Zřejmě všechno dohromady. Je-li show dlouhá a nudná,
přestává to být show a bez show nemají nejslavnější filmové ceny světa svou
přitažlivost. Pryč jsou doby, kdy bylo sledování Oscarů rodinným rituálem, během
něhož se u televize sešla celá rodina, jako na konci úvodní znělky seriálu
Simpsonovi, a během mnohahodinové party, která začala dávno před ceremoniálem, se
sázelo na své favority. Sám jsem to kdysi zažil v jedné alabamské
černošské rodině, kde mi její mužská hlava s hrdostí předváděla – vidíš, toto
je Amerika, toto jsme my, naše, a asi už trochu i vaše kultura.
Tyto americké sebeidentifikační večery (Amerika – film, auta a mrakodrapy), jsou, zdá se pryč, to hlavní obstará internet. Každý, kdo chce, dostane hned do mobilu výběr toho nejpodstatnějšího, co potřebuje vědět, vyskočí na něj minividea, shrnutí výsledků.
Absence blockbusterů
Američtí komentátoři vysvětlují propad diváckého zájmu u Oscarů i tím, že mezi nominovanými filmy nebyl žádný opravdový blockbuster, žádný skutečný kasovní trhák či fanouškovský film, který by znovu přišpendlil lidi k televizní obrazovce, protože chtějí vidět své hrdiny v okamžiku vítězství a satisfakce. Je to pravda jen částečná. Ano, snímky jako Irčan, Manželský příběh či Dva papežové běžely jen na streamovací službě Netflix a v kině se vůbec neobjevily. Netflix má ale v Americe 61 milion uživatelů, což je slušný divácký kmen. Souhlasí i to, že několikrát nominovaný film Malé ženy vydělal jen 177 milionů a oslavovaný Tarantinův hit Tenkrát v Hollywoodu, který sklízí velký kultovní ohlas i v Česku, se v tržbách vyšplhal na „pouhých“ 374 miliony dolarů.
Byl tu ale obrovský úspěch filmu Joker, který s rozpočtem 62,5 milionu dolarů vydělal v kinech přes miliardu! A přesto: na očekávané vítězství Joaquina Phoenixe, který dostal Oscara za hlavní roli, se v živém přenosu v tom nejlepším nedělním nepodívala ani desetina obyvatel Spojených států. Phoenix přitom vnesl na jeviště sentiment, který Hollywood jako americký stroj na zábavu, sny a peníze vždy vyzdvihoval: étos vylepšování světa a dojemný osobní příběh kluka, který to měl v životě hodně těžké, ale po složitých peripetiích na hraně zločinu se našel a prosadil.
Joker je ale film sociálně kritický a sebereflexivní (jistě, pořád je to také hollywoodská a komiksová zábava, o peníze jde až v první řadě), a nechat si střílet do hlavy semínka odporu proti mediálnímu a politickému establishmentu, které film Joker někdy až příliš nápadně rozsévá, stačí člověku klidně jednou v kině; proč by se měl ještě dívat na to, jak za tuto přiměřenou subverzi dostávají autoři filmové ceny.
Parazit jako potvrzení Hollywoodu
Ale možná, že se děje něco zásadnějšího a diváci dobře cítí to, co nakonec samotný ceremoniál a výsledky potvrdily. Že z filmu je dávno globální, nikoli americký fenomén, jak symbolicky potvrzuje totální vítězství korejského filmu Parazit režiséra Pong Čun-hoa. Poprvé v historii vyhrál hlavní kategorii Nejlepší film neamerický snímek, což byla nejen zpráva dne, ale i message, kterou média nesla do budoucnosti jako dějinnou událost.
Kdo film viděl ale ví, že to tak úplně nesedí. Parazit je film v tom nejlepším americkém duchu, je to zábava, a přece probírá vážné téma, u kterého ukápne slza; je to krásná podívaná, i když ukazuje ty největší hrůzy. Režisér Pong Čun-ho se při děkovačce vyznal z obdivu k americkým režisérům. Nebyla to jen zdvořilost vůči konkurentům nenominovaným ve stejné kategorii, zejména Martinu Scorsesemu a Quentinovi Tarantinovi, nýbrž vyznání hollywoodskému stylu filmařiny. V tomto smyslu je Oscar pro Parazita cenou pro americký, nikoli pro zahraniční film, sebepotvrzením Hollywoodu, nikoli jeho vyvrácením. Hollywood je všude! Počet diváků u amerických televizí rozhoduje o filmu už jinak než dříve, streamování se stává důležitějším než reklamou živená televize. A televizní přenosy oscarového ceremoniálu začínají být něčím jako filmem pro zahraničí. Ale peníze a zájem nikam nemizí. Jen se přelévají do jiných kanálů a do jiných zemí. I do Česka, kde kvůli každoroční mediální oscarové kampani už dávno víme, že Oscar je i náš!
