Ačkoli je zejména konzumace hub zatížena celou řadou spíše negativních mýtů, je jejich přínos pro lidský organismus při vhodné kulinářské úpravě veskrze pozitivní.
Foto: Archív Profit
Hned první mýtus se přitom týká přípravy hub. Zcela mylná je totiž teze o tom, že je správné oloupat šupinatým houbám nebo klouzkům klobouky. Naopak, povrch klobouku a jeho svrchní vrstva představují největší koncentraci pro člověka zdravých látek. Za zvyk loupat houby mohou kuchařky legendární Dobromily Rettigové, v nichž se houby považovaly za zeleninu, a jako takové je tedy bylo třeba oloupat.
Největším mýtem týkajícím se hub je ovšem teze, podle níž se na houby nesmí pít alkohol. Ve skutečnosti lze alkohol k houbám konzumovat stejně jako k jiným pokrmům a stejně jako v kombinaci s jinými jídly platí, že pokud člověk konzumaci alkoholu přežene a má pak zažívací potíže, nemůže za to jídlo (třeba houby), ale objem zkonzumovaného alkoholu. Pro organismus negativní reakce se v případě hub a alkoholu týká jen hub skupiny hnojníků, především jde o hnojník inkoustový, někteří mykologové uvádějí negativní reakce také při pití alkoholu na červené hřiby, kováře a koloděje.
Základní součástí hub je voda a vláknina. Právě přítomnost vlákniny spolu s tím, že houby jsou obtížněji stravitelné, je překvapivým pozitivem – konzumace hub je totiž díky tomu přirozenou dietou. V praxi jde o efekt, kdy jídlo z hub člověka celkem zasytí, avšak strava z nich neobsahuje žádný významný obsah tělem využitelných látek ani téměř žádné kalorie. Díky tomu lze při rozumné konzumaci hub bez jakýchkoli umělých preparátů zhubnout. Houby lze přitom bez problémů konzumovat na rozdíl od další zavedené nepravdy i ohřáté, tedy druhý či další den.
