Místní volby v Hongkongu tento víkend ukáží, zda voliči vytrestají spíše kandidáty, kteří se přikláněli v uplynulém půlroce na stranu Pekingu, anebo těch, kteří vyjádřili podporu masovým, ale poklidným protestům.
Ty začaly v červnu, původním motivem byl odpor proti novele extradičního zákona, podle níž by mohli být obyvatelé Hongkongu vydáváni justičním orgánům Čínské lidové republiky. Tehdy by stačilo jí po jasném vyjádření masové nespokojenosti stáhnout, ale vláda vůdkyně Hongkongu Carrie Lamové promeškala vhodnou příležitost, a návrh pouze na neurčito pozastavila.
Takže protesty pokračovaly a radikalizovaly se tak, jak policie a najaté mlátičky zasahovaly, a na druhé straně vzniklo agresivní „tvrdé jádro“. Lamová novelu stáhla až v září, ale to už bylo na zklidnění situace „příliš málo, příliš pozdě“. Existuje-li z poslední doby jeden příklad, jak moc měl pravdu Talleyrand se svým „bylo to horší než zločin, byla to chyba“, pak je to tento. Těch chyb bylo víc, přičemž Peking si může drbat hlavu, proč na Carrie vsadil.
Protože Hongkong nebude stejný jako dřív, a stejná nebude ani jeho role, kterou sehrával jak pro Čínu, tak pro zbytek světa.
Jako bývalá britská kolonie totiž v rámci principu „jedna země, dva systémy“ zdědil po Britech liberální ekonomické prostředí, svobodu shromažďování a nezávislou justici. V žebříčku Světové banky „Doing Business“ v posledních deseti letech nikdy neobsadil horší než pátou příčku.
source: tradingeconomics.com
Hongkong je z hlediska zboží a kapitálu oboustranně průchodná brána do obchodního, finančního a investičního světa, a jedna z nejvýznamnějších finančních metropolí vůbec. Na rozdíl od Číny má Hongkong volný pohyb kapitálu vůči zbytku světa, takže hongkongská burza je preferovaným místem, kam si chodí firmy z Čína pro kapitál, ať již cestou primárních emisí, tak dluhopisů, působí tady největší světové i čínské banky. Navíc díky unikátnímu spojení s burzami na pevninské Číně (Šang-haj, Šen-čen) zde mohli cizinci nejlépe nakupovat čínské akcie.
Díky právnímu rámci, dobré pověsti zdejších soudů při rozhodování obchodních sporů, rozvinutým profesionálním službám a perfektní dvojjazyčnosti většiny vzdělaných obyvatel Hongkongu se odsud plánoval průnik na čínský trh, zakládaly společnosti i proudily přímé investice do Číny.
Demonstranti vyměnili kanály: svolávají se přes Pokémon Go a Tinder
Hongkong má právo dojednávat separátní obchodní dohody se zbytkem světa, a má podstatně lepší přístup například na americký trh, než Čína samotná. Takže se sedmi a půl miliony obyvatel patří do první trojky největších obchodních partnerů Číny.
Užitečnost jeho role je násobně vyšší, než by odpovídalo poměru hongkongského HDP vůči tomu čínskému, který klesl za čtvrtstoletí na desetinu a dnes je nějakých 2,7 procenta i v méně formální rovině.
„Round-tripping“, tedy využívání podfakturace při vývozu z Číny přes Hongkong, odkud se už prodávalo za „plnotučné ceny“, byl oblíbený způsob, jak se „ulévaly peníze“ už před čtyřiceti lety. Za ně se kupovaly byty, posílaly děti do škol, zakládaly firmy, těch pojistných funkcí pro čínské vlivné a bohaté bylo víc. Všechny z nich jsou v ohrožení, a jistěže je Singapur rád zastoupí, ale už to není za humny.
Navíc, jestli Trump podepíše tzv. Hong Kong Human Rights and Democracy Act, který už prošel oběma komorami amerického Kongresu, může se to zvláštní, všestranně užitečné postavení Hongkongu ještě oslabit.
Čtěte další komentáře Miroslava Zámečníka
