Za okny našeho bytu v Baker Street světlo plynových luceren jen stěží proráželo husté chuchvalce mlhy, halící podvečerní Londýn. Holmes seděl ve své oblíbené lenošce a tiše kouřil z dlouhé dýmky. Vtom u dolních dveří kdosi zazvonil. Slyšel jsem starého sluhu, kterak odemkl hlavní vchod a vede návštěvníka vzhůru po schodišti. Vzápětí ozvalo se nervosní zaklepání na dveře našeho bytu. „Vstupte!“, pravil Holmes, a na prahu stanul muž středních let. Jeho vzhled byl upravený, avšak jeho pohled těkal místností po způsobu šílenců. „Co může Sherlock Holmes učiniti pro naše plynárny?“ optal se můj přítel návštěvníka. „U sta hromů, jak jste to poznal?“ vzkřikl překvapený muž. Holmes se usmál. „Nic snazšího. Prozradil mi to onen malý zlatý odznak, který byl vydán roku 18.. ku paměti založení brixtonské plynárny a jímž se honosí jen nemnoho výtečníků.“ „Ach ano, jsem ředitelem městské plynárny. Mé jméno jest Silas Kent a jdu k vám ve velmi podivné záležitosti, dotýkající se žel i nejvyšších kruhů.“ Při poslední větě návštěvník ztišil hlas a rozhlédl se obezřetně kolem sebe. „Před mým přítelem Watsonem můžete hovořiti zcela volně,“ pravil Holmes uklidňujícím hlasem. „Dobrá tedy,“ pravil Kent, upokojiv se poněkud. „Jak jistě víte, pane Holmesi, londýnská plynárna byla založena před mnoha lety a stala se pýchou tohoto města. Její původní zakladatel, lord Bohm, prodal své akcie siru Rattweilleovi, který se domohl majetku při výstavbě plynového osvětlení na starém kontinentu. Popravdě řečeno, nového vlastníka bylo třeba, zvláště pak, když lord Bohm díky svému vysokému věku a poněkud nešťastné zálibě v karetní hře nepečoval o svůj majetek právě nejlépe. Sir Rattweill ukázal se být dobrým a prozíravým vlastníkem, jenž kupříkladu nemalou měrou přispěl k větší bezpečnosti ulic Soho, zavedše tu plynové osvětlení.“ „To je mi dobře známo,“ pravil Holmes, „nicméně nevidím zde zatím nižádné příčiny k obavám.“ „Již se dostávám k jádru tohoto případu,“ pravil ředitel Kent. „Jak zajisté víte, pane Holmesi, vláda Jejího Veličenstva vytváří nová obchodní pravidla, jimiž by se měly říditi plynárny nejen zde, v Anglii, ale také ve všech zemích našeho Commonwealthu. Nebudu marniti vašeho času líčením podrobností. Jisto však je, že tyto změny jsou zcela neodvratitelné.“ Ředitel Kent si hluboce vzdychl a pokračoval: „Nutno říci, že našim největším nepřítelem se stala Východoindická společnost. Díky svému rozsáhlému vlivu, jenž byl již v minulosti příčinou mnohého utrpení, snaží se její řiditel o ovládnutí londýnské plynárny. Činí tak všemi možnými způsoby, které mnohdy překračují meze chování gentlemana.“ Muž se na chvíli odmlčel. Na Holmesově obličeji se zrcadlil zájem. Měkké světlo plynového kahance, osvětlujícího místnost, působilo uklidňujícím dojmem. Zdálo se, že i náš návštěvník ztratil něco ze svého napětí. „Víte, pane Holmesi,“ pokračoval dále, „…naší potíží není snad konkurence Východoindické společnosti. Konec konců, jest zcela přirozeno, že vysoký zisk láká konkurenci jako plamen svíce noční můru. Hlavní potíž vyvstala tam, kde jsme to očekávali nejméně.“ Kent opět ztišil hlas. „Jedná se o lorda X!“ Otevřel jsem ústa údivem. Lord X byl hlavou Admirality, jedním z nejmocnějších mužů Anglie. Holmes se naklonil vpřed a jeho tvář vyjadřovala napjaté očekávání. Odložil dýmku a pravil: „Nemohu uvěřiti tomu, že by tento veskrze čestný a Koruně oddaný muž mohl míti účast v nějakém neblahém spiknutí?!“ Návštěvník se ulekl. „U ďasa, nic takového jsem přec neřekl!“ pravil poněkud roztřeseným hlasem. „Přesto tvrdím, že se nechtíc stal jedním z nástrojů nečistých zájmů Východoindické společnosti.“
„Vysvětlete mi tedy zevrubně, co jste měl na mysli?“ pravil poněkud netrpělivě Holmes. Návštěvník poposedl na své židli a pravil: „Jak jistě víte, úřad Admirality jest velice rozsáhlý. Jednou z jeho součástí jest i sekce, jíž spravuje Lord Towney. Jeho Lordstvo jest velkým znalcem chovu koní a skvělým hráčem pola, avšak ke své lítosti musím konstatovati, že jeho povědomí o činnosti plynárenské lze označit za pranepatrné. Byv dosazen na základě úmluvy, učiněné ve Sněmovně lordů, věnuje se i nadále spíše svým koním, nežli nemalým povinnostem, které k jeho úřadu přináležejí, a mezi něž patří také správa britského plynárenstva. Sněmovna lordů, vědoma si své povinnosti v rámci Commonwealthu, uložila Lordu Towneyovi přichystati zákon, jenž by novým způsobem uspořádal londýnské plynárenství. Dle pravidel Britského společenství jest nám vyčleniti správu plynových potrubí od obchodování s naším plynem.“ „Až potud je vše jasné“, pravil Holmes. „Stále však čekám, kde jest váš problém?“
Muž se nadechl a zdálo se, že se pokouší soustřediti své myšlenky. Nakonec pravil: „Nezájem Lorda Towneye jest příčinou toho, že jeho lidé, kteří jsou pod přímým tlakem Východoindické společnosti, připravují onen zákon tak, aby oslabil londýnskou plynárnu a posílil čáku našeho konkurenta. Nic konkrétního ovšem nevím“, dodal Kent spěšně. „Pravdou jest, že naše návrhy, kterak zabrániti zkáze, jež londýnské plynárně hrozí, byly vždy smeteny se stolu. Nežádáme přitom nic většího, nežli roční posunutí pravidel, jimž se řídí plynárenství v Commonwealthu. Bez této změny jsme zcela zničeni!“ Mužovou tváří probleskl záchvěv hlubokého pohnutí. Poté pokračoval.
„Abych řekl vše, jest nám dle nového zákona odděliti správu potrubí od obchodu plynem. K tomu jest ovšem nezbytné vytvořiti novou plynárenskou společnost, jež se bude tímto obchodem zaobírati. Jistě mi, pane Holmesi, dáte za pravdu, když řeknu, že liknavost ctihodných soudců u Komerčního tribunálu jest pověstnou i mimo hranice naší staré dobré Anglie. Zajisté tedy chápete, že zápis naší nové společnosti do oficiálního listu britských podnikatelů jest krokem nezbytným, nicméně zdlouhavým. Na straně druhé však Lord Strážce, jemuž přináleží dohled i nad plynárenstvím, vydal edikt, dle něhož každá nová společnost, hodlající působiti v plynárenství, jest povinna opatřiti si od úřadu Lorda Strážce koncesi, bez níž jí podnikati nelze. Nic není platno, že společnost původní tuto koncesi vlastní. Budeme-li tedy dodržovati nový zákon a ustavíme-li novou společnost obchodní, nebude tato moci plynu prodávati, neb nebude zapsána do listu britského podnikatelstva. Nežli se tak stane, nemůže jí býti koncese udělena a naši zákazníci spláčí nad výdělkem, neboť nebude nikoho, kdo by jim plyn prodal! Pomozte prosím, pane Holmesi, sic neblahé tyto důsledky dopadnou na bedra všech poddaných Jejího Veličenstva!“
Prvně ve svém životě viděl jsem svého přítele Holmese tak bezradného. Po chvíli se jeho ramena počala otřásati nezadržitelnými vzlyky. Za večerními okny našeho bytu v Baker Street zhasínala jedna plynová lampa po druhé. O chvíli později, když zhasl i plynový kahanec na zdi, se celá místnost propadla do tmy, přerušované pouze nezadržitelnými vzlyky velkého detektiva…
Potom jsem se vzbudil. Byl jsem rád, že jsem v Praze na počátku jednadvacátého století, kde něco takového není možné. Nebo snad ano?
