Do pádu sněmovny je zatím daleko. Přesto tahle dvě jména naštvala lídra ANO Andreje Babiše, který se už veřejně zamýšlí nad tím, jestli má vládní koalice vůbec smysl. Tihle dva reprezentanti koaličních partnerů zvedli ve výboru ruku pro zákon opoziční TOP 09, který zakazuje účastnit se veřejných zakázek firmám, v nichž má alespoň desetiprocentní podíl člen vlády. Pro Andreje Babiše by to znamenalo velkou překážku v podnikání jeho Agrofertu, byť by zákon platil až od příštího volebního období.
Téma je tak výbušné, že pokud by zákon prošel sněmovnou, mohl by přinést i konec koalice. Záleželo by hlavně na míře aktuálního naštvání Andreje Babiše, a to je hodně nevyzpytatelné.
Jisté ovšem je, že zbytku koalice by pád vlády neprospěl. Pokud by přišly nové sněmovní volby, premiér Sobotka ví, že by ČSSD prohrála a on by jako předseda skončil. Otevřel by cestu k tomu, aby si novou strukturu strany narýsoval prezident.
Ze Sobotkova pohledu je prostě všechno špatně. I od lidovců by to byl risk. Sázet na to, že se s prázdnou pokladnou a 6,4 procenty preferencí (STEM, únor 2016) zase dostanou do sněmovny, by bylo odvážné.
Bojovníci za lepší svět
Podívejme se spíše na typologii tohoto specifického druhu homo rebelis. Oba poslanci se mezi své předchůdce zařadili už tím, že se odvolávají na svůj mandát – odpovědnost mají jen k sobě, ne ke straně, za níž kandidovali. Stejně mluvili Ivan Fuksa, Petr Tluchoř a spol. z ODS na sklonku roku 2012. Je to vlastně univerzální věta, jak si ospravedlnit jakýkoliv typ zešílení v poslanecké lavici.
A za druhé. Kdo znal před rokem 2007 poslance Melčáka a Pohanku, díky nimž získal většinu Topolánkův kabinet? Skoro nikdo. Stejně tak si třeba poslankyně Golasowské mohl všimnout jen opravdový sněmovní fajnšmekr. Paní Pavla se do sněmovny dostala v prosinci 2014 jako náhradnice lidovců za Moravskoslezský kraj. Řeč ve sněmovně neměla od té doby ani jednu, v interpelacích má jednu čárku za ústní dotaz na ministra vnitra Milana Chovance.
Když se podíváme do pěti zákonů, které do sněmovny přinesla, u čtyř z nich ji autoři materiálů nedali ani na obálku a její jméno zapadlo do termínu „a další“, což je zejména u zákona o státních svátcích nelichotivé. Na obálku sněmovního materiálu se probojovala mezi čtyři autory jen jednou, u zákona o rozhlasu a televizi.
Lukáš Pleticha už má skóre lepší, ale ruku na srdce. Pamatujete si ho jako bojovníka se střetem zájmů, který nyní Babišovi oponenti vyčítají?
Ač je iniciativa těchto dvou poslanců vlastně docela milá, přebíjí ji dojem, že ji vlastně nikdo nechce a že si, stejně jako jejich předchůdci, svým postojem o něco říkají. O pozornost, nový post, cokoliv. Sněmovnou teď začnou kolovat zaručené lobbistické teorie, kdo je „vodí“, ale v tomhle případě bych byl opravdu v klidu. Tedy pokud tentokrát homo rebelis opravdu nepřekvapí.
Čtěte další komwentáře autora:
A za co jsi zvonil klíčema ty?