Rozšiřování trhu luxusu do dalších a dalších lidnatých zemí se jaksi zadrhlo
Boháči jsou po světě pořád dost bohatí, ale trh s luxusním zbožím začal nějak vadnout.
Jak se můžete dočíst v hlavním tématu tohoto vydání týdeníku Euro, netýká se to jen Pařížské ulice v Praze, kde začali šetřit po Rusech i Číňané, ale celého sektoru luxusního zboží ve světě.
Ono není tak těžké to pochopit. Žádný strom neroste do nebe a trh, který se v uplynulých dvaceti letech téměř ztrojnásobil, prostě potřebuje trochu orazit.
Nebude to nejspíše tak, že by přestalo platit, že kabelka Louis Vuitton a košile Hermes či podobné doplňky přestaly být výrazem nějakého společenského statusu.
Ani tím, že by bohatí lidé najednou začali šetřit nebo na své statusové předměty kvůli proběhlé krizi neměli peníze. V krizích to chodí neomylně vždy tak, že chudnou chudí a bohatí dál bohatnou. Opak bývá výjimkou, která potvrzuje pravidlo.
Návykový růst
Jen nám těch příslušníků příslovečných horních deseti tisíc asi přestalo přibývat tempem, na které si výrobci luxusního zboží za dvě dekády zvykli. Mimochodem ono se u nás hovoří o horních deseti tisících prostě proto, že lidí s nejvyšším společenským statusem je omezené a konečné množství. V Rusku se budeme asi bavit o horním milionu, v Číně o horních deseti milionech.
Růst luxusního trhu byl tak dosud zásadně ovlivňován tím, jak nově bohatly další a další velké země. Prostě noví spotřebitelé luxusního zboží se rodili nejdříve v Perském zálivu, v Rusku, pak v Číně, Indii či Brazílii, ale ty časy skončily. Rozšiřování trhu luxusu do dalších a dalších lidnatých zemí se prostě zadrhlo. A tak není divu, když slovutné firmy, jejichž byznys model je založen na masivní expanzi, mají nyní potíže.
Je zřejmé, že j im posun k mladým a trochu méně bohatým spotřebitelům prostřednictvím zavádění jakýchsi juniorských brandů moc nepomůže, protože t ím začnou ztrácet to, co dělá luxus luxusem a dovoluje požadovat extrémně vysoké marže. Tedy charakter zboží poskytujícího svému nositeli status luxusu.
Třeba se časy změní
Možná ale ta známka příslušnosti k elitě bude měnit podobu, byť se zatím novým produktům moc nedařilo. Mobilní telefony za statisíce se trhákem nestaly, a jestli dnes šlapou chytré hodinky nepříjemně na paty klasickému švýcarskému produktu, nemusí to také mít dlouhé trvání. S elektronikou je to totiž složité, protože se vyznačuje rychlým technologickým postupem vpřed doprovázeným drastickým snižováním ceny, což je něco, co s luxusem nejde dohromady. Ale třeba se časy změní.
Zatím však vPařížské mohou klidně spát. Horních deset tisíc nevyhyne. Časy hojnosti a plných obchodů sice skončily, ale Velká říjnová revoluce, která by jejich zákazníky eskortovala někam na Sibiř, a oni zavírali krám, zatím v dohledu není. Tihle existující klienti budou něco kupovat stále. Platí totéž, co v jiných oborech podnikání, v horších časech je někdo objektem akvizice ajiný akvíruje. Na konsolidaci sektoru by se asi dalo docela s velkou jistotou vsadit. #
O autorovi| Pavel Páral, paralp@mf.cz