Ministr financí chce pustit žilou fondu dopravní infrastruktury
Návrh zákona o rozpočtovém určení daní páře břicho Státnímu fondu dopravní infrastruktury (SFDI). Podle materiálu připraveného ministerstvem financí by měl fond přijít zhruba o 7,5 miliardy korun. Stalo by se tak prostřednictvím snížení jeho podílu na výnosu spotřební daně z paliv a maziv. Dosud SFDI získává z výnosu této daně 20 procent, od příštího roku by se měl jeho podíl snížit ve prospěch krajů na 8,86 procenta. Podobný záměr vláda prezentovala už loni a ministerstvo dopravy i SFDI proti tomu protestovaly. Marně. Loňský návrh zákona o rozpočtovém určení daní sice sněmovna nakonec neschválila, ne však kvůli ustanovení o SFDI. Příčinou byl rozpor mezi vládou a sněmovnou kolem převodu peněz na mzdy učitelů středních škol do krajské působnosti.
Slábnoucí zdroj.
SFDI má letos rozpočet 44 miliardy korun. Téměř třetinu – čtrnáct miliard – představuje výnos spotřební daně z paliv a maziv. Každých deset procentních bodů tohoto podílu představuje sedm miliard. Pokud by se podíl SFDI snížil o více než jedenáct bodů, jak zamýšlí ministerstvo financí, znamenalo by to osmimiliardový výpadek příjmů, který podle ředitele fondu Pavla Švagra není možné nahradit. Především proto, že hlavní zdroj peněz - privatizační příjmy - vysychá. Loni SFDI získal z privatizace asi 28 miliard korun, letos 20, v letech 2005 a 2006 by to mělo být po patnácti miliardách. Další budoucnost je nejistá.
Multiplikace.
Jednou z možností získání dodatečných peněz jsou úvěry nebo dluhopisy. Tato cesta je ale citlivá z hlediska ekonomického i politického a to přestože investice do dopravní infrastruktury mají podle Pavla Švagra mimořádný multiplikační efekt: „Sekundární multiplikační efekty se dají těžko spočítat, ale nikdo asi nebude tvrdit, že investice do komunikací nepřispívají k rozvoji území. Primární efekty jsou už dobře vyčíslitelné. Spodní hranice odhadů hovoří o vytvoření 3,5 pracovního místa na jeden investovaný milion. Samozřejmě nejen ve stavebních firmách. Pokud je člověk zaměstnaný a podnik prosperuje, platí se daně a odvody do státního rozpočtu, roste spotřeba dalšího zboží. V opačném případě vznikají nové nároky na rozpočet. Odborníci spočítali, že na každém milionu investovaném do dopravní infrastruktury činí přínosy pro stát 550 tisíc. Jde také o vliv na ekonomický rozvoj země. Stavebnictví se podílí na tvorbě HDP asi 3,5 procenta, dopravní stavebnictví půldruhým procentem. To není málo, ale Evropa nám doporučuje dostat se na dvě procenta.“
Omezené možnosti.
Ředitelovy argumenty se dobře poslouchají. Jde ale o to, kolik sluchu jim popřeje vláda. Sám Pavel Švagr podotýká, že nové úvěry nebo dluhopisy se s nezbytností utužení rozpočtové kázně moc nerýmují. Další zdroje existují, ale jsou nedostatečné. V květnu vláda rozhodla, že používání dálnic bude zpoplatněno prostřednictvím elektronického mýtného. Mělo by se tak stát v roce 2006. Ale elektronické mýtné podle Pavla Švagra výpadek v příjmech SFDI nenahradí. Stejně jako výnos z prodeje dálničních známek, jehož výše je konstantní – něco přes dvě miliardy korun.
Autonomie.
Pavel Švagr by viděl východisko v autonomním financování dopravní infrastruktury. Jinak řečeno ve stabilizaci příjmů fondu. „Velkým úkolem vedení fondu je nahradit privatizační zdroje pravidelnými, dopředu odhadnutelnými příjmy,“ říká. Tím se opět dostáváme ke spotřební dani z paliv a maziv. SFDI by pro stabilní financování potřeboval kolem 40 procent výnosu. Efekt by byl podle ředitele mimořádný. Například ve zkvalitnění a zefektivnění strategického plánování s přínosem pro stát i pro dodavatele, kteří mnohdy pořizují jednoúčelovou techniku za částky blížící se stu milionů korun.
Stabilita zdrojů by prý nakonec přinesla i úspory. Fond by mohl lépe plánovat svou účast na projektech PPP i alokaci úvěrů, které by výhodně získal. Je jasné, že by bylo žádoucí urychlit výstavbu nových komunikací. Při jistotě budoucích příjmů by to mohl SFDI udělat a připravit se na to, že až dejme tomu za deset let přijde zlomový moment, bude intenzivněji splácet dnešní úvěry.
U předsedy.
Problém je v tom, že mezi představami SFDI a ministerstva financí je hluboký nesoulad. Pokud by byla naplněna ministerská vize a nedošlo k jasné náhradě privatizačních zdrojů, podle Pavla Švagra se zpomalí, v některých případech i zastaví, výstavba nových dálnic a železničních koridorů. Současné odhady nákladů na údržbu a investice do komunikací totiž přesahují bilion korun. Rozhodnutí musí být politické. Premiér proto svolal na středu 23. června poradu. Mají se jí zúčastnit ministři financí, dopravy, průmyslu a obchodu a práce a sociálních věcí, ředitel SFDI a zástupci stavebních firem.
S čím půjdou na jednání političtí účastníci schůzky, se nepodařilo v předstihu zjistit. Jejich postoje lze ale částečně odhadnout. Na víceméně shodné vlně vysílají ministerstvo dopravy, SFDI a stavbaři. Podporu této linie by snad bylo možné očekávat i od Zdeňka Škromacha a Milana Urbana. Otázka ale je, s jakou by to bylo razancí. Bohuslav Sobotka už svůj postoj vyjádřil v návrhu zákona o rozpočtovém určení daní. V odpovědi na otázku týdeníku EURO ještě dodal, že považuje za nutné dodržení výdajového limitu SFDI a klade důraz na financování z privatizace.
Je třeba dodat, že návrh zákona o rozpočtovém určení daní, obsahující záměr snížit podíl SFDI na výnosu spotřební daně z paliv a maziv, byl už jednou, na konci dubna, ve vládě. Ze šestnácti přítomných ministrů a ministryň tehdy patnáct hlasovalo pro. Proti byla jen ministryně školství. Jenže ne kvůli SFDI, ale kvůli převodu prostředků na mzdy učitelů.
