Spor vyhrajeme, říká muž poslední dcery jedné větve Schwarzenbergů
Rüdiger von Pezold (62) se narodil v jihoněmeckém Würzburgu. Absolvoval právnickou fakultu v Mnichově a v Erlangenu. V roce 1970 se oženil s Alžbětou Reginou von Schwarzenberg-Frauenberg, posledním přímým potomkem hlubocké větve knížecího rodu Schwarzenbergů. Se svou ženou po řadu let usiluje o navrácení rozsáhlého majetku hlubockých Schwarzenbergů v České republice a vede spor s Karlem Schwarzenbergem z orlické větve rodu, adoptovaným bratrem své manželky (EURO 3/2003). Kromě majetku na území Rakouska a Německa vlastní velkofarmu v Zimbabwe. Žije na zámku Gusterheim v rakouském Štýrsku, má dvě dcery a pět synů. Jeho zálibou je literatura a cestování, nemiluje sport. EURO: Jméno vaší manželky Alžběty Pezoldové se za posledních třináct let stalo v Česku symbolem neúspěchu značného počtu žádostí o restituci šlechtického majetku. Jak toto renomé vnímáte? PEZOLD: Nelze mluvit o neúspěšnosti. Jsem stále přesvědčen, že jednoho dne získáme majetek po Adolfu Schwarzenbergovi zpět. Že se tak dosud nestalo, považuji za popírání našich práv ze strany České republiky. Základním problémem je, že ministerstvo zemědělství, které bylo kompetentním orgánem při konfiskaci na základě dekretů prezidenta republiky v roce 1945, dodnes tvrdí, že o našem tehdy nevyřízeném odvolání nelze rozhodnout. A to ze dvou důvodů. Za prvé v Česku prý dnes neexistuje žádná k tomu způsobilá instituce. A za druhé česká ústava z roku 1992 zavedla ochranu lidských práv, a tím je prý takové odvolací řízení zakázáno.
EURO: Co s tím chcete dělat? PEZOLD: V přesvědčení o znovuzískání našeho majetku mě utvrzuje rozhodnutí ženevského Výboru OSN pro lidská práva z loňského listopadu. Komisař Prafullachandra Bhagwati, kdysi nejvyšší indický soudce, dospěl ke stejnému závěru jako Zemský národní výbor v Praze v roce 1946. Tedy že Adolfa Schwarzenberga nelze považovat za Němce ve smyslu prezidentských dekretů číslo 12 a 108, a že naopak aktivně bojoval za udržení a osvobození Československé republiky. Což potvrzují i dobové zprávy československého generálního konzula v New Yorku a oficiální dopis ministra zahraničí Jana Masaryka. Na základě zmíněné zprávy českého Národního výboru mělo kdysi ministerstvo zemědělství ve shodě s ministerstvem vnitra rozhodnout o našem případu, ale nestalo se tak.
EURO: Myslíte si, že ženevský Výbor OSN pro lidská práva zvrátí vývoj vaší pře s českým státem? PEZOLD: Výbor loni shledal, že moje žena byla opakovaně diskriminována, protože jí byl odepřen přístup k dokumentům, které mohly prokázat její restituční nároky. Naši právníci strávili deset let shromažďováním důkazů a setkali se s neuvěřitelným odporem úřadů. Přitom právě neznalost správné skutkové podstaty vedla k zamítavým stanoviskům české justice k našemu případu a vytvoření zmíněného renomé neúspěšnosti. Dnes má naše rodina k dispozici více než čtyři stovky různých, do té doby neznámých archivních dokumentů. Jedním z nich je i odvolání Adolfa Schwarzenberga proti konfiskaci z roku 1945, o němž jsme až do roku 2001 neměli ani tušení. A představte si, že ještě letos nám šéf právního odboru ministerstva zemědělství Jindřich Urfus výslovně řekl, že tato archiválie už neexistuje. Na základě našeho upozornění se ovšem záhy našla…
EURO: Takže teď požádáte soud, aby věc znovu posoudil s přihlédnutím k novým důkazům? PEZOLD: To není tak jednoduché. Česká strana nám upírá právo na další předložení našich nároků tím, že nechce stanovit nové lhůty. Staré totiž vypršely. I tento přístup kritizuje ženevský Výbor pro lidská práva.
EURO: Proti Česku je teď v módě vést arbitráže. Jakou konkrétní pomoc čekáte ze Ženevy? PEZOLD: Česká republika měla devadesát dní na zveřejnění ženevského verdiktu. Nestalo se tak. Bohužel neexistuje možnost, jak českou vládu ke zveřejnění přinutit. Postaráme se tedy o publikování v dohledné době sami. O naší rodině se v Čechách během komunistické totality vytvořil nesprávný obraz a ten chceme zkorigovat.
EURO: Jak? PEZOLD: Kromě informací na internetu půjde o placené inzeráty v tisku. Chceme si pospíšit, protože jsme zachytili zprávy o chystaném prodeji Schwarzenberského paláce na Hradčanech, který je v držení ministerstva obrany. Tomu se budeme bránit ze všech sil, a pokud se o tuto budovu bude někdo ucházet, budeme ho žalovat. Nikdo, kdo eventuálně koupí pražský Schwarzenberský palác, nebude moci tvrdit, že tak učinil v dobré víře. Včas se dozví, že tento majetek nezískal od pravého vlastníka.
EURO: Inzeráty jsou zřejmě vaší oblíbenou zbraní – používáte je nejen u nás, ale i v Rakousku. Vyplatí se to? PEZOLD: Novinové inzeráty odrazující případné zájemce od koupě našeho majetku se nám zatím osvědčily. Tuto strategii jsme použili například loni v květnu v jižních Čechách a po našem varování odstoupilo z chystané dražby dávného majetku naší rodiny všech dvanáct zájemců. Ale ještě k internacionalizaci našeho sporu: Počátkem letošního ledna jsme podali novou žalobu u Evropského soudního dvora pro lidská práva ve Štrasburku.
EURO: Už začalo jednání? PEZOLD: Ne. Kdy bude tato kauza rozhodnuta, netuším. Může to být za dva roky, stejně jako za šest let.
EURO: Co si myslíte o tom, že orlická větev rodu reprezentovaná Karlem Schwarzenbergem zrestituovala v Čechách téměř všechno, zatímco hlubocká větev zastoupená Alžbětou Pezoldovou naopak nic? PEZOLD: Soudím, že to ovlivnil hlavně falešný obrázek, který se o rodině mé ženy vytvořil po roce 1946. Tento stav je nepřijatelný, snažíme se jej změnit. V žádném zákoně ani v žádném konfiskačním dekretu není stanoveno, aby se v našich bývalých zámcích každoročně obelhávalo přes pět set tisíc turistů.
EURO: Nenapadlo vás, že Karel Schwarzenberg mohl k navrácení majetku využít politických kontaktů, například s Václavem Havlem? PEZOLD: K tomu nemohu nic říct, protože o průběhu jeho restituce nic nevím.
EURO: Jaké vztahy panují mezi vámi, vaší paní a jejím adoptivním bratrem? Vídáte se například? PEZOLD: S Karlem Schwarzenbergem se vídáme jen u soudu. Již předtím byly naše vztahy chladné, ale nyní se potkáváme nanejvýš v případě rodinné události jako je pohřeb nebo svatba. Ale to platí jen pro něj osobně. Jsme v rozepři s Karlem Schwarzenbergem, nikoliv s orlickou větví našeho rodu. S ostatními členy rodiny Schwarzenberg-Orlík se stýkáme normálně.
EURO: Karel Schwarzenberg je adoptovaný syn posledního hlubockého knížete Jindřicha Schwarzenberga. Neměl tedy jakousi morální povinnost pomoci během restitucí své nevlastní sestře? PEZOLD: Nemohl udělat nic. Ale zamlčel nám neplatnost své adopce na českém území, a tím i nemožnost žádat za sebe v České republice o vydání hlubockého majetku. To, že na základě českého práva není adoptivním synem otce mé ženy Jindřicha Schwarzenberga, nám sdělil až v roce 2000 při soudním přelíčení před svědky v rakouském Leobenu. To měl přeci říci už před uplynutím lhůt pro podání restitučních nároků. On nás však několikrát ujistil, že bude prosazovat naše požadavky. Stejně tak nám až do roku 2000 tvrdil, že mu náleží nároky i na český majetek Jindřicha Schwarzenberga.
EURO: Jste právník, jak to, že jste pravý stav věcí poznal tak pozdě? PEZOLD: Nejsem českým právníkem a s naším pražským pověřencem doktorem Milanem Hulíkem jsme tehdy ještě nespolupracovali. Navíc Karel velmi úspěšně restituoval majetky po svém vlastním otci, takže jsme předpokládali, že stejně úspěšně dokáže prosadit i nároky týkající se hlubocké větve rodu. Nebyl důvod o ničem pochybovat.
EURO: Oprávněnost nároků vaší ženy je zpochybňována ze dvou důvodů. Jednak kvůli někdejší aplikaci Benešova dekretu, jednak kvůli vyvlastňovacímu takzvanému schwarzenberskému zákonu z roku 1947. Která překážka se vám zdá být chatrnější? PEZOLD: Zásadní pro další postup v našem sporu je zjistit, na základě kterého z těchto dvou zákonů byl náš majetek vlastně zkonfiskován. Krajský soud v Českých Budějovicích označil v roce 2001 během projednávání případu žádosti mé ženy za důvod vyvlastnění právě zmíněný prezidentský dekret. To by ovšem znamenalo neplatnost takzvaného Lex Schwarzenberg, protože nelze zabavit stejný majetek podruhé. Kromě toho nikdo nezkoumal ústavnost a slučitelnost schwarzenberského zákona s Ústavou Československé republiky z roku 1920. V rozporu se zákonodárnou praxí se totiž zabývá jedinou rodinou, a může být tedy považován za diskriminační.
EURO: Kdo by to měl posuzovat? PEZOLD: Zatím vždy uděláme krok a druhá strana podnikne protikrok. Dali bychom přednost smysluplnému jednání s vládou, jak jsem již několikrát zdůraznil. Nechceme otravovat veřejnost spory, naopak chceme jednat. Nicméně stanovisko českých zástupců se nemění a tak budeme muset najít jiný způsob komunikace. Každopádně podnikneme všechny právní kroky, které jsou v České republice možné. Neexistuje jakýkoli důvod pro krádež našeho majetku, spáchanou vědomým a záměrným zneužitím dekretů prezidenta republiky.
EURO: V rakouském Leobenu probíhá soud, při němž kvůli zamlčení neplatnosti adopce Karla Schwarzenberga v Česku zpochybňujete jeho nárok na majetek zděděný po Jindřichu Schwarzenbergovi na území Rakouska. Jak se případ vyvíjí? PEZOLD: Spor pokračuje. Začal v roce 2000 a zatím není zřejmé, kdo v něm zvítězí. Karel Schwarzenberg se hájí zmíněnou neplatností své adopce podle českého práva, což prohlásil při veřejném projednávání naší žaloby. Jde o prvoinstanční soudní řízení a stále v něm ještě nebylo rozhodnuto. Karel Schwarzenberg nás zároveň zažaloval kvůli našim inzerátům uveřejněným ve Wiener Zeitung a Murtaler Zeitung, které varovaly před obchodováním s jeho osobou. Chtěl, abychom stejným způsobem publikovali dementi, ale tato žaloba mu byla zamítnuta. Zatím vyčkáme rozhodnutí v celé kauze a žádné další kroky proti Karlu Schwarzenbergovi nepřipravujeme. Nicméně stále trváme na ztrátě jeho nároku na zděděný majetek na rakouském území.
EURO: O jak velký majetek máte v Česku zájem? PEZOLD: Samotný rozsah majetku není kvůli pozemkové reformě z dvacátých let zcela přesně jasný. Mělo by jít asi o 55 tisíc hektarů zemědělské půdy a lesů, které se rozkládají ve 20 okresech na celém území České republiky, o desítku mezitím privatizovaných pivovarů, o podíly na dalších výrobních firmách a zejména o hrad Český Krumlov, zámky Třeboň a Hluboká nad Vltavou a také o Schwarzenberský palác na pražských Hradčanech.
EURO: Máte představu, jak byste chtěli toto impérium spravovat a využívat? PEZOLD: Chovali bychom se jako normální vlastníci. Určitě neexistují konkrétní plány na prodej některých částí majetku. Moje žena zamýšlí splnit závazek vyplývající ze závěti jejího otce – obnovení ukradeného majetku a jeho udržení. Zámky, jako jsou Třeboň nebo Hluboká, by samozřejmě zůstaly přístupné turistům. Tak tomu ostatně bylo již bylo za časů otce mé ženy.
EURO: Existuje svědectví, že Schwarzenbergové prý v padesátých letech v Německu vyplatili své bývalé zaměstnance z Čech. A to za peníze, které vláda USA zadržela v únoru 1948 jako platbu za nedodané ocelářské zařízení. Je to pravda? PEZOLD: Nic o tom nevím. Slyším o tom poprvé.
EURO: Vaše rodina hospodaří od osmdesátých let minulého století na obří farmě Forrester Estate v jihoafrickém Zimbabwe. Dotkla se vás násilná pozemková reforma prezidenta Roberta Mugabeho, zaměřená proti bílým farmářům? PEZOLD: Pochopitelně se nás dotkl osud celého Zimbabwe, staly se nám podobné křivdy jako všem ostatním. Přes značné finanční ztráty a škody plynoucí z útoků místních obyvatel se nám ovšem daří naši farmu držet a provozovat. I přes četné krádeže - loni nám totiž z celkové produkce šesti tisíc tun kukuřice ubyla kradena celá tisícovka.
EURO: Vaši schwarzenberští předci mívali vojenské vlohy… PEZOLD: Ne, ne. O nějaké soukromé armádě neuvažujeme, i když bylo třeba kompletně zničeno oplocení celého našeho pozemku. Přesto se nemůžeme bránit násilím. Na druhou stranu musím přiznat, že v zimbabwském hlavním městě Harare je relativně bezpečno. Chodím tam po ulici stejně jako v Praze.
EURO: Karel Schwarzenberg je v Česku znám jako aristokrat, dědic udržované šlechtické tradice schwarzenberského rodu. Jak se o tuto tradici starají Pezoldové? PEZOLD: Karel Schwarzenberg se postavil proti rodině hlubockých Schwarzenbergů, k níž ostatně na základě českého práva ani nenáleží. Alžběta von Pezold pokračuje v tradici svého rodu tím, že se snaží o navrácení nacisty zcizeného majetku. Bude tak činit i nadále.
Rodinná specializace Děti Rüdigera von Pezold se zbývají obory, které často souvisejí se zájmy rodiny:
- Heinrich von Pezold studoval ekonomii a filozofii na City University of London a následně absolvoval studium novodobé historie, obzvláště dějin poválečného Československa na Oxfordu.
- Juliane von Pezold studovala v Paříži afrikanistiku, obzvláště ve vztahu k pozemkové reformě v Zimbabwe. Má příslib práce pro OSN.
- Georg Phillip von Pezold vystudoval v Paříži malířství. Nyní žije v Praze, podporuje nároky své matky Alžběty von Pezold a učí se český jazyk na Univerzitě Karlově.
- Adam von Pezold studuje dějiny umění na Courtaulds Institute londýnské univerzity.
- Anna von Pezold studovala na pařížské Sorbonně srovnávací literaturu, pracuje v londýnské literární agentuře.
- Felix von Pezold vystudoval matematiku a fyziku na Imperial College v Londýně a chystá se do diplomatických služeb.
- Johann von Pezold dokončil studium chemie a farmakologie na University of Edinburgh.
