Horší než v Babylonské říši

Finanční krizi v USA způsobilo zrušení zákonů bránících lichvě

Mnoho lidí se domnívá, že americká finanční krize je důsledkem technických problémů – například nedostatečné regulace toxických derivátů nebo hedgeových fondů. A že jedním z prostředků, jak podobným krizím v USA v budoucnu zabránit, je třeba volba lepšího předsedy Komise pro cenné papíry (SEC). Zhroucení Wall Streetu však nezpůsobila nedostatečná regulace. Krizi nemohl zabránit ani sebelepší dohled nad SEC. Současné problémy jsou důsledkem naprosté deregulace starých a dokonce starodávných zákonů bránících lichvě, tedy její faktická legalizace. Tato deregulace nejen přivodila zadlužení USA, ale zároveň urychlila ztrátu pracovních míst v průmyslových odvětvích, jež byla podstatná pro vznik americké střední třídy. Takový je závěr článku Thomase Geoghegana v měsíčníku Harper’s.

Složitý a dlouhý proces

Legalizace lichvy byl složitý a dlouhý proces, který vyvrcholil na konci sedmdesátých let v závěru vlády prezidenta Jimmyho Cartera. Důsledkem ničím neomezených úrokových sazeb byl pak rozkvět finančního odvětví. Pokud banky úročí kreditní karty 25 až 30 procenty a jednodenní půjčky 500 a více procenty, kapitál přestane sledovat prospěšnou činnost a financovat například automobilky. Navíc lidé, kteří dnes mohli zachránit GM nebo Ford, odešli pracovat do bank AIG, Merrill Lynch nebo Goldman Sachs. V letech 2002 a 2003 finanční společnosti inkasovaly více než čtyřicet procent z celkových zisků amerických korporací.
V důsledku rozkvětu finančního odvětví a úpadku průmyslové výroby narůstal obchodní deficit USA, což přineslo velké množství „levných peněz“ na půjčky. To následně pomohlo dalšímu rozkvětu finančního odvětví. Velké obchodní deficity USA začaly v době, kdy byl zrušen strop pro výši úrokových sazeb. Kdo pomohl finančnímu odvětví do tohoto postavení?

Dopad na morálku

Sami Američané. V důsledku legalizace lichvy a faktické ztráty práva organizovat se v odborech totiž přestali spořit, začali žít ze dne na den, brát si půjčky a zadlužovat se. Na konci sedmdesátých let Američané ztratili nejen právo se organizovat, ale i vystupovat jako věřitelé svých zaměstnavatelů u soudu a časem vyměnili odborové legitimace za kreditní karty.
Neomezené úrokové sazby měly také neblahý dopad na morálku Američanů. Protože úrokové sazby byly velmi vysoké, banky už nepotřebovaly dlužníky s dobrou morálkou. Pohybují-li se úrokové sazby od 25 do 500 procent, věřitelé ve skutečnosti nechtějí, aby byly půjčky spláceny ukázněně a včas. Mají zájem na tom, aby se Američané chovali nezodpovědně a občas měli i špatnou platební morálku.
Kromě zrušení zákonů bránících lichvě byly v USA deregulovány v podstatě všechny činnosti bank, především poplatky za jakoukoli bankovní transakci. A zrušení zákonů bránících lichvě zároveň znamenalo ztrátu americké průmyslové základny. Především však vedlo ke ztrátě nejlepších pracovních míst americké střední třídy.

Náprava

Kvůli neomezeným úrokovým sazbám se kapitál přelil do finančního odvětví. V důsledku jeho přesunu z globálně konkurenceschopné americké průmyslové výroby se zvýšily obchodní deficity USA. Američané kvůli nárůstu schodků potřebovali větší množství zahraničního kapitálu. „Levné peníze“ plynuly z Číny, Saúdské Arábie a dokonce ze čtvrtého světa, například z Hondurasu. Banky sice dostávaly více peněz, ale ani je nenapadlo, aby je vložily do průmyslové výroby. Používaly je na toxické deriváty a na další formy gamblingu, protože jim přinášely vysoké výnosy. Jak lze napravit tento stav?
Především je nutné v USA schválit zákon bránící lichvě, jaký je běžný všude ve světě. Současný návrh zákona, který omezuje úrok na 35 procent, však nestačí, protože by se příliš mnoho bank chovalo stejně jako dříve. Podle autora článku by měl být úrok snížen na devět procent a federální úřady by měly udělovat výjimky žadatelům, tedy bankám, které by jej chtěly zvýšit na navrhovaných 35 procent – či spíše na ještě nižší hranici, na 20 procent. Zákon bránící lichvě existoval v nějaké formě v každé civilizaci počínaje Babylonskou říší.
V tomto ohledu za nimi dle Geoghegana současné USA zaostávají.