Hlasování v Nizozemsku je platné, protože se ho účastnilo 32,2% oprávněných voličů, z toho 61,59% hlasovali proti. Pozoruhodné je, že proti hlasovali skoro ve všech okrscích (červená značí převahu hlasů proti Smlouvě). U nás prošla Poslaneckou sněmovnou loni v září, proti hlasovali komunisti.
Výsledek referenda sice není pro rozhodování nizozemské vlády závazný, protože ho pouze musí vzít v potaz, ale pro tamní euroskeptiky typu Geerta Wilderse a jejich britské protějšky byl včerejšek velký den.
Více o hlasování: Nizozemci odmítli asociační dohodu EU s Ukrajinou, referendum je platné
Jinak je to samozřejmě ostuda, z níž má velkou radost samozřejmě Kreml, který ho náležitě propagandisticky vytěží. Tenhle plakát to vystihuje bezvadně, ale výsledek hlasování je v podstatě „trucem“- potvrzení velmi vysokého stupně únavy Evropou v jedné ze zakládajících členských zemí Unie. O nějakou Ukrajinu a asociační dohodu tady vůbec nejde.
Pro Nizozemsko zároveň tento výsledek přichází v době, kdy je předsednickou zemí osmadvacítky. Navíc ještě necelý čtvrtrok před kritickým hlasováním Britů o tom, zda vystoupí z Unie, nebo v ní zůstanou.
Asociační dohody jsou něco, o co třetí země velice stojí, protože zakládají podstatně těsnější ekonomickou a politickou spolupráci mezi příslušnou zemí a Unií, která je největším společným trhem na světě s více než půlmiliardou obyvatel. Navíc přístup na tento trh je nejen výhodnější než podmínky, které obnáší samotné členství ve Světové obchodní organizaci (WTO), ale ve vztahu k chudším zemím je také asymetrický. Přehled bilaterálních smluv Unie najdete zde.
Ukrajinský konflikt spustil Janukovyč
Bohatá Unie otevírá trh, snižuje cla i množstevní omezení rychleji než protistrana, což zvyšuje ekonomické přínosy z rozvoje obchodu a zvyšuje atraktivnost dané země jako investiční lokace. Asymetričnost také znamená, že citlivá odvětví může chudší partner déle chránit, a získává tak čas na přizpůsobení volnému obchodu a na strukturální změny,
podepřené přílivem přímých zahraničních investic.
Středoevropské země po pádu komunismu dělaly, co mohly, aby Asociační dohody uzavřely co nejrychleji. V případě Ukrajiny, stejně jako jakékoli jiné země, by mělo platit to samé. To, že pracně vyjednanou dohodu v listopadu 2013 odmítl na poslední chvíli podepsat na summitu v litevském Vilniusu v ukrajinský prezident Viktor Janukovyč se stalo spouštěčem ukrajinského konfliktu. Že se tak stalo v důsledku ale opravdu hodně tvrdého nátlaku z Ruska, je nesporné.
Jedna věc je, že Rusko po ekonomické stránce mohlo vnímat asymetrii zakotvenou v Asociační dohodě jako ohrožení svých ekonomických zájmů, což je jednak legitimní, jednak snadno prokazatelné samotným porovnáním celních sazeb a dalších obchodních podmínek v rámci trojúhelníku EU-Ukrajina-Rusko.
Ruský tlak vůču Ukrajině
Nepřímý důkaz najdeme ve své vlastní historii obchodně ekonomických vztahů. Primárním důvodem, proč Česko spolu se Slovenskem ještě těsně před rozpadem československé federace uzavřelo Středoevropskou dohodu o zóně volného obchodu (CEFTA) s Maďarskem a Polskem. Reálně totiž hrozilo, že obchod uvnitř Visegrádu bude bez takové dohody v opačném případě méně výhodný než obchod s EU.
Civilizovanou odpovědí na ruské legitimní výhrady by bylo obdobné vyjednávání, aby nenastalo relativní zhoršení pozice Moskvy nedošlo. Kdyby ruský tlak vůči Ukrajině nesledoval strategii „S nimi nikdy“ ale „Se mnou taky“, nemusely by existovat žádné sankce, žádní mrtví, žádné zábory území separatisty. Taky Krym by byl součástí Ukrajiny. Ale to by Rusko nebylo současným Ruskem.
Čtěte také další komentáře redaktorů týdeníku Euro:
Petr Weikert: Ruce nahoru, smlouvy na stůl
Petr Holec: Sobotka se emancipuje od Zemana a možná i od voličů
