LÁNY (mao) - V zahradě lánského zámku vládne krásné jarní počasí, paní Livia zalévá moruše v oknech, z kuchyně voní vepřové po sečuánsku, když tu po silnici od Stochova přijíždí bílá felicie s brněnskou značkou a těsně před branou prudce brzdí. Hradní stráž přebírá od řidiče obálku a nese ji kolem velké lánské zdi hlavě státu, která toho času v křesle na terase nastavuje tvář žlutým paprskům. „Předvolání k Ústavnímu soudu ČR z důvodu stíhání pro velezradu dle zákona 1/1993 Sb. (Ústava ČR) a zákona 182/1993 Sb. (o Ústavním soudu). V případě neuposlechnutí budou použity přiměřené donucovací prostředky… No to snad ne,“ zvolal konsternovaný Klaus a odkopl mládě pandy, které se právě lísalo k jeho novému hedvábnému županu.
Zděšeně odložil dopis, vzal mobil a vytočil Petra Hájka. „Co je tohle za provokaci?“ zeptal se, protože izolován na Rakovnicku ani netušil, že Senát zpranýřoval jeho misi do komunistické Číny a podal žalobu k soudu. „Já a velezrada? Já, který našim byznysmenům zařídil miliardové zakázky při výstavbě hydroelektráren na Žluté řece,“ zuřivě roztrhal obálku s modrým pruhem a v duchu proklel šikmooké vynálezce papíru. Václav Klaus věděl, že senátoři už dlouho touží vidět jej na kolenou, ale tohle byl pro něj příliš silný čaj.
To ještě nevěděl, že senátor Bárta mu původně chtěl přišít vlastizradu, jelikož je prý jasné, že prezident v duchu trestního zákona „ve spojení s cizí mocí nebo s cizím činitelem spáchal trestný čin rozvracení republiky, teroru, záškodnictví nebo sabotáže, a může být tudíž potrestán odnětím svobody na dvanáct až patnáct let nebo výjimečným trestem“. Krvelačný teplický farář Bárta si ve své zaslepené touze po Klausově skalpu ovšem nevšiml, že prezidenta dle Ústavy nelze zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt. Když jej na to právníci upozornili, spokojil se s velezradou, kde flastrem může být jen ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej nabýt.
„Je nepochybné, že Klausova úlisná jednání v Číně ohrozila svrchovanost a celistvost naší republiky, jakož i její demokratický řád,“ tvrdí Bárta. Nebyl pro něj velký problém přemluvit kolegy, aby jej podpořili. „Už se těším, jak si Rychetský a spol. Klause vychutnají,“ ušklíbal se potutelně v Chebském salonku Valdštejnského paláce po úspěšném hlasování.
Prezident si je jistý, že se Pithartova parta opičí po Litevcích, kteří odstřelili svého Paksase. „Když se jim nepovedlo impíčment vyvařit ze stážistky Lohniské, tak to teď upekli z Číny, ale já jim to nedaruju,“ vzal do ruky porcelánovou vázu - dar od prezidenta Chu Ťin-tchaa - a mrštil s ní o ležící pandu. Jenže senátoři předkládají důkazy těžkého kalibru: odposlechy důvěrných jednání s komunistickou dynastií Mao, podepsané kontrakty s představiteli obávaných zločineckých triád ze skupiny Wo v čele s Pe-pou z Hongkongu, fotografie Klausova políbení tanku č. 23 na pekingském náměstí Nebeského klidu a dehonestaci tibetské symboliky. Nejvíce prezidenta rozlítilo, když mu senátoři vyčetli, že ve vztahu k Číně hledá takzvanou třetí cestu. „Moje cesta není třetí, ale první a jediná schůdná. Jednají se mnou, jako bych udržoval styky s třetí říší, já přitom jen navštívil říši středu,“ řekl Klaus sebevědomě před přizvanými televizními štáby po deportaci do Brna. „Svět není černý ani bílý,“ poznamenal prezident hluboce věřící v harmonii protikladů Jing a Jang.
