Ani jedno v Česku vyrobené auto není určeno pro přímou distribuci do USA. Přesto platí, že uvalení zvláštních celních sazeb na dovoz automobilů z Německa do Ameriky, o němž s oblibou tweetuje Donald Trump, může představovat ten rozhodující rizikový faktor, který promění mírně zpomalující český ekonomický růst v recesi. Dříve než se tak stane, stojí za to se v téhle problematice trochu podrobněji zorientovat.
Letitá obsese
Začněme psychologicko-politickým vysvětlením, proč si na německá auta Donald Trump tak zasedl. Napřed budeme muset absolvovat menší exkurz do historie, protože jde o dlouhodobě zakořeněnou Trumpovu fixní ideu, hraničící s obsesí. Budoucí americký prezident už v roce 1990 v interview pro Playboye tvrdil, že spojenci na čele s Německem Ameriku využívají. Prohlásil, že první věc, kterou by v Bílém domě udělal, aby je přivedl k reciprocitě, by bylo uvalení zvláštních cel na mercedesy. Takže Donald měl „pifku“ na německá auta už bezmála před třiceti lety, stejně tak jako přesvědčení, že nevyrovnaná obchodní bilance je příznak čehosi velmi nekalého, co by mělo být postihováno. (Což mu podle týdeníku Der Spiegel nebrání mít v privátní sbírce dva mercedesy.)
Vzkříšení (západo)německé ekonomiky po druhé světové válce a její návrat na špici nejvyspělejších zemí symbolizují právě automobily. Od kdysi lidových a svého času v USA velmi oblíbených „brouků“ a kultovních kulatých mikrobusů VW, jimiž se vydávali hippies „on the road“ až po prémiové německé značky.
Protekcionismus: nic nového pod sluncem
VW prodal ve Státech prvního brouka už roce 1949. Na americké poměry velmi levné a nekonvenční auto se chytlo, roční prodeje byly v 60. letech statisícové. Porsche začalo prodávat svoje sportovní vozy v USA v roce 1950, už pár let nato se v nich proháněly tehdejší idoly, včetně Jamese Deana, který zahynul při autonehodě ve svém Porsche 550 Spyder. Kdo měl rád třícípou hvězdu a k dispozici opravdu dost peněz, což byli v té době hlavně Američané, mohl si pořídit ve stejné době legendární Mercedes-Benz 300 SL „Gullwing“ s nahoru zvedacími „křídly“.
Zkrátka a dobře, pro německé luxusní značky byly Spojené státy zdaleka nejdůležitějším odbytištěm. Žádné překvapení, když si uvědomíme, že tehdy měly USA dvojnásobný HDP na obyvatele oproti tehdejším západním Němcům, zbytek poválečné Evropy na tom nebyl o moc lépe a třeba vítězná Británie měla až do roku 1954 potravinové lístky. V americké nostalgii po „starých dobrých časech“ figurují 50. léta jako zlatý věk, kdy USA měly převahu ve všem, a kladný obchodní přebytek se zbytkem světa jim vydržel do poloviny 70. let minulého století. Od té doby ho neměly nikdy, v zásadě proto, že vysokou domácí spotřebu saturovali čím dál víc dovozem. Zprostředkovaná zranitelnost
Pravda je, že německo-americký obchod je tradičně velmi nevyrovnaný. Ve zboží mělo Německo loni přebytek 68 miliard dolarů a na autech je to zdaleka nejvíc vidět. Ona také představují nejdůležitější exportní položku německého vývozu do USA (29 miliard dolarů v roce 2016), před stroji a zařízeními (23 miliard dolarů).
Co říká Miroslav Zámečník na návrh rozpočtu nové Babišovy vlády? Čtěte:
Kde najít fiskální rozdíl mezi Slávkem a Alenkou (s Andrejem v zádech)
Naše zranitelnost spočívá v tom, že Spojené státy jsou nejvýznamnějším netto vývozním trhem Německa s podílem 17,53 procenta v roce 2016. Skoro na chlup stejný je podíl Německa na čistém českém vývozu - 17,71 procenta. U nás i u velkého souseda představuje vývoz aut nejvýznamnější položku netto vývozu - v Německu je to bezmála pětina (19,50 procenta), v Česku více než čtvrtina (26, 68 procenta) netto vývozu. Co je však v úvaze o obchodním konfliktu důležitější, je skutečnost, že v českém případě jsou hned na druhém místě s 8,91 procenta automobilové díly a součástky, kde patříme do první desítky největších exportérů na světě.
Největším dovozcem automobilových komponentů z Česka je Německo, značná část je nepřímo reexportována v hotových autech nebo agregátech do dalších zemí včetně USA.
Tudy vede cesta, kudy může americká obchodní politika do Česka přivést recesi, i když ve Spojených státech není jediný škodovácký prodejce - problém vytvoří už jen pokles objednávek pro subdodavatele. To bohužel znamená, že takovou ránu budete těžko vykrývat nějakou relokací výroby, abyste se vyhnuli protekcionismu.
Žádný domácí koncern typu Bati, který to udělal ve 30. letech, neexistuje. Takže i v případě reálného nástupu amerického protekcionismu je zdaleka nejlepší strategií pro Česko volný obchod. Bilaterálně by nás „zalehl“ kdekdo, takže českým národním zájmem je být v EU, která se neuzavírá do své vlastní pevnosti, ale je schopna dojednat dohody o zónách volného obchodu od Japonska po Latinskou Ameriku.
I vlastní noha se dá prostřelit
Loni sice německé značky vyvezly do USA bezmála půl milionu aut napřímo, ale to jim vyneslo až páté místo v žebříčku největších vývozců aut do země - po Kanadě, Japonsku, Mexiku a Jižní Koreji. V případě Kanady a Mexika však hovoříme fakticky o jednom trhu (NAFTA je dalším z Trumpových oblíbenců), kde jsou umístěny po obou stranách americké hranice závody s velmi těsnou mírou kooperace.
Volkswagen má největší továrnu v Severní Americe ve městě Puebla v centrálním Mexiku a další závod, kde vyrobili loni asi 125 tisíc vozů, přímo v USA ve státě Tennessee.
Čtěte také: Trump chystá další cla. Vyděsila ho závislost USA na uranu z postsovětských zemí
Od první poloviny 90. let, kdy byl tržní podíl dnes tak módních a ziskových SUV v Evropě oproti Americe ještě nepatrný, se rozhodly soustředit v USA jejich výrobu automobilky Daimler-Benz a BMW, přičemž v obou případech se tady esúvéčka vyrábějí nejen pro americký trh, ale pro celý svět.
Největší montážní závod BMW na světě je nikoli v Bavorsku, ale ve Spartanburgu ve státě Jižní Karolína. Loni vyexpedoval 400 tisíc bavoráků, vesměs sportovně užitkových modelů, a BMW se díky němu stal největším vývozcem aut ze Spojených států. Tohle se už v březnu 2017 pokoušel vysvětlit Trumpovi v Bílém domě šéf BMW Harald Kruger, který doprovázel na návštěvě kancléřku Merkelovou, ale nezdá se, že by to zapůsobilo.
Memento pro Trumpa aneb Jak Reagan prohrál válku o japonská auta
Skoro 300 tisíc mercedesů bylo loni vyrobeno v Alabamě, odkud jsou zejména SUV modelových řad GLE a GLS opět vyvážena celosvětově. Podle firemních údajů je lokální podíl (včetně NAFTA, tedy Kanady a Mexika) asi 65 procent, čistě americká přidaná hodnota představuje nějakých 25 procent.
Trochu překvapivě patří pozice nejprodávanějšího v Evropě vyrobeného auta na americkém trhu nikoli Němcům, ale crossoveru Jeep Renegade (dvojče Fiatu 500 X), který se dodává z jihoitalské továrny Fiatu v Melfi. V první desítce je pak i v Bratislavě montované SUV Audi Q7, což je ale „koncernový vůz“, stejně jako Porsche Cayenne.
Zájmy na prvním místě
Americké závody německých automobilek vyvážejí hodně aut do Číny, takže jim dost ublíží i obchodní konflikt mezi Spojenými státy a Čínou. Odpovědí může být posílení výroby v Číně, zvlášť když se sníží bariéry a investiční omezení.
Trumpovým cílem je, aby Německo snížilo svůj obchodní přebytek a přesunulo ještě významnější část výroby pro americký trh přímo do USA. Ideálně by podle něj Německo mělo zvýšit dovoz, jednak zkapalněného plynu (proto americké rozladění z Nord Streamu II, který by dovážel levnější ruský plyn), a také amerického vojenského hardwaru (tlak na větší obranné výdaje členů NATO).
Německo by bylo beze všeho ochotno přistoupit na zavedení nulových celních tarifů nejen v obchodě s auty, ale v podstatě s veškerým zbožím. Kdyby tohle Trump skutečně chtěl, stačilo dokončit transatlantickou dohodu TTIP dojednanou jeho předchůdcem. Jenomže vše, co vzešlo od Obamy, špatné jest. Takže končíme, čím jsme začali: ponorem do duševních pochodů jednoho mocného muže, který je přesvědčen, že obchodní války jsou jednoduché a snadno vyhratelné.
Přečtěte si další komentáře Miroslava Zámečníka:
Zde jsou lvi… a mrtví tygři taky
Německý autoland a hrozba protekcionismu
Regulace hypoték - před půstem hostina?
Zápisky z cesty na Severovýchod, díl II.
Italští magoři poznávají finanční svět
Nezaměstnanost a karenční lhůta: jak se to rýmuje?
Dohánění
Smíšené zpravodajské zboží
Mýtus o bohaté zemi chudých lidí
