Země Visegrádu prošly za posledních dvacet let významnou hospodářskou proměnou. Od lákavého regionu pro investory v oblasti výroby aut a elektroniky se Polsko, Maďarsko, Česko a Slovensko chtějí posunout více ke zpracování dat a zelené ekonomice.
Téměř před čtvrt stoletím začali objevovat středoevropský region výrobci automobilů. Nízké náklady a ve srovnání se západními sousedy dostatek pracovní síly přilákal do České republiky, Polska, Maďarska a na Slovensko řadu světových značek. Ačkoliv se investice řídily hlavně poptávkou ze starého evropského trhu, opomenout nešlo ani trhy nové. Region Visegrádské čtyřky (V4) čítající zhruba 64 milionů obyvatel měl hlad po spotřebě.
Bývalé státní podniky změnily majitele, získaly nové investory nebo podstoupily akvizici. České a slovenské závody Škoda získala společnost Volkswagen. Fiat koupil podniky v Polsku. Audi získalo nedokončené haly v maďarském Győru. Suzuki postavilo v Maďarsku úplně novou továrnu v Ostřihomi.
Výroba přinesla prosperitu
Rostoucí objem výroby automobilů podpořený zvětšující se dodavatelskou základnou ovlivnil strukturu všech ekonomik v regionu. Automobilová výroba se stala ziskovým obchodem nejen pro samotné výrobce, dodavatelské firmy, ale i pro občany, kteří mohli těžit z rostoucích platů.
V re¬gionu se díky automobilovému boomu objevili noví, původem však lokální dodavatelé s celosvětovou působností. V Česku jsou to například společnosti Brano, Brisk nebo Mitas. V Polsku jde o společnosti ASMET a Boryszew Group. Jen pro představu, výroba automobilů v zemích V4 se zvýšila od přelomu tisíciletí zhruba trojnásobně. Ze 1,2 milionu aut v roce 2000 stoupla na 3,3 milionu vozů v roce 2018.
V elektronice dominují investoři z Asie
Příznivé hospodářské situace v regionu využili i výrobci elektroniky, zejména televizorů a domácích spotřebičů, jako jsou například ledničky, myčky na nádobí a pračky, a následovali tak trend přesunu výroby do zemí Visegrádské čtyřky. Nově příchozí investoři minimálně zpočátku nevyužívali nejmodernější výrobní zařízení. V samotných zemích pak byly zahraniční investice považovány spíše za vhodné řešení pro jejich technologickou zastaralost a za jistou kompenzaci nižší produktivity a vysoké nezaměstnanosti.
V elektronice začaly postupně dominovat asijské investice. První japonskou investici v České republice představovalo založení plzeňského montážního závodu televizorů skupinou Matsushita Group. Další investice následovaly v průběhu let. Mezi významné značky, které působí v regionu v současné době, se řadí například Electrolux, Samsung, Flex, Videoton, Foxconn či Panasonic.
Čas krize
V návalu euforie začala média označovat visegrádské země jako vycházející trhy Evropy (neboli Emerging Europe). Objevily se takové přezdívky jako „montovna Evropy“ nebo „Nová Evropa – výrobní mocnost“. Slovensko bylo s největší produkcí automobilů na obyvatele nazýváno evropským Detroitem. S blížící se krizí však pozitivní nuance brzy přešly ve varování.
Hospodářská krize, která přišla záhy a která těžce zasáhla nejen automobilový průmysl, pozitivní vývoj v re¬gionu na pár následujících let výrazně zbrzdila. A poukázala mimo jiné na to, že nová a stará Evropa jsou propojeny více než kdykoliv předtím a více než by se před krizí mohlo zdát. Vzájemné vazby prohloubil už jen samotný fakt, že země Visegrádu vstoupily v roce 2004 do Evropské unie.
Řada investičních projektů dostala červenou, krize měla výrazný dopad na důvěru investorů. Zatímco Polsko jen zpomalilo růst, situace v Maďarsku se vyvinula tak dramaticky, že země musela požádat o finanční pomoc. Tu jí nakonec poskytl Mezinárodní měnový fond v objemu 20 miliard eur. A jako ironií osudu ve stejné době Daimler stavěl svůj první evropský závod mimo Německo, a zrovna v maďarském městě Kecskemet.
Přestože vlády z visegrádského regionu nemusely zavádět žádná velká úsporná opatření, s ohledem na rozsah a dopady krize se zaměřily na rozpočtovou udržitelnost, snižování výdajů a změny daňového systému. Česká republika a Maďarsko zavedly celosvětově ojedinělý koncept – nový systém zdanění založený na takzvané superhrubé mzdě, který měl jasný cíl – přinést do státních rozpočtů nové zdroje.
Konec montovnám
Pozitivní dopad na všechny visegrádské ekonomiky mělo nepochybně členství v Evropské unii a pokračující integrace. Vedle dostupných dotací na podporu znevýhodněných regionů a politiky soudržnosti největší roli sehrál přístup na evropský a zejména pak německý trh. Nárůst německého exportu a s tím související zvýšení počtu objednávek komponentů nakonec region z recese vytáhly. Krize však odhalila zranitelnost plynoucí z politiky nízkých nákladů.
Ve stejnou dobu byli navíc investoři tlačeni k restrukturalizaci na svých původních trzích a začali hledat nejlepší možné podmínky (tak zvaný the best deal on the east) – kombinaci levné a dostupné pracovní síly a veřejné finanční podpory. A tím byl právě visegrádský region.
Kritickému přezkoumání však byla postupem času podrobena i investiční politika Visegrádu. V regionu se v debatách začaly objevovat určité pejorativní termíny. Český výraz „montovna“ nebo polský „przemysl peryferyjny“ (periferní průmysl) se staly synonymem pro špatně placená pracovní místa s nízkým daňovým výnosem. Region proto začal hledat novou strategii růstu.
Budoucnost přichází
Přítomnost velké řady společností navázaných na automobilový průmysl a klasickou uhlíkovou ekonomiku přirozeně vzbuzuje otázku dalšího vývoje a nezbytnost další transformace regionu. Tentokrát by to pravděpodobně měla být zelená ekonomika spojená s obnovitelnými zdroji, umělou inteligencí a zpracováním dat. Důležitou roli v tomto procesu budou mít nepochybně i firmy z regionu – ať už zahraniční investoři, nebo významné lokální firmy.
Posun od čistě výrobních ekonomik k ekonomikám zaměřeným na inovace kopíruje koncept Průmyslu 4.0 a na to navázané zpracování dat. Centrem strukturálních politik se vedle výrobních center stávají nová místa ve vývoji, obchodní administrativě a vývoji softwaru, která jsou na pracovním trhu stále více žádaná.
Důležité si je uvědomit, že bez implementace principů Průmyslu 4.0 by současné výrobní a logistické operace ztratily v regionu konkurenceschopnost. Ostatně přechod na zelenou datovou ekonomiku je klíčem k úspěchu a dalšímu rozvoji Prahy, Bratislavy, Varšavy i Budapešti
Autor pracuje v divizi investic agentury CzechInvest
PDF verze zářijového čísla magazínu Export a podnikání ke stažení
