Menu Zavřít

Hodně dřeva, málo kupců

17. 4. 2008
Autor: Euro.cz

Ceny smrkové kulatiny klesly o třetinu, firmy zastavují těžbu

Majitel několikahektarového lesa v okolí západočeského městečka Nepomuk František Čavojc již dva měsíce marně obchází všechny dřevozpracující podniky v okolí. Stovky kubíků dřeva, které musel vytěžit kvůli orkánu Emma nikdo nechce. „Za kubík smrkové kulatiny mi nabízí maximálně tisíc korun, to stěží pokryje náklady na jeho těžbu, předchozí investice a nové stromky, které jsem ze zákona povinen vysázet. Další stromy, které při vichřici popadaly, ještě leží v lese. Pokud se mi nepodaří prodat alespoň část dřeva za rozumnou cenu, mám zásobu otopu minimálně na dalších deset zim dopředu, nebo to nechám všechno shnít,“ tvrdí.

TŘICET PROCENT DOLŮ

V podobné situaci jsou i další majitelé lesů v České republice. Dřevařská krize, jejíž první náznaky se objevily loni v létě, se v posledních týdnech dramaticky prohloubila. „V lesích jsou doslova haldy dřeva, které nikdo nechce,“ tvrdí šéf firmy Less Jan Mičánek. Podnik patří k největším dřevozpracujícím společnostem v Česku. Obdobně reagují i další firmy z oboru. „Průměrná cena smrkové kulatiny se v prvním čtvrtletí letošního roku pohybovala kolem dvou tisíc korun za kubík. Pro druhý kvartál je to v průměru lehce nad 1400 korun, což je propad kolem třiceti procent,“ sdělil týdeníku EURO předseda představenstva společnosti CE Wood Ivan Doubrava. Dřevozpracující společnosti ale považují propad za malý a neodpovídající cenové realitě a poptávce na trhu. Tvrdí totiž, že s ohledem na aktuální situaci by se cena kubíku smrkové kulatiny měla pohybovat ve druhém čtvrtletí v průměru mezi 1250 až dvanácti sty korunami. „To už je ale příliš vysoký pokles. Těžko oznámíte dodavatelům, že snižujete výkupní ceny o čtyřicet procent,“ tvrdí Doubrava. Zatímco ještě před třemi týdny dřevozpracující firmy upozorňovaly, že nabídka řeziva převyšuje v Česku poptávku o padesát procent, dnes již hovoří o totálním rozpadu trhu se zmíněnou komoditou. Situace je obdobná i v dalších oblastech. Nabídka dřeva například převyšuje i poptávku papírenského průmyslu.

ZISK NA NULE

Vše má ovšem za následek jediné. Velká část dřevozpracujících firem vykazuje z obchodů, uskutečněných v posledních měsících, nulový zisk. To může způsobit i značné ekonomické potíže do budoucna. Některé firmy totiž nemusí mít dost prostředků na splácení bankovních úvěrů a výplaty pro zaměstnance. „Zatím nevím, že by někdo z našeho oboru zkrachoval, ale je to jen otázka času. A tím časem myslím dva až tři měsíce,“ obává se dalšího vývoje Doubrava. Naopak Mičánek ze společnosti Less tvrdí, že dřevařské firmy budou končit v konkurzu jen ve výjimečných případech. „Stáhnou výrobu na minimum, propustí lidi a krizi nějak přečkají,“ vysvětlil. Další odborník, který šéfuje jedné z největších společností z oboru, zase tvrdí, že jen za poslední tři týdny do jeho kanceláře přišlo několik zástupců dřevařských podniků s nabídkou, zda je nechce koupit. „A nebyly to žádné miniaturní vesnické pily, ale středně velké firmy s desítkami zaměstnanců. Za současného stavu a s ohledem na to, že se situace nezlepší ani do konce roku, by nakupoval takové podniky jen blázen. Sami budeme mít problémy přežít bez větší újmy,“ vysvětlil. Své ani firemní jméno si nepřál kvůli konkurenci zveřejnit. Podobná jednání potvrdil i Mičánek. „Ano, několik nabídek jsem obdržel,“ přiznal. Situace se nezlepší zřejmě ani v následujících měsících. Dřevozpracující firmy vyhlašují nové ceny smrkové kulatiny na každé čtvrtletí. A první odhady na třetí kvartál letošního roku nejsou příznivé. „Očekávám další propad cen. U kubíku smrkové kulatiny by to mohlo být o dalších dvě stě až tři sta korun,“ tvrdí Doubrava. Pokud se jeho předpověď splní, tak ve třetím čtvrtletí letošního roku budou zpracovatelé dřeva za kubík smrkové kulatiny platit dodavatelům v průměru 1250 až 1200 korun. Lesy v současné době takřka zejí prázdnotou. Těžební firmy se snaží kácet jen minimum stromů, lesnické práce jsou omezeny jen na nejnutnější úkony - třeba na zalesňování již vytěžených oblastí. V porovnání s průměrem z předchozích let se těží zhruba o čtyřicet až padesát procent dřeva méně. Dle hrubých odhadů se v České republice měsíčně vytěží v průměru šest set až sedm set tisíc kubíků dřeva, aktuálně je to v rozmezí 300 až 350 tisíc kubíků, tedy o polovinu méně. Většina současné těžby však zpracovává stromy poškozené větrnými kalamitami, což dokresluje současnou krizi.

A BUDE HŮŘ

V evropských přístavech se hromadí miliony kubíků dřeva, které bylo původně určeno pro americký trh. Teď jej však nikdo nechce a obchodníci hledají možnosti, jak se jej zbavit. Část se zřejmě podaří prodat na asijských trzích. A to především v Číně, kde se americká hypoteční krize ve stavebnictví projevila jen minimálně. „Nebude to ale veškeré množství. S odbytem mají totiž problémy třeba i v USA a Kanadě. Rovněž tyto země se budou snažit zbavit přebytečného dřeva v Asii, případně na Arabském poloostrově. Časem může být velká konkurence i na těchto trzích,“ nastínil další vývoj dobře informovaný zdroj. Jak upozornil, část obchodníků se snaží udat levné dřevo i v Evropě. Což potvrdili i další obchodníci oslovení týdeníkem EURO. Dle jejich informací se již na českém trhu začínají objevovat nabídky na prodej levného dřeva, třeba z Finska a ze zemí východní Evropy. Pokud tyto dovozy dosáhnou masivnějšího rázu, čeští dodavatelé a zpracovatelé dřeva ze současných odbytových problémů hned tak nevybřednou.

HRŮZA I U SOUSEDŮ

Dřevařská krize naplno zasáhla též okolní země. Rakouské i německé firmy tvrdí, že tak špatnou situaci z historie vůbec nepamatují. Některé renomované velké dřevařské rakouské firmy jsou na prodej. Za směšné částky. Jejich současní majitelé požadují od kupců za svůj podnik jedno euro. I tak je cena považována za přemrštěnou, protože nový majitel spolu s podnikem získá také jejich obrovské závazky ve výši několik milionů eur. Nelze se proto divit, že se žádný takový kupec ještě nenašel. Situace v Rakousku a Německu však ohrožuje i mnohé české podniky. Především ty z příhraničních oblastí. Některé pily, třeba na Šumavě, jsou historicky závislé na svých odběratelích za hranicemi. Ročně tak do příhraničních oblastí směřovaly z Česka miliony kubíků dřeva. „Je lepší dodávat odběrateli, který je vzdálen jen pár kilometrů, i když je za hranicemi, než někomu, kdo je sice ve vnitrozemí, ale daleko přes sto kilometrů,“ zdůvodnil orientaci na německé odběratele majitel jedné ze šumavských pil. Teď má však smůlu a s ním i další pily. Zahraniční odběratelé se snaží kontrakty vypovídat. Na pozemcích českých podniků se tak hromadí tisíce kubíků kulatiny a řeziva.

SPÁSNÁ BURZA?

Jak z krize ven? Část odborníků tvrdí, že nejde o žádný vleklý problém, prý se vše do konce roku urovná, ceny zboží vzrostou a všichni budou jen z hrůzou vzpomínat na předchozí měsíce. Šéfové dřevozpracujících podniků jsou zase přesvědčeni, že krize potrvá minimálně do konce příštího roku. Zda mají pravdu optimisté nebo pesimisté, se teprve ukáže v následujících měsících. Obě strany se však shodují: situace by nebyla tak kritická, kdyby v Česku existoval jiný systém obchodování se dřevem, než jaký je nastolen v současnosti. Zhruba šedesát procent dřeva na tuzemský trh totiž dodává státní podnik Lesy České republiky a firma loni uzavřela nové tříleté kontrakty na prodej dřeva. Podniky nakupují celou zakázku takzvaně na pni neboli nastojato či u pařezu. A záleží pouze na nich, za jakou cenu a komu dřevo prodají. Zádrhel je však v tom, že se většina podniků, ve snaze porazit v tendru o dřevo konkurenci, zavázala za surovinu zaplatit příliš vysokou cenu, která neodpovídá reálné situaci. Do svých nabídek nezapočítali případnou rezervu pro cenové výkyvy. A teď nemají jinou možnost, než dřevo vytěžit a prodat, mnohdy pod původně nabídnutou cenou, případně smlouvu se státním podnikem vypovědět. V tomto případě ale musí počítat s placením vysokých sankcí. Jinak řečeno, současný obchodní systém neumožňuje podnikům reagovat na cenové výkyvy. Firmy musí dle platných dohod vytěžit nasmlouvané množství dřeva bez ohledu na to, zda je prodají se ziskem, nebo se ztrátou. Názorů, jak celou situaci vyřešit, je několik. Část oborníků, třeba Lubomír Šálek z Fakulty lesnické a dřevařské na České zemědělské univerzitě v Praze, navrhuje, aby Lesy ČR vypisovaly tendry jen na těžbu dřeva a surovinu poté prodávaly přes komoditní burzu. Ta by totiž určila jeho reálnou cenu. Státní podnik by navíc měl jasný přehled, po jakém zboží je na trhu největší zájem a za které se platí nejvíc. Aktuální situaci by pak mohl státní podnik přizpůsobit nejen těžbu, ale i druhovou skladbu nově vysázených porostů.

bitcoin_skoleni

PRONÁJEM NEBO PRIVATIZACE

Dalším z navrhovaných řešení je privatizace státního podniku nebo alespoň části jeho lesů. Firma obhospodařuje zhruba šedesát procent lesů na území republiky a na tuzemský trh dodává 60 procent dřeva. Možnost prodeje podniku připustil před časem v rozhovoru pro Hospodářské noviny i ministr zemědělství Petr Gandalovič. Jeho ministerstvo však na otázky týdeníku EURO, v jakém stadiu je příprava prodeje státních lesů, reagovalo s tím, že tato otázka není nyní aktuální. „Není to v současnosti o konkrétních plánech, ale o výhledu do budoucna. Ministr Gandalovič jako o možném termínu privatizace Lesů ČR hovořil o dalším volebním období,“ reagoval mluvčí resortu. Případný prodej má však plno zastánců, ale i odpůrců. Posledně zmíněná kategorie navrhuje, aby si stát nechal majetkovou kontrolu nad zmíněnými hvozdy, a ty pronajal dřevařským firmám na několik let. „Prodej je pro majitele špatnou variantou. Za les získá nižší cenu, než je jeho reálná hodnota,“ tvrdí Doubrava. Vysvětluje to tím, že případný odhad ceny propočítá jen hodnotu dřeva. „Návratnost je pomalá. Dřevo vytěžíte, ale hodnota lesa se neztrácí,“ upozornil Dobrava. Do názorové větve v českém lesnictví, která upřednostňuje privatizaci, patří kromě jiných i Jan Mičánek z firmy Less. „Pro každý obor, ať výrobu počítačů nebo automobilů, je lepší, aby byl v soukromých rukou. Stát není dobrý vlastník,“ tvrdí. Argumentuje tím, že stát ve svých lesích naplno těžil půl roku, než mu došlo, že nastala nějaká krize. A od té doby jsou v lesích haldy dřeva, které nikdo nechce. „Tím ale nechci nikoho pomlouvat, pouze popisuji reálný stav. Navíc jsem přesvědčen, že pokud budou lesy z velké části soukromé, občan žádnou změnu nepozná. Jde jen o to, mít dobrý lesní zákon,“ tvrdí. Na dotaz, zda by i jeho firma kupovala v případné privatizaci lesy, odpověděl: „Ano. Pokud stát zachová podobné podmínky jako při privatizaci zemědělské půdy, tedy bezúročné půjčky na třicet let.“ Mičánek upozornil, že možností, jak privatizovat, je hned několik. Třeba přímý prodej pozemků nebo přeměna Lesů ČR na akciovou společnost. „V akciovce by si mohl stát ponechat kontrolní podíl nebo zlatou akcii, možností je víc,“ dodal. Zastánci privatizace poukazují i na to, že čím více lesů je v dané zemi ovládáno státem, tím větší je i tamní míra korupce. Stačí prý porovnat Velkou Británii, kde je angažovanost státu minimální, třeba s Ukrajinou, kde většina lesů patří státu. V Česku, jak již bylo řečeno, je státních 60 procent lesů.

BOX1 SOUVISLOSTI Příčinou svízelné situace tuzemských dřevařů je americká hypoteční krize, která všechny problémy odstartovala. Dřevaři jsou totiž úzce svázáni se stavebnictvím. Na žádném jiném oborovém odběrateli, tedy ani obalovém či papírenském průmyslu nejsou tak závislí. Pokud se stavební firmy obávají poklesu poptávky po nových budovách, razantně omezí nákup dřeva. Což se stalo již v polovině loňského roku v Americe. Situaci navíc zkomplikovala i kůrovcová kalamita v Kanadě, která dle posledních odhadů postihla minimálně miliardu kubíků dřeva (v Česku se jej ročně vytěží šestnáct milionů kubíků). Kanada je největším dodavatelem dřeva pro USA. Na chicagské burze, kde se obchoduje většina dřeva pro americký trh, poklesla cena suroviny, jak kvůli sníženému odbytu, tak i vyšší nabídce z Kanady, o desítky procent. O stejný objem však poklesla i poptávka. To způsobilo, že v evropských přístavech kotví desítky lodí naložených dřevem původně určeným pro americký trh. Obchodníci se jej nyní snaží zbavit, část z něj se pokouší udat i na evropském trhu, což prohlubuje zdejší krizi.

  • Našli jste v článku chybu?