Neznám žádnou úspěšnou firmu, která by se nezabývala strategií svého dalšího rozvoje. Česká republika ale takovou firmou je. Už více než dvacet let totiž postrádá jakoukoli dlouhodobou vizi své budoucnosti. Začátkem devadesátých let se to ještě dalo pochopit. Komu by se také po čtyřiceti letech centrálně plánovaného hospodářství chtělo vytvářet dlouhodobé strategie. V dnešní době už to však pochopitelné není. Jako jedna z menších evropských ekonomik s vážnými problémy v oblasti veřejných financí a neustále odkládanými nebo v lepším případě nedotaženými reformami potřebujeme kvalitní hospodářskou politiku více než kdo jiný. Dobře zpracovaná strategie by mohla být užitečným vodítkem pro škrty ve vládních výdajích, mohla by pomoci rozhodnout, které reformy provést jako první a jak je mezi sebou provázat.
Nesmíme se ovšem soustředit pouze na škrty. Ty jsou jen nutnou, ale nikoli dostačující podmínkou. Vládní hospodářská politika musí být vždy postavena na dvou rovnocenných pilířích, jednom úsporném a druhém prorůstovém. Stát, který v době krize jen redukuje výdaje, sice získává krátkodobou výhodu, ale z dlouhodobého hlediska přichází o konkurenceschopnost. Zkušenosti posledních dvou let ukazují, že firmy, které krizi úspěšně překonaly, sice intenzivně škrtaly, ale zároveň investovaly do dalšího rozvoje. Možná méně nežli dříve, ale o to promyšleněji a jen do skutečně prorůstových opatření. A právě tato opatření by měla hospodářská strategie definovat a vláda na ně klást důraz.
Prozatím jediným pokusem vytvořit zastřešující koncepci zůstává již několik let stará Strategie hospodářského růstu. Přestože už je z dnešního pohledu v mnohém překonaná, jasně ukázala potřebu dlouhodobého plánování na vládní úrovni. Při její přípravě jsme totiž kromě jiného zjistili, že Česká republika je přeborníkem ve vytváření resortních koncepcí. Většina z nich ale bohužel postrádá jasně definované a měřitelné cíle. Jednotlivé materiály nejsou vzájemně provázány, a dokonce si mnohdy protiřečí. Proto je nezbytné, aby konečně vznikla zastřešující strategie, jež jednotlivé koncepce sladí a dá hospodářské politice jasný směr, který budou příští vlády důsledně sledovat. Platí totiž, že je lepší žádnou dlouhodobou strategii nemít než mít každé čtyři roky novou.
Příště:
Jaroslav Hloušek
generální ředitel ANECT a.s.
