Považujete po televizní omluvě Stanislava Grosse vládní krizi za skončenou?
Považujete po televizní omluvě Stanislava Grosse vládní krizi za skončenou?
- Ano 4,5 %
- Ne 93,6 %
- Nemám názor 1,9 %
Stanislava Grosse by se označení „nezralý a drzý mladík mohlo dotknout. V kontextu výrazné většiny reakcí účastníků pravidelné ankety týdeníku EURO je však lze charakterizovat spíše jako nesmělou kritiku. Pro ostřejší výrazy nechodili manažeři daleko především proto, že premiérovu omluvu za omluvu nepovažují. Natož za závěr krize. „Vládní krize přece nemůže skončit tím, že JUDr. pomocný mašinfíra ze sebe veřejně udělá kašpara, přizná drobné pochybení a jeho strana si odhlasuje, že tím krize skončila,“ uvedl jeden z ředitelů.
Manažery zaujala především neobratnost předsedy vlády při zvládání aféry. Jedni ji považují za projev neschopnosti, jiní za pohrdání občany. „Jestli premiér dosud nerezignoval, po tom, co předvedl v České televizi, by to učinit měl. Nezabýval bych se ani tak tím, zda se omlouvat měl nebo ne, ale takhle diletantsky nemůže vystupovat někdo, kdo vládne této zemi,“ prohlašuje jeden respondent. Další podotýká: „Premiér má smůlu v tom, že i kdyby vše bylo naprosto čisté, nyní nemá žádné solidní vysvětlení ani prokazující dokumenty. Veřejnost tak vnímá jediné - neprofesionalitu a hloupost zakrytou arogancí a mocí. To by nemělo být základní sdělení prezentované premiérem veřejnosti.“ Některé reakce byly přitom velmi ironické: „Ještě že takové řešení nenapadlo komunisty v roce 1989. Jakeš se mohl omluvit v televizi, že je mu líto, jestli se snad někdy někoho dotkl nešetrným slovem. Ústřední výbor KSČ by 30. listopadu 1989 odhlasoval, že krize skončila, a komunisté byli by tu dodnes.“ Za problém manažeři často považují spíše samu Grossovu omluvu než jeho majetkové poměry. „Pro mě tím krize vlády teprve začala,“ tvrdí jeden z nich. Jiní upozorňovali, že se krize netýká pouze premiéra Grosse, ale celé české polické scény: „Peníze za byt, o které tu jde, jsou v podstatě směšné. Prsty jiných politiků protekly a zmizely v nenávratnu mnohem vyšší sumy a nic se nestalo. Všichni využívají svých konexí, protekce, vztahů na radnice, státní agentury a spřátelené podnikatele.“ Ve stejném duchu se vyjádřil i jeho kolega: „Hrůza nespočívá pouze v tom, co pan premiér dělá. Horší je, že neodstoupí, a ještě závažnější, že je úplně jedno, kdo tam bude místo něho.“ Dva ředitelé označili za hlavní strůjce současného humbuku lidovce. „Krize nevypukla jen proto, že Gross neuměl řádně vysvětlit své finanční a podnikatelské aktivity, ale protože se lidovcům nelíbí. Problém není jen u Grosse, ale i u Tlustého, a především u Kalouska. Ten má daleko horší vysvětlení pro své podobné skutky,“ uvádí první z nich. Druhý zabrousil i do minulosti: „Lidovci se nevzdají, dokud nedocílí pádu vlády. Zajímá je totiž - jako ostatně vždy - jen jejich vlastní prospěch a už se vidí v nové vládě po boku ODS. Je vlastně zarážející, jak se tato strana od založení republiky podílela vždy na všech špinavostech a svým postojem často způsobila velké utrpení našeho národa. Nevím, proč historické prameny mlčí o tom, že protektorátní prezident Hácha byl také lidovec. V roce 1948 pomohli lidovci k pádu demokratické vlády, po celou dobu socialismu otevřeně kolaborovali s komunistickou stranou a režimem. Po roce 1990 přivodili pád Klausovy vlády a mimo jiné se podíleli na zdevastování českého zemědělství.“ Zbytek české politické scény zahrnul do své reakce další z odpovídajících: „Vládní krize v téhle zemi začala někdy v roce 1991. Od té doby kontinuálně pokračuje a skončí teprve ve chvíli, kdy se k moci dostane jiná garnitura než ta fauna, která se roztahuje ve všech sférách státu, počínaje vládou a Parlamentem, a opakovaně předvádí, jak zloděj křičí Chyťte zloděje!. Oběťmi jsou zpravidla ti, kdo si vzhledem ke své malosti, hlouposti a omezenosti nakradli nejméně.“ Východisko ze současné situace, které nabídl Stanislav Gross, manažery příliš nezaujalo. „Fascinuje mě, jak někdo, kdo neumí řádně vysvětlit své majetkové poměry, veřejně slibuje, jak se postará, aby majetkové poměry politiků byly do budoucna transparentní,“ podivuje se jeden ředitel. Někteří účastníci ankety přišli s návrhem na změnu volebního systému, tento manažer byl však pro změnu zcela radikální: „Řešení vidím v totální restrukturalizaci centrální moci v Česku. Ideálním řešením je úplné zrušení českého státu a delegace všech funkcí na regiony a obce a na „novou“ (lisabonskou) Evropskou unii. Jemnějším řešením je velmi hubený stát s minimálním vlivem na život lidí a firem. Jen netuším, kdo by ten Augiášův chlév v Praze 1 mohl rozehnat. Politické strany včetně ODS to nebudou (kapříci si rybník nevypustí), lidé (občanská společnost) zase nemají chuť se v tom hnoji matlat. Pro firmy je Česko málo známé, a proto lze těžko očekávat, že by se v této věci angažovaly. Takže si na ten kontinuální humus asi budeme muset zvyknout.“
P. S.: Jeden z ředitelů varuje: „Tato otázka je nedůstojná týdeníku EURO, neboť připuštěním odpovědí 1) a 3) naznačuje, že v porovnání s některými respondenty manažerského barometru je Tupoun Stoupa inteligent.“
Odpovídalo 110 manažerů
