Hotovost ovládla trh

Advokát Michael Mullen poskytuje právní služby na poli fúzí a akvizic. Zatímco první fáze hospodářského propadu tuto oblast trhu zmrazila, teď je podle Mullena krize naopak generátorem pohybů na scéně nákupů a prodejů firem.

Autor: Jakub Stadler

Jaká je situace na trhu fúzí a akvizic?

Společnosti, které plánovaly nákupy firem, začaly mít problém získat potřebné finance od bank, takže tento trh zamrzl, fúze a akvizice se zastavily. Světová finanční krize má na trh fúzí a akvizic zajímavý vliv. V posledních pěti deseti letech nadnárodní společnosti nakoupily spoustu místních firem a koupě financovaly přes úvěry.

Investoři přitom počítali s refinancováním, s obnovením úvěru. Jenže momentálně jsou banky méně ochotny půjčovat, anebo chtějí větší jistinu. Pro společnosti je v dnešním době refinancování mnohem těžší, a tak, aby získaly provozní kapitál, musejí někdy prodat i svá aktiva.

Není spolehnutí se na tuto nikým nezaručenou možnost příliš riskantní?

Samozřejmě, že bylo riskantní s něčím takovým počítat. Ale nikdo nepředpokládal, že krize bude tak výrazná, dlouhá a hluboká.

Jaký vývoj na tomto trhu tedy můžeme očekávat?

Teď už se nacházíme v jiné fázi finanční krize. Společnosti naopak ze zmíněných důvodů své majetky prodávat musejí. Nadnárodní firmy budou nuceny získat peníze jiným způsobem. Banky jim nepůjčí, a tak jim zbývá jen několik možností – prodat aktiva, vydat dluhopisy a obrátit se na kapitálové trhy.

KDO MÁ PENÍZE, JE KRÁL To, že vzroste počet ochotných prodávajících je očekávatelné, kdo od nich ale bude kupovat?

V současné době platí více než kdy jindy přísloví cash is king – tedy heslo, které říká, že kdo má hotovost, je králem. Stávající situace je příležitostí pro skupiny, které mají hotovost – například určité private equity fondy. To jsou zjednodušeně řečeno balíky peněz poskládané z různých soukromých zdrojů. Významné a velké společnosti budou nuceny své majetky rozprodávat za snížené ceny.

Můžete uvést nějaký příklad podobné transakce? |MICHAEL MULLEN|
| Je partnerem české advokátní kanceláře Havel & Holásek. Narodil se v roce 1966 v Iowě a vystudoval tam politologii střední a východní Evropy. Po pádu železné opony začal studovat češtinu a práva na Univerzitě Karlově. Do Ameriky se vrátil v roce 1996, aby dokončil studium práv a získal praxi v oboru. V roce 1999 se definitivně usadil v Praze, kde pracuje jako advokát a společník specializující se na fúze a akvizice.|
Skupina InBev prodala pivovary ve střední Evropě, tedy i včetně Staropramenu, protože musela refinancovat svůj úvěr, který před lety používala na nákup jiných pivovarů. Peníze z nového úvěru nebudou stačit a – zjednodušeně řečeno – proto musí prodat Staropramen. Když si uvědomíme, že střední Evropa nemá takový potenciál růstu jako Asie, můžeme rovněž čekat, že investoři by mohli prodat středoevropské společnosti a místo nich koupit například čínské či indické. Takže se dá očekávat, že nadnárodní koncerny se budou zbavovat svých českých dcer?

Obecně asi ne, protože jsou jiné strategické důvody, proč mít společnost ve střední Evropě, v určitých případech k tomu ale dojit může. Koncerny přitom nebudou chtít, aby ty firmy koupili jejich konkurenti. Je to podobné, jako když člověk nemá rád svého souseda. V takové situaci mu asi nebude chtít prodat část své zahrady. Koncerny se tedy budou snažit prodávat své dcery jiným skupinám, které jim přímo nekonkurují – to mohou být například private equity fondy. Zároveň lze očekávat, že budou klást důraz na to, aby bylo ve smlouvách vymíněno předkupní právo. V příštích dvou až třech letech můžeme očekávat právě tento typ transakcí. Je to v podstatě podobné, jako když máte hodinky, ale nemáte peníze a potřebujete je. V takové situaci dáte hodinky do zastavárny.

Znamená to, že krize rozhýbe trh?

Pro ty, kteří mají v kapse peníze, budou příští roky velmi zajímavé. Nabídnou jim spoustu příležitostí k výhodným nákupům.

OPRAVIT FIRMU A PRODAT

Co budou fondy s takto získaným majetkem dělat? Fondy, na rozdíl od zastavárníka, který hodinky prostě jenom strčí do šuplíku, mohou hodnotu společnosti zvýšit. Lidé, kteří spravují balíky peněz investorů, vyberou koupené společnosti zkušeného a kvalitního manažera. Budou od něj očekávat, že společnost dostane ekonomicky nahoru. Na tom vydělají investoři, manažer i sama firma. Stejně jako když někdo koupí auto, dá ho opravit automechanikovi a následně prodá dráž. Fondy, tedy finanční investoři, budou kupovat, aby později výhodně prodali. Jak se ale budou chovat strategičtí investoři?

Strategičtí investoři, na rozdíl od finančních, kteří přemýšlejí v krátkodobém časovém horizontu, při svém rozhodování zvažují dlouhodobý vývoj. Přístup tuzemského a zahraničního investora k rozhodování o nákupech se přitom do jisté míry liší.

Zahraniční investoři si všímají rozdílů mezi jednotlivými zeměmi. Všímají si, že se určitý segment místního trhu rozvíjí pomaleji než v zahraničí – například finanční služby, telekomunikace, informační technologie. Na západě jsou tyto oblasti vyspělé, funguje tam větší konkurence, v České republice mají tyto trhy zatím pořád mnohem větší potenciál.

Strategičtí investoři srovnávají situaci u nás a v zahraničí. Předpokládají, že půjdeme stejnou cestou jako státy západní Evropy, z jejich vývoje vyvozují předpoklady o dlouhodobém vývoji českého trhu. Teď například lidé nakupují nábytek Ikea. V budoucnu, tedy až skončí krize, budou stoprocentně kupovat luxusnější nábytek, budou požadovat vyšší standard, stejně jako ve státech západní Evropy.

TUZEMSKÝ INVESTOR JE VE VÝHODĚ

A jaké jsou výhody strategických investorů, jejichž pohled omezují hranice jednoho státu?

Místní hráč se na trh dívá víc zblízka, což mu dává příležitost všimnout si příležitostí, které zahraniční investor zdálky nevidí. Dobrým příkladem je Kofola. V době, kdy byla Kofola v konkurzu, by lidé z venku nešli do takového rizika, protože si neuvědomovali obrovskou hodnotu té značky.

Finanční investoři bývají často chápáni jako obchodníci, kteří bohatnou na cizích potížích a ekonomice nepřinášejí žádnou přidanou hodnotu. Změní krize pohled na ně?**

Před krizí byli finanční investoři nepopulární. Státní moc byla proti nim, což se projevovalo třeba v různých návrzích legislativních omezení jejich činnosti. Koupili společnost a snížili její výrobní náklady tím, že zefektivnili vnitřní procesy – a to většinou bolí. Často je s tím totiž spojeno propouštění zaměstnanců. Občané je obecně neměli rádi a politici se různými restriktivními opatřeními snažili zavděčit svým voličům.

Jenže teď, v době krize, vidíme, jak jsou tito investoři důležití. Bývají často jediní, kteří mají peníze. Jinými slovy – oni mohou společnost, která se ocitla v potížích, zachránit, takže odpor vůči nim již není tak intenzivní.