Dvě stě miliard nedobytných pohledávek živí vymahačské firmy
Znalci poměrů jsou přesvědčeni, že hlavní příčinou šokující zaostalosti tuzemské právní úpravy postavení dlužníka a věřitele je střet zájmů. Zavedou vás k internetu a ukážou, jak čile současní i bývalí poslanci, dokonce exministři a jejich rodinní příslušníci podnikají. A jak často sami neplatí dluhy. Jak likvidují své neprosperující firmy, aby zakrátko vstoupili do nových. A jak se často sami věnují vymáhání dluhů.
Úmysl v těchto delikátních souvislostech nelze prokázat. V každém případě je ale zarážející jedna nesrovnalost: Naše země řadu právních norem přebírala a přebírá, jak se říká, „i s chlupama ze zahraničí a teprve následně přizpů sobuje českým specifikům. Tatáž země však jde zrovna v této klíčové oblasti ekonomiky vlastní, prehistorickou cestou.
Mimo Evropu.
I na vysmívaném Slovensku už zavedli institut soukromého exekutora, který se o své případy aktivně stará, protože je z nich živ, a mají s tím dobré zkušenosti. Především v tom, že výkon soudního rozhodnutí probí há rychle, a může tedy věřitelům ještě něco přinést. Po několika letech, během nichž jsou dlužníky přetížení a špatně placení státní úředníci schopni provést exekuci majetku, už bývá dokonale pozdě.
V Německu je v dlužnických kauzách žalovaná strana povinna bryskně předložit případné protiargumenty a důkazy. Neučiní-li tak, je případ vyřízen ve prospěch žalující strany. U nás stačí dělat mrtvého brouka, nanejvýš pak procesními obstru kcemi protahovat soudní řízení na dlouhá léta. Teprve nyní vláda schválila novelu občanského soudního řádu, která by měla zkrátit a zefektivnit pohledávkové řízení například zavedením takzvané koncentrace řízení (jednorázové předložení důkazů), omez ením námitek proti podjatosti soudců či zavedením povinnosti dlužníka předložit soudu na žádost věřitele seznam svého majetku včetně čísel bankovních účtů. Od vládního návrhu však vede k přijetí zákona cesta trnitá a nikde není psáno, kdy a v jaké podobě ho zákonodárci schválí.
V takzvaném vyspělém světě lze společnost prodat jen se souhlasem hlavních věřitelů. U nás je běžnou praxí podvodně vyvádět atraktivní majetek do spřízněných firem, aniž by soudy byly schopny peníze věřitelů účinně ochránit. Paradoxní je, že návod, jak tak učinit, poskytla, byť z odlišných příčin sama centrální banka v problematické kauze Agrobanky. Navíc u nás bankrotáři patří ke smetánce podnikatelského i politického světa, zatímco ve světě si z neformálních (nedůvěryhod nost a přehrazená cesta k úvěrům) i formálních důvodů (zákaz podnikání v oboru) přinejmenším na čas v byznysu neškrtnou.
Nejde přitom jen o chybějící legislativní instrumenty. Například akciové společnosti, družstva i „eseróčka jsou ze zákona povinny pravidelně posílat rejstříkovému soudu účetní závěrky včetně případné zprávy auditora. Leč masově tak nečiní - b ez jakéhokoliv postihu. O jiný účinný manévr proti podvodníkům - evidenci vystavených směnek u obchodních soudů - se zatím nikdo ani nepokusil.
Koňové a soudcové.
Pouze část pravdy je v tom, že chabé uplatňování alespoň těch právních pák, které jsou dnes proti dlužníkům k dispozici, je dáno přetížeností nekřesťansky přeplácených soudců. Existují politováníhodní lidé - alkoholici, narkomani, hráči, ale i na smrt nemocní - kteří jsou majiteli několika desítek společností. Říká se, že právní kanceláře, které jedou v převodech předlužených firem na tyto bílé koně, inkasují deset až dvacet procent objemu dluhů. To znamená čá stky v řádu milionů korun. Samotní bílí koně pak pár tisícovek, někdy jen pár láhví kořalky.
Když se generální ředitel akciové společnosti Panthera Group Tomáš Grošup v kanceláři místopředsedy Krajského obchodního soudu v Praze podivoval nad tím, že jako na běžícím pásu jsou registrovány převody firem na člověka, který je nemajetný, n ěkolik měsíců nezvěstný a prokazatelně jde o bílého koně, právník mu blahosklonně sdělil, že není povinností soudců zkoumat záležitosti, které jsou formálně v pořádku. Má-li podezření na trestnou činnost, ať se obrátí na policii. „Jak to, že na soudech žádné podezření nemají? ptá se inženýr Grošup řečnicky.
Po Praze existuje několik černých děr, adres, na nichž jsou zaregistrovány firmy, jejichž majitelé nejsou k nalezení. Takovou černou dírou je například budova bývalého SSM na Senovážném náměstí. Firem zde mají sídlit desítky, ale pátrání obvykle sk ončí tím, že dotyčného podnikatele tady nikdo nezná a jeho firma si tu nikdy nepronajala ani centimetr plochy…
Nedostižitelnost je častá a účinná metoda dlužníků. Bohužel, někdy jde o nedostižnost na věčné časy. Oblíbeným trikem poslední doby je falešná žádost o konkurs. Věřiteli nebo firmě, která ho zastupuje, se předloží žádost o prohlášení konkursu kvůli předlužení a obálka s razítkem podatelny soudu potvrzující příjem zásilky. Vše zdánlivě v pořádku, až na to, že podatelna potvrzovala přijetí jiného dokumentu.
Žádný posun.
Zakladatelé Panthery dříve obchodovali s mlékárenskými výrobky. Protože ale mezi jejich odběrateli přibývalo neplatičů, zřídili si samostatný úsek pro vymáhání pohledávek. Postupem času se mimosoudní vyjednávání o inkasu pohledávek , služby spojené s ukončením podnikatelské činnosti, průzkum obchodních partnerů a dohled nad včasným placením faktur staly hlavní náplní jedné z největších českých firem v oboru. „Při pohledu zpátky můžu říct, že dlužníků a pohledávek neubývá, ale spíše přib ývá. Dlužníci jsou přitom stále vynalézavější při vyhýbání se placení a věřitelé jsou pořád hodně naivní. Co se týče právní ochrany věřitele, žádný výrazný posun nevidím, konstatuje finanční a ekonomický ředitel firmy Jaroslav Richter.
Právní prostředky podobných firem jsou kvůli legislativní blokádě omezené: uznání závazku, vypracování nového splátkového kalendáře, zajištění pohledávky směnkou, zobchodování pohledávky, žaloba a právní vypořádání záležitosti tak, aby klient mohl pohledávku alespoň odepsat. Ani velké firmy mnohdy nedokážou nebo nemají kapacitu sledovat vývoj a uplatňování pohledávek v čase a vyplatí se jim najmout specializovanou firmu, která umí vypořádat pohledávky mnohem rychleji než běžná účtárna. Anebo v případě potřeby zjistit celkovou finanční situaci a disciplínu dlužníka, možnosti zápočtu nebo prodeje pohledávek či zprostředkovat náhradní plnění. Panthera takto spolupracuje s řadou velkých tuzemských firem. Podle Richtera je mimořádně účinným zdrojem informací pro řešení pohledávek obchodní rejstřík, jen je třeba umět v něm číst. Jeho firma na to zaměstnává dva analytiky.
Dlužníkova duše.
Psychologické nástroje jsou početnější, ale týkají se hlavně fyzických osob, které dluží většinou desetitisíce až statisíce korun. Grošup tvrdí, že hrozby bouchačkou, nebo rovnou nakládačka mezi ně v seriózních vymahačských firmách nepatří. „To jsou metody prostředí, do kterého, pokud nejdete za hranici zákona, ani nevidíte. Tam jde kolikrát gangster proti gangsterovi a ani policie kloudně neví, jestli střílel věřitel na dlužníka, nebo dlužník na věřitele.
Vymahači chodí po dvou jako detektivové a musí mít oči otevřené, uši napnuté. Na slušného, byť neplatícího člověka platí už hrozba, že druhý den bude městečko, v němž má pověst seriózního podnikatele, plné informací popisujících jeho platební nekázeň. Brzy změkne i mladý muž, když se dozví, že jeho vlivný tchán by se mohl dozvědět o podnikatelských prohřešcích svého zetě. Účinný je i inzerát vyzývající další věřitele, aby se přihlásili ke společnému postupu. Tvrdší metodou jsou houževnaté telefonáty a návštěvy s výzvou k zaplacení. Podobně poslouží i e-mail: výzva k zaplacení se rozbalí vždy, když dlužník vstoupí do sítě.
Někdy se neplatiče vůbec nepovede najít, pro některé je ale vysvobozením, když u něj nakonec zazvoní vymahač. Slušná firma mu může pomoci u jeho vlastních dlužníků, lze dovést do konce jeho obchody nebo neplatiče zaměstnat jako akvizitora, aby si na neuhrazené závazky vydělal.
Lepší to nebude.
Podle údajů Českého statistického úřadu bylo v prvním čtvrtletí ve velkých podnicích v průmyslu, stavebnictví a službách pohledávek po lhůtě splatnosti za 204 miliardy korun. Zde leží prapříčina konjunktury firem, které se platební neschopností zabývají. Druhá věc je ta, že tyto firmy pracují relativně levně, poměrně rychle a s dobrými výsledky (Richter tvrdí, že jeho firma má asi šedesátiprocentní úspěšnost). Ryze soudní cesta je drahá, pomalá a hlavně s k rajně nejistými vyhlídkami.
Lze přijmout argument historiků, že i ve vyspělém světě začínali pradědové dnešních úctyhodných mužů jako zloději dobytka a cesta ke kultivovanému kapitalismu vede přes několik generací. Je také pravda, že kde nic není, ani čert nebere a většina případů insolvence asi nebude podvodného ražení, ale je vyvolána podnikatelskými neúspěchy různého druhu. Ať už jsou ale příčiny zadluženosti jakékoli, předpokladem fungující ekonomiky je, za druhé, aby byla rychle vyřešena, a za prvé a ;především - aby se vyskytovala v co nejmenší míře. To ovšem nedokáže zajistit ani sebelepší vymahačská firma, nýbrž fungující legislativa, kde efektivní a rychlá vymahatelnost práva působí jako účinná prevence.
Panuje odborná i politická shoda v tom, že pro zlepšení postavení věřitele je u nás nutné uskutečnit legislativní průlom spočívající v novele Občanského zákoníku, Obchodního zákoníku a už zmíněného občanského soudního řádu, přij etí zákona o mimosoudních dražbách, novele, respektive přijetí nového zákona o konkursu a vyrovnání a přijetí zákona o finanční policii a finanční prokuratuře. S tímto vědomím už Česká republika vstupovala do své samost atné existence. Dnes, po sedmi letech, je situace taková, že seriózní práce na některých normách ještě ani nezačaly a parlamentní procedurou neprošla jediná. To znamená, že minimálně v nejbližším půldruhém roce (a kdo ví, co bude pak?) nelze oč ekávat žádnou zásadní změnu k lepšímu. Populární akce čisté ruce, která též zapadá do uvedeného seznamu, je pak kapitola sama pro sebe. Je jako Yetti - každý o ní mluví, ale nikdo ji neviděl.
