zajistit konsenzus ke změnám ve fiskální a měnové politice. Zároveň studie vedly k realizaci zahraničních projektů, jako byl Marshallův plán, a k založení Mezinárodního měnového fondu a Světové banky.
Druhá vlna problémů vyvstala koncem šedesátých let. Japonsko a Německo znovu získaly svou dřívější konkurenceschopnost, a tak se objevily první deficity amerického obchodu. Z USA odtékaly dolary a systém pevného směnného kursu se hroutil. Ochranářské tlaky v Americe významně zesílily.
V květnu roku 1970 prezident Richard M. Nixon reagoval částečně tím, že sestavil komisi nazvanou “Mezinárodní hospodářská politika USA v provázaném světě” (přezdívanou Williamsova komise po jejím předsedovi, manažerovi IBM). Skupina, která sestávala ze šéfů byznysu, odborů a akademického světa, předložila svou zprávu o rok později. Prostřednictvím rozsáhlých slyšení a písemných zpráv se komisi podařilo shromáždit myšlenky od vládních úředníků, dalších specialistů a obchodní sféry. Komise určila program, který měl mimo jiné za cíl odstraňování celních bariér na celém světě. Navrhla přizvání rozvojových zemí k hlavním obchodním jednáním a zároveň podporovala americké investice v jiných zemích. Signalizovala též nutnost přechodu k celosvětově pružným směnným kursům. To vše byly fundamentální změny v tehdejší politice – a dříve nebo později se jim dostalo naplnění.
Současné Spojené státy potřebují podobnou iniciativu. Od raných sedmdesátých let nebyla vypracována ani jedna směrodatná studie hlubokých změn, k nimž v globální ekonomice došlo – mimo jiné vzniku Číny, nástupu eura, vytvoření severoamerické zóny volného obchodu NAFTA, vlivu internetu a nákladů protiteroristické politiky a jejich dopadu na otevřené celosvětové hospodářství.
Pravdou je, že se USA ocitly ve zrádných vodách bez kompasu. Schodky amerických rozpočtů stoupají, a přitom je potřeba čím dál víc peněz na bezpečnostní opatření. Obchodní deficit roste jako houby po dešti a denně vyžaduje téměř dvě miliardy dolarů zahraničního kapitálu. Americká ekonomika skřípe a ani Evropa s Japonskem na tom nejsou nejlíp. Washington a Brusel balancují na pokraji rozsáhlé obchodní války. Navíc Spojené státy mohou zabřednout do zhoubné deflace. Zároveň s propadem dolaru nelze vyloučit devalvaci konkurenčních měn. Mezitím terorismus ohrožuje stabilitu Saúdské Arábie, která je pro USA nejdůležitějším zdrojem ropy.
Samozřejmě že nová Williamsova komise všechny problémy nevyřeší. Zajisté by však pomohlo, kdyby dali hlavy dohromady nejlepší odborníci z Washingtonu, Wall Street, amerických korporací a z ostatních zemí. Panel by se měl zabývat alespoň těmito otázkami: Jak mají USA použít svou ekonomickou moc k zajištění udržitelného růstu světa? Jak má americká hospodářská politika podporovat bezpečnostní potřeby země? Může Washington nějak snížit svou nebezpečnou závislost na zahraničním kapitálu a importu ropy? Jak zajistit multilaterální ekonomický systém a přesvědčit o jeho výhodách ostatní země? Jaká nová pravidla přijmout k zajištění bezpečnosti potravin, ochrany životního prostředí a komunikace v kybernetickém prostoru?
Pokud by komise byla sestavena letos v létě, mohla by předložit zprávu americké vládě a Kongresu hned po prezidentských volbách v příštím roce. USA musejí zaměřit stejnou energii na celosvětovou hospodářskou frontu, kterou věnovaly své vojenské strategii. K tomu však zatím bohužel nedošlo.

Jeffrey E. Garten je děkanem Yale School of Management a autorem knihy The Politics of Fortune: A New Agenda for Business Leaders (jeffrey.garten@yale.edu).