Zajištěné stezky umožňují turistům prožít pocity horolezcůHorolezectví na vysokých horách vypadá hrůzostrašně. Propast pod nohama, laviny, padající kamení, a k životu váže hazardéry jen tenounké lano. Jestli si chcete něco podobného poměrně bezpečně vyzkoušet, vydejte se na ferratu.
Zajištěné stezky umožňují turistům prožít pocity horolezců
Horolezectví na vysokých horách vypadá hrůzostrašně. Propast pod nohama, laviny, padající kamení, a k životu váže hazardéry jen tenounké lano. Jestli si chcete něco podobného poměrně bezpečně vyzkoušet, vydejte se na ferratu.
V německy mluvících zemích tomu říkají Klettesteig, v tuzemsku zajištěná cesta nebo v turistickém žargónu prostě feráta. Horolezecké lano je zde nahrazeno ocelovým a tam, kde bylo málo skalních stupňů, je natlučeno do skály schodiště z železných kramlí anebo dokonce připevněný žebřík. Na místa, kam dříve mohli horolezci, dnes stoupají i turisté.
Dobrá výzbroj je základ
Samozřejmě je potřeba se dobře vybavit. Případné krátké pády na železných lanech jsou daleko nebezpečnější než efektní „lety“ horolezců, kteří používají pružná nylonová lana. Pokud nemáte správné karabiny, tlumiče nárazů a smyčky na přichycení k lanu, může dojít k jejich rozlomení nebo přetržení. Jestli si neobléknete úvazky s popruhy okolo boků i hrudi, můžete se doslova přelomit v pase. Bez přilby vám rozbije hlavu kamení, padající od lezců nad vámi nebo si ji otlučete v převisech. Nejlepší je tedy zajít do speciálního turistického nebo horolezeckého obchodu, a koupit kompletní takzvaný ferratový set. Nemusíte potom přemýšlet, jak a kterým uzlem přivázat smyčku k úvazku a jakou karabinu použít. Vše za vás vyřešil výrobce. Pokud si k setu přikoupíte přilbu, pevné pohorky, batoh a lékárničku, jste vybaveni na lehké až středně těžké ferraty. Na opravdu náročné si s sebou vezměte ještě horolezecké lano a pár karabin pro případ neočekávaného ústupu. Hodí se i čelová svítilna pro případné noční sestupy a rukavice bez prstů, které ochrání dlaně před ostrými výstupky na lanech i ve skále. Kromě pádu lidí anebo kamení hrozí na ferratách ještě jedno velké nebezpečí. Jestli vás zastihne bouřka, tak pán bůh s vámi! Kovová lana tvoří ideální hromosvod a vy obvykle nemáte kam utéct, protože všude okolo je kolmá skála. Jestli k tomu začne pršet, nepomůže ani opustit ferratu. Stoky vody totiž tvoří dráhy pro elektřinu po celé skalní stěně. Proto pozorně sledujte počasí před túrou a nechte si poradit na chatě, ze které budete vyrážet do hor.
Kolébka zajištěných cest
Rájem milovníků ferrat jsou italské Dolomity. Stovky zajištěných stezek zde postavili už vojáci obou válčících stran za první světové války. Neváhali tesat tunely, věšet lana do kolmých stěn, zakopávat se do ledovců a dokonce odstřelovat dynamitem celé hory. Do budování ferrat se však v zájmu turistiky pustili i Rakušané a Němci, kteří jimi vedou návštěvníky na významné vrcholy jako je Zugspitze, Watzmann, Dachstein nebo Grossglockner. Obvykle je na nich potřeba kombinovat těžkou pěší túru, lehké horolezectví (někdy i s cepínem v ruce a mačkami na nohou) a ferratu. Naopak francouzský trend směřuje spíše ke skalní akrobacii a sportu, protože ferraty tam mnohdy nevedou na významné vrcholy, ale jejich stavitelům jde spíše o adrenalinové zážitky návštěvníků. Výjimečné proto nejsou převislé pasáže a lanové mosty přes soutěsky. Na fyzickou náročnost se zaměřují ferraty v okolí jezera Garda. Nemusí jít o akrobacii, ale dlouhé úseky šplhání po kolmém laně vyčerpají každého.
Tip Profitu
V Česku žádná ferrata není, ale stačí zajet na německou stranu Lužických hor (na pískovcový masiv, zvaný Nonnenfelsen - Jeptiška. Z lázeňské obce Jonsdorf poblíž Oybina tam vede zelená turistická značka směrem na Falkenstein. Ferrata je postavena tak, že si na ní vyzkoušíte úplně všechno - kolmou skály, převis, dlouhý traverz a dokonce i houpavý můstek nad propastí.
Průvodce
Nakladatelství Kletr jednou za čas vydává aktualizovaný soupis všech alpských ferrat od Paula Wernera pod názvem Atlas zajištěných cest. Nakladatelství Alpy vytisklo dvoudílný podrobný průvodce po nejpopulárnějších italských ferratách Dolomity-jih a Dolomity-sever od Roberta Oberarzbachera. Nejlepší česky psanou knihu o vzniku ferrat za první světové války je Fronta v Dolomitech od Milana Čepelky.
Obtížnost
V Itálii se stále používá starší stupnice, která rozděluje ferraty podobně jako sjezdové tratě na nejlehčí modré (pěší túra s občasnými úseky, kde je potřeba se přidržet lana), seriózní červené (dlouhé úseky po lanech nebo žebřících, za špatného počasí může být cesta nebezpečná) a těžké černé (výjimkou nejsou kolmé skály a převislé žebříky). Modernější stupnice pocházející od Francouzů a Rakušanů, dělí ferraty do pěti stupňů. A (lehké - odpovídá italské modré), B (terén bez lan by odpovídal středně těžkému horolezeckému výstupu), C (i na lanech se vyskytují lezecké těžkosti, dlouhé úseky vedou po umělých stupech), D (častá kombinace těžkého šplhání po převislých lanech a žebřících s lehkým horolezectvím), E (fyzicky náročné šplhání dlouhými úseky v kolmých a převislých stěnách, nutná je velká zkušenost).
Internetové popisy ferrat:
Německy: www.bergsteigen.at
Německy: www.styria-alpin.at
Anglicky a italsky: www.planetmountain.com
Vybavení na ferraty
nutné:
přilba (1000 Kč)
sedací+hrudní úvazek (1000 Kč)
jisticí set (1000 Kč)
pohorky (3000 Kč)
lékárnička (500 Kč)
batoh 30 l (1500 Kč)
doporučené:
rukavice
horolezecké lano 30 m
slaňovací brzda
3 karabiny, čelová svítilna
DOLOMITY - LATEMAR
FOTO: JAKUB TUREK * PETZL
